96 hodín

Nejlépe nabušených "96 hodin" do jednoho francouzského filmu, co jsem kdy viděl. A pro mě osobně téměř nejlepší film pojednávací o únosech a obchodech s lidským zbožím. Dobře zmáknutá expozice, kde zjistíme vše podstatné a můžeme přejít rovnou do akční kolize, kdy otec slyší v přímém přenosu únos své dcery. Začíná krize v tom, že mu zbývá 96 hodin do doby, kdy svou dceru už v životě nikdy neuvidí. Liam Neeson v podobě Bryana se jako otec řítí rychlostí vystřelené kulky, nezastavitelně v hledání své jediné dcery. Ani na okamžik vás nenechá vydechnout a vy musíte mít mrazení v zádech až do konce. Možná to s tím počtem hvězdiček přeháním, protože je to hned můj první dojem, který se časem rozplyne. Ale nemůžu si pomoc. (15.10.2008)

Nemohu uvěřit, že jsem 3 roky přehlížela takový poklad! Je tomu již pár hodin, co jsem film zhlédla, nadšení ale nemizí. Liam v roli nezastavitelného otce naprosto smetl všechny hrdiny, které jsem do této doby znala. Konečně jsem zase měla pocit, že ta akce za něco stojí a má svůj důvod. Už samotný únos je neuvěřitelným zážitkem. Já žasnu! 5* (04.02.2012)

Křepká pohádka o paranoidním tatíkovi, co na výletě do Paříže pobije pár ošklivých Arabáků a Albánců, aby jeho princeznička štěstí došla a neskončila na gerontofilní holi vilného boháče. Morel a Neeson z dost nelogické a místy sentimentální podívané dělají neuvěřitelně adrenalinovou šlehu plnou brilantní akce a drsných hlášek. Tak perfektně nastříhanou a frenetickou akci jsem už hodně dlouho neviděl – a to se skoro výhradně pracuje s hodně úspornými choreografiemi. To pak člověk zapomene i na to, že příběh vlastně vůbec nedává smysl a je tam jen na ozdobu. (06.10.2009)

Pomsta chutná sladce a lidé měli odjakživa rádi ten pocit zadostiučinění, který se dostavuje při výkonu exekuce. Soudce Lynch už se bohužel dlouho nepraktikuje, a tak obyvatelstvu chtivému nekompromisní podívané a rychlé odvetě nezbývá než nějaký ten film, kde hrdina bere spravedlnost do svých rukou. Typická pro tenhle druh produkce je série Charlese Bronsona Přání smrti. 96 hodin je přímočarý akční film, kde hlavní hrdina ve vysokém tempu postupně zmasakruje tři zločinecké gangy, aby svoji nezletilou dceru vyrval ze spárů zločinu. No není to hezký? Možná by i bylo, kdyby scénář nepředstavoval typickou seagalovku, od které se liší obsazením áčkového herce v hlavní roli. Bohužel platí, že herce takového kalibru, jako je Liam Neeson, je pro takový snímek škoda, protože tam nemá co hrát. Typově se do role bouchače nehodí a jeho charakterní herectví nemá téměř žádný prostor, protože dialogy jsou plytké a děj blboučký. V podobných akčních filmech roste napětí, pokud se hrdinovi postaví dostatečně charismatický a schopný protivník, jenže tady jsou padouši nesmírně snadno na odstřel. A i ten jediný, na kterého rozzlobený tatíneki v samém závěru narazí, je příliš rychle odkrouhnutý. Pak je tu ještě poselství určené pro americký trh, který je pro komerční úspěch filmu rozhodující. Milující američtí rodiče, kde svět hodnot ještě neokoral a nerozložil se tak, jako ve zpustlé dekadentní Evropě, jsou postaveni jako protipól cynického francouzského obchodníka s bílým masem, tlupy zločinných Albánců nebo poživačného arabského magnáta. Celkový dojem: 45 %. (20.08.2010)

Bum, bum, bum, bác. Politická korektnost a multikulturalismus dostává na solar s razancí nevídanou. Pak jednu mezi oči a mozek se potácí do země snů. Pác, bum, prásk. Takto vyhroceně šovinistický film vůči jednotlivým etnikům (ani Francouzi z toho nevyšli se ctí) jsem nepotkal už nějaký ten pátek. Co z toho, že Liam Neeson hraje Bournova dědečka? Kde nic není, ani albánská mafie nebere. (15.06.2010)