Kurz negatívneho myslenia

Pocty Apokalypse a Lovci jelenů. Šílené konotace mezi černým (spíš temným) a hořkým humorem. Skupinka postižených se vyrovnává se svojí existencí i blížními svými. Perfektně vystavěný scénář však není směšný, spíš smutný. Je to komedie, ale smál jsem se jenom dvakrát. Divák si hold může vybrat, zda-li se bude smát nebo jenom kroutit hlavou, protože už jenom hlavní postava - magor, co má rád americké filmy a Johnyho Cashe, nesnáší sám sebe a okolí je precizně vystavěná, ale divná... Jinak je to velmi lidský film... (14.11.2008)

Tohle komedie??? Každému, kdo má nějaké psychické problémy (ať už je na vozíku či nikoli) bych přála, aby se nechal inspirovat tímto alespoň filmovým kurzem, který začíná nevinně jako běžný kurz pozitivního myšlení, bleskově se díky novému členu zvrhne na kurz negativního myšlení o pojmenovávání tvrdé reality, někdy za použití i tvrdé pěsti, marihuany a alkoholu. Nicméně terapeutický účinek této tvrdé metody zafunguje nejen na všechny "léčené" ale i na oba zainteresované zdravé partnery postižených, ale především na "vlezlou přechytralou terapeutku". (03.08.2008)

Hodně lidí je negativních, takže tyhle osoby mohou své negativní postoje k životu ještě prouhloubit návštěvami kursů negativního myšlení. Má to často jeden háček. Negativní lidi jsou zpravidla líní pracovat duševně i fyzicky. Tomu odpovídá i sbírka jejich zážitků a zkušeostí, které lidský život umožnuje. (31.10.2010)

Jedna z nejorgininálnějších černých komedií, kterou jsem kdy viděl. Film stojí hlavně na skvělém nápadu. Je jen škoda, že když už někdo vymyslel takovouto partičku postav nevyždímal z toho o pár minut stopáže navíc. Protože ta necelá hodina a dvacet minut stojí za to. Je to totiž hodně zábavná záležitost, plná sympaticky politicky nekorektního humoru. Každopádně klobouk dolů. Natočit film, který se odehrává v jednom domě a je jen o postavách a působí tolik svižně chce talent. I když možná ne až tak moc, když máte tak dobrý scénář. (22.04.2011)

Troufám si říct, že díky jistým životním zkušenostem si dokážu celkem reálně představit, co cítí obě strany (postižení/jejich okolí). Sejmutí pozitivismus šířící psychoterapeutky perfektní. Hanozpěv na čuráky v televizi perfektní. Černej humor taktéž. Ale k tomu, kam se to rozjelo, ten optimistickej závěr naprosto neseděl (a podle mě vztah bez sexu nemá šanci přežít). Ani mírná reklama na matroš mě právě neoslovila. Veskrze pozitivní na filmu je, že neukazuje postižené jako např. lidi s obrovským uměleckým talentem nebo čímkoli jiným, co jim dá tu sílu "poamericku" vše pozitivně překonat. Jo, stejně za podobným negativismem je vždycky pocit křivdy, strach, a nakonec naděje. A potřeba někoho blízkýho. (08.12.2009)