Zkažená mládež

Drsný, poutavý a chvílemi neskutečně absurdní film. Rozumím pojmům jako šikana atd, ale to co se dělo v této třídě je stěží uvěřitelné co se týče chování dívčího osazenstva. Pochopím když se s jakýmsi frajerským kingem třídy svezou slabší jedinci z řad kluků, ale že se k těmto idiotům přidávají ještě i dívky. To už zústává rozum stát. Navíc když spolužačka a holka hlavního hrdiny, který jako jediný vystavuje Stopku tomuto nesmyslnému ponižování, se raději se svým přítelem rozejde a ani na moment mu v jeho boji není oporou. Tento boj není přitom nikdy marný! Nevím jací středoškoláci chodí v Estonsku do školy, ale nevěřím že až tak krutá šikana je dlouhodobě možná na zdánlivě normální škole. Filmu vládne perfektní hudba, skvělé poutavé scény a ultimátní nevyhnutelný konec. Ale prostě některé nelogičnosti mi vadily. Film ale respektuju. PS: jsem klukem z vesnice a těmto městským estonským frajerům bych nejraději rozbíjel huby celej den. (16.10.2009)

Šikana. Novodobý trend známý také jako dětská hra na šest. Každý se s ní setkal, ve škole, v zaměstnání nebo jen prostě na ulici, ať už s verbální či neverbální. Setkal. Je tady a už nikdy neodejde - to se nám snažil naznačit estonský režisér, který natočil film o násilí na jedné střední škole a přes noc se z toho stalo něco mega. Studenti jak z jiného světa, hlavní agresor by na českých školách byl ten, který by pravidělne dostával, arijský poskok jak by smet! ...Opravdu normální byli jenom Joosep a Kaspar. A na konci, když jeden z nich míří na vysokou černovlásku, jsem si říkal - "sejmi tu děvku, sejmi tu děvku"... (20.04.2008)

Ano, postavy se chovají nelogicky, nepříjemně, k nikomu z nich si pravděpodobně nevytvoříte sympatie, možná s výjimkou Kaspara, ale chování všech bylo prostě nadmíru reálné. Lidé, zvlášť v pubertálním věku, jsou často hloupá, manipulativní, stádní, bezempatická, agresivní stvoření, co v těchto situacích jednají téměř výhradně pudově. Čtu tady, že není možné, aby šikanovala celá třída. Já říkám, že je to velmi možné. Často jsou organizátory jeden, dva, tři žáci. Zbytek je ze strachu a stádnosti podporuje, tiše i nahlas. Skoro horší, než ono aktivní šikanování, mi přišla reakce dívek, které jakoby s tím nesouhlasily, avšak všemu se smály a tím vlastně dávaly všemu souhlas. Zamrazilo mě, když jsem si vzpomněl, že to samé jsem víceméně dělal taky, když jsem náhodou nebyl terčem já. A se mnou všichni ostatní. Kdybych se stejnými reakcemi na šikanu nesetkal sám, filmu bych to určitě vyčetl, takhle ale nemůžu. Postava They byla rovněž zajímavým charakterem. Dívka, která při prvním náznaku toho, že její chlapec nezapadá do kolektivu a potřeboval by pomoc, se od něj nejdříve distancuje, pak ho zapře. To je také velmi typické. Nepříjemným aspektem filmu byla téměř nepřetržitá chyba v komunikaci v podstatě všech zúčastněných. Ať už ve vztahu syn X rodiče, učitelka X žáci, Kaspar X Thea, žáci X žáci...měl jsem pocit (těžko říct, jestli oprávněný), že bych to já všechno dokázal vyřešit slovy, a proto mě tenhle aspekt na filmu hrozně štval, ale i ten je prostě reálný. Šikanové děti se to bojí komukoliv říct. Samotný konec jsem očekával a je vidět, že i takové jednání může být velice pochopitelné, pokud člověk zná všechen kontext. Že jsem vůbec nezmínil formální stránku? To jsou holt ty filmy, kde je obsah tak silný, že všechno ostatní zastíní... (10.08.2009)

Realita je občas opravdu hodně krutá, kdo nezažil šikanu nepochopí, kdo ano, rozhodně mi dá za pravdu. Klass možná přehání, ale přehání záměrně, aby ukázal, že dojít k tomuhle už je jen kousek cesty, která pro někoho může trvat věčnost a pro druhého jen pár minut. Šikana je ale pojem, který se snaží vymítit školský systém, tak dlouho jako je pomalu sám na světě. Nejhorší je, že povyšování je asi tak na ráně jako shazování druhého před ostatními. Je těžké potom právě na tento film koukat, když je to vlastně nechutné, zlé, odporné a bohužel nedojde k ničemu dobrému, k ničemu protože člověk má prakticky dvě možnosti. Buď tomu vzdorovat, zdravě a hrdě, nebo podlehnout a pak už je konec. Pak už jen čeká a čeká, až mu rupne v bedně a dál otom radši ani nechci přemýšlet. Vidím takhle první film z Estonska a jsem hodně překvapen jak slušný film dokázali natočit. Není to žádná radost, ale je to krutá realita, která se musí vidět. Možná tomu, který šikanuje do života něco dá, ale rozhodně ho jen tak nepoučí, i když by opravdu chtěl. Už jen tím jak přehání, ne teda šikanou, ale chováním žáků, chováním celé třídy. Ta šikana je tam až jednoduše průhledná, že ostatní nejednají, jen tupě sledují, a to mi tam rozhodně nesedělo. Jinak je to hodně silný příběh, který ale chvíle po zkouknutí spíše znechutí než zpříjemní. Je to prostě realita a nikdo neřekl, že realita je příjemná. (19.08.2008)

Nevzpomínám si, že bych někdy viděl estonský film, proto jsem byl velmi příjemně překvapen. Naprosto realisticky ztvárněné prostředí třídy, ve které je jeden chlapec šikanován a druhý se ho zastane, mne naprosto dostalo! Ten film prostě nemá chybu. Člověku se jen tají dech, protože cítí, že to není jen nějaký scénář, tenhle totiž psal sám život a jak herecké výkony, tak i celková atmosféra jsou naprosto pravdivé a zdrcující! (09.05.2009)