96 hodín

Křepká pohádka o paranoidním tatíkovi, co na výletě do Paříže pobije pár ošklivých Arabáků a Albánců, aby jeho princeznička štěstí došla a neskončila na gerontofilní holi vilného boháče. Morel a Neeson z dost nelogické a místy sentimentální podívané dělají neuvěřitelně adrenalinovou šlehu plnou brilantní akce a drsných hlášek. Tak perfektně nastříhanou a frenetickou akci jsem už hodně dlouho neviděl – a to se skoro výhradně pracuje s hodně úspornými choreografiemi. To pak člověk zapomene i na to, že příběh vlastně vůbec nedává smysl a je tam jen na ozdobu. (06.10.2009)

S rytiermi Jedi si neradno začínať, bez ohľadu na ich vek, ktorý môže zavádzať. Nie tak realistické ako Bourne ale minimálne tak zábavné, a to aj napriek tomu, že Morel na režisérskej stoličke sa Greengrasovi určite nemôže rovnať. Piata hviezdička za Liama Neesona, ktorý film neuveriteľne tiahne a to aj počas pomalšieho úvodu. Takto mal vyzerať Punisher. (31.08.2008)

Liam Neeson si jde pro svoji dceru tak rázným krokem, že se mu vyhnete obloukem s radiusem 300 metrů. Jenže on už stejně o vás ví: nejen, že jste v jeho blízkosti, ale zná vaše rodné číslo, velikost bot, i to, že vám včerejší čočka k večeři příliš nesedla. Teď trochu přeháním, nicméně Neeson se s ničím a s nikým nepáře, rozhoduje se okamžitě a logicky, s využitím všech svých dosavadních zkušeností. Já jsem mu věřil úplně všechno! Normálně jsem přesvědčen, že by teď seřezal Seagala do velikosti pet lahve. Souboje, přestřelky na velmi dobré úrovni, při posledním boji s nožem (a nejenom při něm) jsem se skutečně zajíkal tím jeho dynamickým hrdinským projevem, že mi až připomněl neohrožené akční hrdiny 80. a 90. let. Fandil jsem mu ukrutně. Byť místy předvídatelné nebo lehce přitažené, celkově velice poutavé, jednoduché, strhující a impozantní. 216,5 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (14.02.2009)

Nechť jsou zapomenuty Neesonovy trapný pokusy o bojový scény ze Star Wars, tohle je úplně o něčem jiným, tohle je óda na realistický a působivý řezaní nepřátel a Neesonovy to fakt jde jako nikdy předtim a co je hlavní, je to uvěřitelný. Všechno drsný, tvrdý a nemilosrdný. Zabíjení, ani mučení Neesonovi nečiní při hledání albánských zmrdů vůbec žádnej problém a to je jen dobře. Jediná škoda je, že to je fakt dost krátký a taky by neuškodilo trochu přitvrdit ve způsobech zabíjení, ale jinak super thriller (02.08.2008)

Macho verze Bez dcerky neodejdu. Je z toho na míle cítit drsný závan klasických francouzských chlapáckých snímků "jeden proti všem" s Belmondem či Delonem (především Slovo policajta to připomíná možná až moc). Jenže tak nějak vyčpělý závan. Nezajímavý prolog (pětadvacet minut) a epilog tomu zbytečně ubírají dost kladných dojmů. Opravdu dobré, nikoli však výtečné, to totiž začne být až po přesunu děje do Paříže. Dále se tu pak kecá více než je zdrávo, jenže postavy nemají co říci. Kdyby raději jednali. Záporem je i Maggie Grace, respektive její role. Ta je tak antisympatická, že se vlastně divím, že někomu stojí za to kvůli ní rozpoutat v pokojném městě nad Seinou takové peklo. No, ale pak tu jsou klady. Těch sice není nepočítaně, ale jeden stojí za vypíchnutí. Liam Neeson. Kdo by to byl do něj řekl, že se z něj v šestapadesáti najednou vylíhne takový drsňák. Po dnešku tedy již vím, že jestli někomu na téhle planetě není radno unášet dcerku, tak jedině Liamovi. Všichni ostatní jsou oproti němu vylouhovaní čajíčci. Kdyby býval pobral ještě špetku stylu, tak mu není co vyčítat. Morel prostě až příliš okatě sází na to, že obdobná sorta filmů dnes již takřka vůbec nevzniká, a tak mu toho divák ve výsledku hodně odpustí. (25.07.2008)