96 hodín

Unesli mu dceru a na oplátku dostanou kulku mezi oči. Kdo? VŠICHNI. Liam Neeson jako naštvaný taťka pobíhá po francouzských ulicích, mlátí lidi na letištích, střílí Albánce ne po dvou, ale minimálně po desíti a když si potřebuje malinko dáchnout, klidně přistoupí na bauerovské mučeníčko se dvěma hřebíky a elektrickou sítí. Stupeň nekorektnosti příjemně stoupá, tempo se zvyšuje a pět minut před koncem nikoho nezajímá, že je to blbé jako tágo a Maggie Grace vypadá i v teen mikince na pětadvacet. Hlavně že se nešetří kulkami, chladnými hláškami a Neeson nepolevuje ani když mu docházejí stopy. Vždycky si lze přeci vyzoomovat z foťáku i to, co tam není. Podstatné je, že se všichni náležitě baví. I love "ejtýs" ozvěny. :) (10.09.2008)

Johohó Liam Neeson jako ultimátní drsňák, který by klidně mohl chodit na pivo s Jackem Bauerem. Liam tam zabíjí tu albánskou špínu, jako by se nechumelilo, a když si na něj někdo otevře držku, nebo na něj nedejbože plivne, tak mu zabodne kolíky do kolen a usmaží no na homemade elektrickym křesle. Vše odsejpá, jak má na nudu není čas a všechny role mají známé tváře. Myslím že jedno zhlédnutí mi na obdivování Neesonova úctyhodného bodycountu nestačí. (25.09.2008)

"I will look for you... I will find you... And I will kill you." Yes! Trailery zase jednou nelhaly. Liam Neeson si razí cestu francouzským podsvětím, aby zachránil svojí dceru (ne, fakt jsem Maggie Grace tu sedmnáctku nežral) a zabíjí přitom úplně každého, kdo mu zkříží zorné pole. Po obligátním, vztahy definujícím úvodu, přichází vytoužená, nekompromisní a drsná procházka temnými zákoutími Paříže, ve které se Neeson nezdráhá střílet lidi do zad nebo do hlavy a zarážet jim do nohou hřebíky. Mile přímočarý scénář skáče z jedné akční scény do druhé se stejnou rychlostí, s jakou se tu kašle na nějaké zachraňování ostatních unesených žen, a kdyby nebylo přílišného okecávání ptákovin, pár až moc náhodných zvratů a pocitu, že to Neesonovi všechno prošlo nějak moc lehce, mohlo by se Taken směle podívat do očí i těm nejříznějším kriminálním klasikám z osmdesátek. Two thumbs up pro Morela, tohle už se dneska moc netočí. P.S. Hitman a spol. se můžou jít klouzat :) (26.07.2008)

"A BYLA TO BUŇKA, NE DůM." Unesli mu dceru a to neměli dělat. Kurva neměli. Psí oči Liama Neesona tvrdnou a kosti albánských překupníků s bílým masem začínají praskat. Taťka si jde pro svou holčičku a vyzbrojen manuálem laskavě zapůjčeným Jackem Bauerem, chvaty naučenými od Stevena Seagala a s v závěru krásně absurdní výkonností a neprůstřelností Ramba po bronsonovsku obhajuje zájmy bílé střední vrstvy proti hnusným společenským parazitům, které podle svého motta "nepotřebuju zbraň, stačí, když ji máte vy" splachuje do kanálu jejich vlastní krví. A není škoda každé rány, která padne vedle, protože žádná vedle nepadne. Besson se po UTRŽENÝ ZE ŘETĚZU zase jednou vytáh. Komplikovanějšího scénáře netřeba a naopak být tam obsazen místo božího Liama nějaký bouchač, nefungovalo by to ani zdaleka tak dobře. Iritující zběsilý bourneovský vizuál pro tentokrát velkoryse odpustím stejně jako hromadu dalších nepodstatných věcí. Tenhle film je můj splněnej vlhkej sen. A béčko roku. A díky za Holly "Christie wins!" Valance. (19.10.2008)

"Není čas si měřit pinďoury." Ale právě naopak, teď ten správný čas nastal. Bryanovi totiž unesli dceru a dobrovolně mu ji nevrátili, takže se mohou na vlastní oči, uši, krky, lokty i kolena přesvědčit o tom, že majitelem největšího pinďoura je právě Bryan. A jelikož nejsem závistivý, tak mi ta sada speciálních dovedností připadá velmi zábavná, a pokud někdo unese mé dítě, tak se dozví, že znám někoho, kdo zná někoho, kdo tvrdí, že jednou viděl někoho, kdo se nápadně podobal Bryanovi. A s takovými známostmi bude potomek doma dřív, než stačím vyslovit obligátní: Zabiju tě, až umřeš, borůvkovej koláči. (15.06.2016)