Sybil

„Je pozdě, je pozdě.“ Na co všechno je pozdě? Jessica Lange už dost stará a s takovým umělým obličejem, jako po nepovedené plastice. Ovšem s nezbytnou středostavovskou americkou šňůrou perel. Sybil, schizofrenička, ještě ovšem překvapí. „Mamince se nelíbil skoro nikdo.“ Zvláštní obrazy, podkreslené Rimským-Korsakovem. Kolik lidí se v Sybil střídá? Proč ji stále pronásledují ty střepy? Otázek přibývá. Dokud je jen Peggy a Sybil, obličeje lze rozeznat. Jak přibývají podoby a hlasy, jde to stále hůř. „Vícečetná osobnost neexistuje.“ Jasně, mužský vždy zlehčuje hysterii. A menstruační cyklus. Jenže je tu ještě Viktorie, kolik jich tedy je? Matrjošky, jedna ve druhé, trochu laciné podobenství, stejně jako ty zapíchnuté vidle. Jedna vrstva za druhou, jedno jméno za druhým. Minulost se promítá do přítomnosti a vycházejí najevo další a další okolnosti. Modlení ovšem neléčí, byť si otec myslel opak. Slibně rozjetý a vygradovaný film neudrží tempo a posledních deset minut je jako od jiného autora a z jiného světa. Zajímavě použitá hudba, nejen Grieg, ale i Johann Pachelbel.Film je podle románu Flory Rhety Scheiber a ani se mi ji u nás nepodařilo najít. (24.08.2008)

Jakmile sem otevřel stránku Sybil (2007) na csfd, řekl sem si, jak strašně nedoceněný je to snímek ! Opravdu 61 % ? Vážně jenom 142 shlédnutí ? Můžu s jistotou tvrdit, že jde o jeden z nejlepších filmů, jaké jsem kdy viděl a zaslouží si být v první 100. Jde zde o skutečné zázraky, co se týče herectví, scénáře, výběru hudby... Většinou je mi ukazatelem hodnocení filmu kvalita prožívání, které u mě film vyvolává. U Sybil to bylo velmi silné - myslím si, že to bylo právě kvůli opravdovosti, se kterou k filmu tvůrci přistoupili. PS: Napadla mě u toho taková věc... že vlastně všechny ty osobnosti v příběhu měli nějaké zaměření, nějaký úkol, který pro Sybil plnili - jestli náhodou i některým nám "zdravým" lidem nechybí některá z osobností, abychom byli celiství... (25.08.2011)

Nejvíce ubližují ti nejbližší, a pokud jde o vztah rodiče a dítěte, platí to dvojnásob. Právě o tom je mrazivý příběh talentované studentky, která se stala obětí své duševně choré matky. Přes řadu opravdu silných okamžiků se však zdá, že je to příběh příliš velký na tak malou plochu. Film nedokázal postupně budovat vztahy ani na jejich základě odhalovat jednotlivé osobnosti Sybil, prostě je vysázel na obrazovku jeden bod za druhým. Na druhou stranu byla řada věcí nedopovězena a vše plynulo hladce a spěšně až k závěrečným titulkům. Nicméně i přesto všechno to byl silný a mrazivý zážitek. Jeden z těch příběhů, na které se nezapomíná. (25.05.2010)

Nebyl to zase až takový propadák. Dějově sice né moc zajímavé, ale myslím, že hlavní představitelka odehrála svoji roli velice dobře. K zamyšlení je na tomto filmu především fakt, že lidský mozek je nevyzpytatelný a neprobádaný, a nikdy nevíte jak se zachová v reakci na konkrétní situaci. Každý totiž může reagovat jinak - jedinečně. (10.06.2010)

Skutočný príbeh o dievčine so 16-násobnou schizofréniou? Ťažko uveriteľné, ale keď sa to tak vezme, logiku to napokon dávalo. Každá z tých osobností symbolizovala akoby určitý druh povahy, temperamentu alebo životnej etapy. No na spracovanie takéhoto príbehu je asi tých necelých 90 minút zrejme dosť málo. Obzvlášť pri takých obsiahlych súvislostiach, ktoré celú schizofréniu sprevádzali. Napchať to všetko do takého krátkeho časového rámca, bola pre tento film asi osudová "samovražda". Keby mám o tom predstavu vopred, tak asi nemárnim čas s týmto remakom, ale rovno sa vrhnem na pôvodnú verziu Sybil z roku 1976 - tam ma ale trochu odlákala tá dĺžka filmu cca 3 a pol hodiny, aj keď teraz už asi chápem prečo... Ani tento remake nebol síce úplne nanič, ale na spracovanie takého obsiahleho príbehu asi fakt treba viac času. (29.08.2013)