Náměstí Spasitele

Na MFF KV je každoročně podobných filmů dvanáct do tuctu, a svým způsobem se tam hodí. Ale uvést jej v normální distribuci byl krok vedle, a to i v případě Projektu 100. Podobných lidských tragédií jsou stovky, a skutečně nechápu, čím byla tato tak zajímavá, že se jí dostalo cti zfilmování. Zvlášť když film nenabízí moc jiných kladů. Hlavní ženská postava (úmyslně nepíšu "hrdinka") se v závěru zachová jako idiot, ale hned o pár minut později se její manžel z naprosto iracionálního důvodu zachová jako ještě mnohem, mnohem větší idiot, a do té doby ještě relativně solidní, i když nijak zázračný film, změní ve frašku. A to, že je to podle skutečné události, nikoho neomlouvá, měli si vybrat lepší námět. Ještě se zmíním o hudbě - ve filmu hraje docela pěkná melodie, příjemná a znepokojivá zároveň. Bohužel se neustále beze změny opakuje každých 5-10 minut, a žádná jiná hudba ve filmu není. (23.01.2008)

Na začátek musím odradit všechny příznivce filmů Rosamundy Pilcherové, že tento film nebude pro ně. Ale jinak je toto sociální drama filmově zpracováno na velmi vysoké úrovni a snad kromě občas nečekanému střihu mu nemám co vytkout. Vše je přesvědčivé a někdy až přespříliš působivé, což bylo pro mě strašně depresivní od začátku do konce. Takže jsem si musel po něm spravit náladu něčím veselým. 4* si přesto asi zaslouží, protože o vyvolání tohoto pocitu bylo jeho účelem. (12.02.2012)

Mnohem lepši než přepjatý a herecký MŮJ NIKIFOR, ale pořád je to film, jehož sociální téma mu zajišťuje spoustu festivalových ocenění a kritických ovací, jež si svým zpracováním nezaslouží._____ Inspirovat se metodou britského sociálního filmaře Mike Leighta, tj. debatovat o postavách a jejich motivacich, snaži se je pochopit a jet podle poznámek ve scénáři, nikoliv scénáře celého, je fajn. Jenže v britských filmech výborného filmaře víme, proč postavy źijí tak, jak žijí a rozhodně se zde neportrétuje oddaná morálka, kdy postavy nehodlají se svým sociálním statutem nic dělat, jen se snaži zbaběle uniknout - sebevraždou. Postavy a jejich jednání zvlášť v závěru pozbývá motivace a logiku či racionální jednání, repetitivní hudba je vyloženě iritující a nepomůže tomu omluva "na základě skutečné události"._____ Nemůžu si pomoct, ale jakákoliv dramatizace Médey patří buď na divadlo anebo do rukou Dánů ovlivněných Dreyerem - řeč je o Trierovi, samozřejmě. A jako vylíčení nejenom člověka v krizové situaci (heh), ale i místa a určité doby NÁMĚSTÍ SPASITELE slehává úplně. Hloupý, klišé přeplnéný, pro snoby určený kýč. Obdoba českého ŠTĚSTÍ, jen herecky, hudebně a kompozičně horší... (31.01.2008)

Režisérovi Krauzemu se až mučivě realisticky podařilo odvyprávět příběh ze sídliště, takový jakých znám osobně i z okolí desítky, ale nikdy jsem nebyl přítomen celistvě až takto na dřeň. Ve fantasticky zahraných hlavních rolích herci vyobrazují tři světy - typickou tchýni s nevyřešeným a ambivalentním osobním přístupem k životu, syna slabocha, který o sobě nechává rozhodovat jiné a snachu, jejíž život nepatří nikomu, ani jí samotné. Všem postavám chybí málo vůle ke změně, a když jí dosáhnou, většinou za to platí nebo nárokují nepřiměřenou cenu. Tři osudy, které se navzájem prolínají, ale jakoby byly od sebe vzdáleny nekonečně daleko. Že nedostatek peněz má vliv na rodinné vztahy je známo, ale tady hraje podstatnou roli pasivita, s jakou protagonisti řeší svoje problémy. Lenost a deprese Beaty, nerozhodnost Bartka a schizofrenost jeho matky jsou silnými mocnostmi v jejich světě a neschopnost dialogu pak vyústí v tragický konec. Polský film příjemně překvapil kulturního ducha, ale zanechal v hlavě tíživé myšlenky. (12.02.2008)

Ještě 12 minut před koncem (vím to, protože jsem na to z pudu sebezáchovy koukal po 3 večery a i tak jsem to furt zastavoval, abych se nadechl), jsem osciloval mezi pěti hvězdičkami a odpadem!. Nic mezi tím. Perfektně udělanej biják, jehož největší slabinou je paradoxně ta dokonalost, a z ní plynoucí naturalismus všech těch hnusných věcí, na který přece nepotřebuju koukat (sami máme dost). Nakonec jsou z toho ale hvězdy čtyři, a s čistým svědomím bych šel ještě o jednu níž. Mám totiž za to, že se z toho od zhruba poloviny v podstatě zcela vytratil ten původní problém, ta příšerná finanční tíseň, která je všechny do té doby totálně paralyzovala. Jsem taky přesvědčený o tom, že i v mnohem "hloupějších, jednodušších, přízemnějších" rodinách by se té Beatě dostalo odborné psychologické, následně spíš psychiatrické pomoci. A třetí výtka- ten povinný happy end. Proč? Víc než hodinu a půl mě někdo moří, pere do mě všechny ty sračky hlava nehlava a nakonec to jakože odčiní relativním happy endem? To vám mělo zachránit tržby? Nebo proč? Ten konec mě zklamal, tragédie mají být tragédie, tohle byl zrovna ten případ, tenhle druh milosrdenství si strčte do ... kam chcete (10.03.2015)