Tunelové krysy

Boll poprvé v životě u mě boduju!! Jsou tři důvody: zvolil zajímavé téma, autentickou akci a neokoukané herce ( neherce ), kteří hrajou velice obstojně a ještě je zde 4. důvod a tím je krátká stopáž!! Co se opět nepovedlo: pořád jsou zde režijní nedostatky, příklad: v tunelu se plíží několik vojáků...o několik vteřin později za nimi skáčou Vietnamci a ne a ne je dohonit...tím tempem jakým tam všichni lezli, by v tunelu byla za chvilku zácpa...v tunelu se střílí a hážou granáty, ale nikdo z nepřátel je neslyší??...o scénu dál máme dialog jak všichni musí být v tunelu tiše ani cigarety nesmí kouřit, protože nepřítel všechno slyší a cítí??...dál jsem měl spíš pocit, že se v tunelu plíží tak 20m a ne několik set metrů??...logika často pokulhávala, ale že bych se nudil...vůbec!! Ještě chci pochválit kameru, v tunelech je akce krásně přehledná!! Jednou větou: Boll se učí rychle...dám mu šanci...snad nezpychne!! (29.01.2009)

Bollovi se povedlo nevídané! Natočil koukatelný film. Ba co víc, film je hoooodně vyvedený. Má dobrou myšlenku, neotřelý nápad, solidní herce, kameru, scénář... Syrové scény, výbornou zvukovou a hudební stránku. Nemůžu si pomoc, ale toto krvavé drama mě dostalo a určitě se řadí mezi špičku filmů o Vietnamu. Jistě, Apokalypsa nebo Full Metal Jacket to není, přesto nezbývá nic jiného, než doporučit... (07.08.2009)

Konečně! Konečně, někdo natočil válečný film s malým rozpočtem, který nestojí za starou bačkoru. Já osobně od Uweho viděl jen dechberoucí Dárfůr a hodně komorní nízkorozpočtový Auschwitz. I když to podle jeho filmografie vypadá spíše že je popelářem (je to samý odpad) než filmařem, já na něj nemohu říci nic špatného. Ale třeba jsem měl jen kliku na ty lepší filmy. Nicméně tunelové krysy se povedly. My co známe PC hru Vietcong i další kousky, které nám umožnily virtuální výlet do bojujícího Vietnamu jsme si mohli lezení tunely nejednou vyzkoušet. Známe tu vůni vlhké země a kořínků, stísněný pocit v úzkých průlezech, strach co může číhat za rohem v křižovatce štol i paranoiu z booby traps. Uwemu se toto podařilo divákovi věrně přiblížit. Řada diváků (pokud vůbec) si u americko - vietnamského konfliktu asi vybaví boje v džungli, vrtulníky Huey či osamocené americké palposty kdesi v divočině. Boj se však vedl i v podzemí. Vietnamci vybudovali po vzoru Japíků za druhé světové pod zemí úctyhodnou síť chodeb, skladišť, štábů, nemocnic atd... jako důsledek americké vzdušné nadvlády. A pokud měl být sklad zničen, pak někdo musel vlézt do stísněné díry v zemi. O tom, že Amíci byli co se týče mohutnosti postav úplně někde jinde než Asiaté se asi nemusím rozepisovat. Většina štol šla prolézt jen po břiše po jednom muži. První měl v ruce baterku a zbraň. Nic pro klaustrofobiky. V těch větších se dalo lézt po kolenou a v blízkosti velkých center se v chodbách dalo i stát. Zkrátka, kdo se zajímá o Vietnam - směle může do tohoto snímku jít. Nebude se nudit. Velká spokojenost. Dávám čtyři naostřené bambusové hroty. * * * * (25.01.2013)

Upřímně jsem byl zvědavý, jak si průserář Uwe Boll poradí s tématem vietnamské války. Nečekal jsem žádnou velkou smršť a udělal jsem jenom dobře. Protože, a to myslím upřímně od srdce, to tentokrát byla na Uweho poměry dost dobrá řežba. Film pojednává o jednotce americké armády někde ve vietnamské džungli. První půle je taková seznamovací a tady jsem byl celkem zklamaný, že se nic neděje. Pak ale přišla půle druhá a v ním to jen vřelo. Klaustrofobické záběry z podzemních tunelů byly až děsivé. A pak to peklo na armádním stanovišti. Konečně něko nakopal Amíkům prdel a konečně to skončilo... Nebudu prozrazovat. A konec konců i kamera byla pro tento případ nadstandartní. Nebýt té nudnější první poloviny, dal bych i vyšší hodnocení s tím, že jsem nepředpokládal, že by tento režisér ode mne dostal vysoké hodnocení. Tady ale minimálně 3*. Navíc úžasný úvodní song In the Year 2525. (01.02.2011)

Tunnel Rats je unikát. Prvý krát sa totiž stalo, že som o Bollovom filme nepremýšlal ako o žumpe kinematografie, ale ako praobyčajnom vojnovom survivale, bez myšlienky, bez hrdinu a prešpikovanom 1000-krát prevareným drmolením o domove a viere (ktoré sa naštastie komplet vymlátí v expozíicii). Prvý krát som nebol ani úrážaný, ani rozosmievaný ohavným trademarkom všemohúcej filmovej tuposti v podaní maestra von Wermelskirchen. Naopak. Podporovaný peknou hudobnou kulisou, klaustrofobickou atmosférou a nezávisláckou nekorektnosťou chvíľkami dáva zaspomínať na obrazy z posledného Ramba. Sic je možno až moc vidieť ako si Uwe dokazuje, že nie je sračkár, ale na sugestivite to scénam pod povrchom (vrátane záveru) to neuberá a z jednoduchého námetu sa tu žmýka celkom dosť. Na všeobecne známe pomery určite milé prekvapenie. 60% (24.11.2008)