Transformers: Pomsta porazených

|| Scenár: Ehren Kruger, Roberto Orci, Alex Kurtzman / Transformers by Hasbro | Hudba: Steve Jablonsky, Linkin Park, Hans Zimmer | Produkcia: Ian Bryce, Tom DeSanto, Lorenzo di Bonaventura, Don Murphy | Distribúcia: Paramount Pictures | Štúdio: DreamWorks Pictures | Rozpočet: 200 miliónov $ | Tržby: 836,297,228 $ || Asi (určite) najväčší akčný záhul všetkých filmových čias. Husiu kožu človek neobíde, ani keď nenachádza v snímku žiadnu duchaplnú scénu. Avšak - film, kďe Megan Fox beží medzi megatonovými výstrelmi s dokonalým mejkapom, je prinajmenšiom tak gýčovitý, že nemáte inú možnosť, ako ďakovať plátnovému svetu, že existujú šialenci, ako je Michael Bay. (10.10.2009)

Michael Bay je jeden z nejosobitějších tvůrců současného Hollywoodu - při vyslovení jeho jména automaticky naskočí určité asociace a očekávání spojená s jeho filmy. Zklamání z druhých Transformerů pak vychází z toho, že v nich režisérovy trademarky jsou rozmělněny nebo přímo absentují._____Hlavní bitvu ve filmu nesvádí Autoboti s Decepticony, ale naivně klukovské prvky (které definovaly první díl) proti motivům teenagerských komedií, a bohužel teenageři vítězí. Znamená to, že film oplývá nezletile asexuální lascivitou, kde se o sexu dělají pouze hloupé vtipy, ale když dojde na věc, uhýbá se pohledem. Diváci tak dostanou krajně bizarní záběry jako dva prcající psy (čivava na buldočkovi), malého robota ojíždějícího nohu Megan Fox a zásadní zjištění, že i transformeři mají koule. Nicméně už se nekoná opájení se tělem hlavní herečky - jeden velký celek není ani v nejmenším srovnatelný s fetišistickými detaily mapujícími její křivky v prvním díle. Většinu filmu sledujeme pouze její našminkovanou tvář, což vyvolává dojem reklamy na rtěnku. Stejné je to i s technofetišismem. Sice ve filmu je spousta vojenské techniky, ale nepřichází její adorace reklamní estetikou jako v prvním díle – místo dynamických střihových sekvencí jsou zde pouze ojedinělé záběry rozeseté mezi sekvence s hlavními hrdiny. A to nemluvě o absenci režisérova typického kamerového obžerství – sice jsou záběry precizně nasvícené, ale sama práce kamery už není pojata jako atrakce sama o sobě._____Neznamená to, že by nejvíce machistický a formalistní režisér současnosti vyspěl, ale naopak že byl vykastrován požadavky cílového publika náctiletých. Je to až smutný pohled, že Bayův nejdražší film je zároveň jeho nejméně osobitý (a nejvíce zhovadilý). (19.06.2009)

Michael Bay se transformoval do vlastního žánru, kde si utvořil vlastní pravidla, jimiž nepohne fyzika, logika, ani samotný Spielberg. Na druhou stranu, nikdo jiný nemá tak dokonale vyšisované vizuály při zpomalených záběrech na pekelně vážné tváře hrdinů, vojenské formace a zapadající slunce, do kterého burácí heroická hudba. Utržený z řetězu, bez kapky soudnosti i citu pro míru to v přepálené stopáži pere do diváka s razancí malého drzého spratka, kterému bohatí rodiče nakoupili spoustu hraček od Harsbra a on už z rozpustilosti neví, co s nima, takže to všude bouchá, rachotí a mezi tím vším pobíhá Shia s Megan, kterým to zase sluší. Uznávám, že snad nikdy jsem se po vylezení z kina necítil tak trapně, že se mi něco líbilo. Ale podruhé už to vidět nechci, ne bez asistence velkého plátna. PS: A i po druhém zkouknutí to překvapivě pořád baví. Sice tím zvráceně dementním způsobem, ale baví. :) (23.06.2009)

Lamentovat nad tím, že je a) ve světě Transformerů a b) ve světě Michaela Baye něco hloupého, je jako stěžovat si na pravidla hry poté, co ji začnete hrát. Jenže Bay najednou ta pravidla mění, tak i my si můžeme stěžovat. Směsice kovu a přefiltrovaých zvuků se slévá v jednu nenápaditou hromadu bez života, kde je všeho moc a už se tam nevejde film. Tatam je příjemný náboj předchozího dílu, tatam spousta pěkných nápadů. Zbyla jen hromada perverzních fórů a klasická bayovská fetiš, zabalená do líbivé, ale nudné omáčky. Vždycky dám přednost střídmější jedničce i s jejími méně přehlednými souboji - alespoň se tváří jako velkolepé vyprávění a ne jako velkolepý sestřih velmi drahých triků, který paradoxně nechává diváka totálně chladným. (19.06.2009)

Bay rád stupňuje. Takže dvojka je větší, explozivnější, infantilnější, blbější, lobotomizovanější... možná o chlup vtipnější. Kurci a Ortzman vypálili většinu inteligentních ran ve scénáři startrekovského prequelu, v tomhle hasbrovském mišmaši jim tak nezbývá než opravdu třeskutě dementní zápletku naředit slušnými gagy a sebeparodickými hláškami. Což je fajn, jinak by mi Pomsta plecháčů přišla opravdu nesnesitelná. Ono i takhle sledovat dvě a půl hodiny destrukce, zmatečné akce a huhlajících míchaček na beton představuje solidní záhul na nervovou soustavu. Obzlášť proto, že narozdíl od jedničky už to není kulervoucí, ale jen okoukané. Moment překvapení je ten tam, takže dochází na emmerichovský recept "když už nevíš coby, vyhoď do vzduchu co největší lán světa". Božský Míša mi tentokrát na závěr přichystal svůj tolik milovaný patos v surovém stavu, za což mu děkuju a posílám plechovou pusinku. Vím, že milovníci Baykovin z toho budou slintat blahem, pro diváka, který má krom tuny ocelového brnění rád i malou špetku mozku zůstává letošním blockbusterem Star Trek. A nic na tom nezmění všechna ta Bayova NEJ. (19.06.2009)