Tracey: Fragmenty

Mohl bych tu pět pouze chválu na Ellen a je fakt že tři hvězdy ze čtyř jsou skutečně kvůli ní. Ale snímek celkově mě zaujal, netradiční pojetí se cení, příběh to tak vygradovalo a veškeré naděje, které jsem si v průběhu dělal se postupně jen vytrácely v stále tragičtějších skutečnostech. Povedené, živé, poutavé a hlavně prostor pro jedinečnou Ellen. (21.02.2011)

Rád bych se přesvědčoval o tom, že Ellen Pageové je vynikající mladá herečka v jiném filmu, ve kterém by svým výběrem rolí neupadala do "mladá alternativní dívka". FRAGMENTY TRACEYINA ŽIVOTA selhávají jak jako experiment, tak jako film, protože jsou ukázou "stylu pro styl", který nemá jakýkoliv vnitřní řád a o systematičnosti nemůže být řeč; půlení a další dělení plátna může být ještě zajímavé u Mikea Figgise či pro vyvolání vzpomínky na určité kinematografické období, ale nikoliv ve filmu vypomáhajícím si žánrovými berličkami. Hlavní hrdinka není "normální, pubertální dívka" stejně jako film není evokací myšlenek či pocitů titulní postavy, protože se jedná o kameramanskou exhibici a manýru, která naukazuje, nakolik je filmový fikční svět hrdinky roztříštěný a vyprávění nespolehlivé, protože nás ani hrdinka a ani vyprávění kvůli přehnaně okázalém a nesoudržném filmovém fikčním světě nezajímá. Pozéřina nejhrubšího zrna. (07.06.2008)

Kameramansko-střihačská přehlídka. Tak jako název filmu a svět hlavní hrdinky - vše je tu ve střípcích, fragmentech, a na podobnou notu hraje i rozdělení obrazu. Nečekal jsem, že by tenhle styl mohl fungovat nejen videoklipovitě, ale i na celý film, leč - podařilo se! A nejen to - scénáři podle novely je hezky "alternativní", Ellen Page jako vždy vynikající "jiná" puberťačka, ale co mě tady nejvíc zaujalo byl její vztah s jejím mladším bratrem Sonnym. Dojemná postava je i jedna z hybných sil příběhu, kdy dává do provozu soukolí dospívání mladé outsiderky. Co ovšem kazí výsledný dojem z filmu je (pravděpodobně nevyhnutelná) chaotičnost, chvílemi se mi zdálo, že i sama režisérka se ve filmu ztrácela a takový ten konec nekonec, kdy se vlastně nic nestalo. Na můj vkus trochu zbytečně hořké zakončení jinak výborného snímku. (27.08.2008)

Tento film je určení ľudom, ktorých sere život, všetci ľudia okolo, trpia depresiami, stavmi úzkosti, psychickou labilnosťou a celkovo sa považujú za šialencov v tomto až príliš normálnom svete, a tiež mali obdobie kedy sa chceli zabiť a možno že sa o to aj pokúsili ale nakoniec sa s toho dostali. The Tracey Fragments je film zložený z obrazov. Mozaika osudov a pocitov 15 ročného dievčaťa, ktoré ale nepochopíte a ani sa s ním nevcítite. Ale o to vôbec nejde. Vôbec tu nejde o to či tomu budete rozumiete, príbeh ako taký je priveľmi priamočiary a nie veľmi originálny ale spracovanie a preskakovanie medzi scénami robí s toho akúsi odyseu do duše NORMÁLNEHO dievčaťa. Tým nemyslím dievča čo si mysli že JE normálne, a ani žiadnu hlúpu bábiku, ktorá si myslí že dievča by malo mať veľké prsia, veľký výstrih a veľké nechty na rukách nafarbené na červeno. Myslím tím dievča ktoré si nič nemyslí - ono vie. Bruce Mcdonald mál veľa skúseností s filmami a so seriálmi a to mu dopomohlo aby udržal túto fantasmagóriu v celku. Page - o nej sa nemusím rozpisovať - úprimne, dievča ktoré dokáže zahrať na psychiku a neskĺzavá do trápnosti a samoúčelnosti považujem za dokonalú a ona je k tomu ešte aj herečka. S každého rozmozaikovaného políčka doslova srší jej genialita. Preto ona jediná hraje psychicky labilne - teda normálne dievčatá. Vedľajšie postavy sú pre príbeh vedľajšie tak isto ako pre tracey - umocňujú len šialenosť v ktorej sa nachádza. Určite tento film nezažne veľký úspech. A rozhodne mu veľa ľudí nepochopí, lenže moja rada znie ani sa o to nesnažte - len si s toho zoberte to čo v tom nájdete aj keby toho bolo veľmi málo. pretože takýto pravdivý pohľad plný streštených a zmätených emócií dievčenskej duše - okorenené životnými postrehmi a pravdami len tak ľahko nenájdete- po dopozeraní ma opäť chytil stav úzkosti. o tom to je. (10.01.2009)

Split screen mám hrozně rád, to ale bylo asi tak vše, co mě u tohoto filmu mohlo zaujmout - kamera i střih jsou víceméně průměrné až amatérské, experimenty by byly možná svěží a objevné někde koncem 60tých let, třešničkou na dortu je jako vždy úžasně toporná Ellen Paige. Ta holka má v obličeji snad jen čtyři fungující mimické svaly. (17.08.2009)