Kurz negatívneho myslenia

Karlovy Vary. Dlouhý potlesk ve stoje při záv. titulcích. Málem Cena diváků. Cena za režii. Jan Kašpar, člen Divadla Járy Cimrmana, tvrdící něco o mimořádné vtipnosti a společenské potřebnosti filmu. Konto bariér. Výše uvedené indície snad mohou dostatečně varovat, že dánským filmařům zůstává prvenství v přicházení s novými věcmi a ti norští se raději spolehnou s osvědčeným a mnohokrát odzkoušeným, "akorát" zvolí téma, které je skutečně zajímavé, herce, kteři jsou stoprocentně přesvědčiví, a přesvédčí diváka, že mají opravdu vkus (Johnny Cash, Bob Dylan a Lovec jelenů). Hlavní problém toho filmu tkví v tom, že přestože dovede oslovit a náramně pobavit a nelze mu upřit, že na debut je to vynikající podívaná, z vypravěčského hlediska see jedná o předvídatelný kousek (jehož stopáž je naštěstí velice rozumná) a některé osvědčené přechodové sekvence podbarvené hudbou svým nástupem a užitím už vyloženě ve své schématičnosti nudí. Není to sžíravá sociální šleha, která je syrová a vyvolává kontroverzní reakce, i když lacině šokuje, ale film, který až moc pokoukává po zahraničních vzorech, jež variuje. Na druhou stranu ale Kurzu negativního myšlení nelze upřit upřimnost, což je důvod, proč je můj přistup k tomu filmu tak schizofrenní - hrozně populistické, zároveň ale čestné. Někde mezi 3-4*, Trier se nekoná. (05.11.2007)

Začátek vypadal vážně slibně! parta handicapovaných životních ztroskotanců umně zmanipulována vymletou náčelnicí psychohovnologického kurzu na vymývání mozků pozitivníma kecama se vydává na terapeutické sezení k jakémusi nerudnému bimbasovi mrtvému na spodek. To samo o sobě smrdí výborným námětem, když je bimbas docela slušně utopenej v depkách a hodlá celou tu sebranku ukázkově poslat do piče. Náčelnice hýří optimismem, neustále rozdává poučná hesla typu: nesoustřeďte se na problém, ale na řešení ( což jsou samozřejmě vynikající poučky hodné vepsání na transparent, pokud nemáte tu kurevskou smůlu, že řídíte vozejk pusou, protože kromě hlavy je komplet celý tělo v hajzlu..) Ještě i u depkujícího chasníka v baráku je to docela nadrcená tragikomedie. Náčelnice zkouší prorazit svým pozitivně napřesdržku laděným mentorováním totálně laxní a negativismem zocelenou stěnu někoho, kdo se prostě odmítá bavit o "řešení" s tím, kdo nemůže vědět, jak se ve skutečnosti cítíte, ale neváhá vám vysvtětlovat, jak byste se cítit měli. No a to je vlastně celé, protože někde tam se to zadrhlo. Potenciál té cynické předehry byl následně jaksi rozmělněn v divadelní konverzačce ostatních postav, které se taky nakonec probraly ze svého růžovopozitivního opojení do reality s nápisem: sem totálně v hajzlu, ale seru na vás! takže si o tom svém hajzlu navzájem povykládaly, trochu se u toho zlily a zkouřily, čímž jsme prosvištěly k poněkud odfláklému konci plnému svorné spokojenosti, jak si vlastně tímhle zážitkem celou tu existenci trochu ulehčily. Což mi přijde tedy značně zjednodušené, ale protože tomu severskému sobovi došel dech už někde v půlce, nijak ten odfláklý závěr nevyčítám. Rozhodně si myslím, že to téma mohlo zahýbat emocemi mnohem víc. Takhle jsem vypustila nejen jména všech těch postav už u závěrečných titulků . (01.05.2012)

4,5*/5....Vynikajúci film, psychologicky otvorený a "presný", inteligentne napísaný a natočený, správne vybalansovaná dávka černoty, humoru a nadsázky, vynikajúco vytipovaný herci, skvelý hudobný backround...To, čo v mojich očiach robí film ešte lepším a čo ma "dostalo" (okrem Geirovej fuckujúcej scény, jemne asociujúcej 25.hodinu:) je mrazivo pravdivá filozofická rovina celého filmu, charakterizovaná brutálne trefným záverečným vyjadrením: " Nikdy sa nedostaneš úplne k podstate svojich problémov, kým neprejdeš kurzom negatívneho myslenia" - smutno realisticko geniálno pravdivé. (26.05.2010)

Rozporuplné stejně jako ústřední tématika. Tragikomika jako paralela ke střídání křečovitého pozitivizmu a samozřejmého negativizmu je skvělý nápad a herci se v perfektně padnoucích rolích mohou přetrhnout, ale trochu překvapivě se mi postupně začala zajídat zprvu příjemná nepředvídatelnost. Po dvaceti minutách jsem pochopil, že se v každém dalším okamžiku může stát prakticky cokoli. To potěší dvakrát, třikrát, ale za chvíli mi přišel každý nenadálý výbuch překvapivých emocí jako zbytečná hysterie. 70% zaokrouhlených dolů právě za to, že těmi neustálými změnami trpí finální katarze. (21.01.2011)

„Som ochrnutý a impotentný. To nepokladám za pozitívne.“ Uf, toto je „komédia“, z ktorej môžu byť slabšie povahy šokované. Ukážkový „festivalový film“, ktorý musí byť radosť pozerať na veľkom plátne, s originálne napísanými postavami a originálnymi hereckými výkonmi, krvavo dozdobený zvratmi, ktoré nečakáte (pästný úder, chodenie vozíčkara). Zaujímavé a príjemne krátke. Optimizmus nikam nevedie? (10.09.2010)