Zkažená mládež

Nevzpomínám si, že bych někdy viděl estonský film, proto jsem byl velmi příjemně překvapen. Naprosto realisticky ztvárněné prostředí třídy, ve které je jeden chlapec šikanován a druhý se ho zastane, mne naprosto dostalo! Ten film prostě nemá chybu. Člověku se jen tají dech, protože cítí, že to není jen nějaký scénář, tenhle totiž psal sám život a jak herecké výkony, tak i celková atmosféra jsou naprosto pravdivé a zdrcující! (09.05.2009)

Klass je opravdu nádherný klíč k uchopení tragédie v Columbine. A nejen to... nabízí tři roviny. První je klasická dělba společnosti mezi slabé a silné jedince podle opakujících se archetypů Junga přes celou historii lidstva. Druhá rovina se týká mlčení, tichého souhlasu a nemožnosti vzdorování násilí, což vede k šikaně (plynoucí ze zvířeckosti teens a dětí, kteří už mají racionální úvahu, ale neprojevují empatii) a což nezřídka kdy končí masovou vraždu. Čo Sung-hu popravil v areálu technické univerzity v americké Virginii 32 lidí. Robert Steinhäuser zavraždil na gymnázium Johanna Gutenberga šestnáct lidí. Eric Harris a Dylan Klebold postříleli třináct lidí. Proč? Klass na tohle v řádcích i mezi nimi odpovídá. No a třetí rovina se týká antisemitismu, diaspor, lynčování... což později přerůstá do Konečné řešení židovské otázky, nebo genocidu v Srebrenici. Pokud je tedy na začátku tohoto filmu řečeno, že je to podle skutečné události – není to za A, pravda (v dějinách Estonska se nic takového nestalo) a za B, to souvisí s tím, že jde zkrátka o průřez všemi tragédiemi, který se kde udály. Režisér Raag zaslouží vyznamenání za to, jak umně pořešil absolutní puzzle všech filmařů, kterak verglovat kamerou a rázem zalomením scény opustit hrátky s formou a explodovat v sugestivním líčení. Je zvláštní, že tak neskutečně silný filmy točí pouze ve Skandinávii a v okolních periferiích – v zemích vydestilovaných z Counter-Strikeu, vodky a melancholický deprese. Klass má mega drive od začátku do konce a 85% filmů, co se honosí zařazením „drama“, by při pohledu na něj měly projevit dostatek mravopočestnosti, zabloudit do stroje času a odfrčet z naší reality. (27.12.2007)

Kruté drama zaobírající se tématem šikany. Všechno není úplně tip ťop, jak by si člověk představoval, jednání obětí nepůsobí úplně reálně, stejné mezery v jednání zbytku třídy, ale vesměs jsou to jen malé, nepodstatné vady na kráse. Vyhnání do extrému se mi líbilo, jen ať to platí za odstrašující případ. Mimochodem, také pro vás bylo těžké od začátku do konce jen sledovat, a nebýt schopen nakopat ty fiktivní diskantský mamrdíky do koulí? (16.07.2009)

Připadá mi, že film má vysoký hodnocení, protože všichni přece víme, že šikanovat spolužáky je špatné, áááno? Jenže já filmu nedám automaticky 5 hvězdiček jen kvůli tomu, že se tam řeší závažný téma. Scénář je bohužel dost odfláknutej. Skoro hned na začátku je detailní záběr, jak otec šikanovanýho Joosepa doma čistí bouchačku a hned mi bylo jasný, jak to asi dopadne. Děj celou dobu ubíhá k očekávanýmu finále, žádný komplikace, žádný zvraty a v podstatě jsem jenom čekal na to, kdy přijde ta pověstná poslední kapka (a ta poslední kapka byla teda dost ujetá) a bouchačka se opět objeví na scéně. Závěrečný jatka byly docela dobrý, jenom mi přišlo komický, že Kašpar měl mít 8 nábojů a vystřelil 12× (jestli jsem dobře počítal). Zase další chyba, která jenom potvrzuje, že film byl trochu odfláknutej. Většina postav navíc byla vyloženě černo-bílá. Snad možná ta EMO-čubka s tim bordelem na xichtě vykazovala nějaký známky trochu komplikovanějšího charakteru. Pro mě zkrátka průměr. Ale za vidění to stálo. (08.01.2010)

Kolik šikany se dá snést než se začne střílet? V mém případě stačí jeden urážlivý pohled a mé kolty nekompromisně promluví. Jenže já jsem vyrovnaný jedinec a Joosep s Kasparem k tomu teprve musí dojít. Jejich cesta trvá na můj vkus příliš dlouho, je plná těžce stravitelného ponížení, ale finále bylo balzámem pro mou duši. Jak já bych si rád do těch značkových pitomců zastřílel. (09.10.2015)