S nástupem Rodriga Borgii na papežský stolec se dostává rod Borgiů k téměř neomezené moci. Borgia se coby papež Alexandr VI. nezdráhá použít jakýchkoliv metod, aby dostal své veřejně přiznané levobočky na výhodné posty. Jeho nástrojem v boji s protivníky jsou jedy a dýka syna Cesareho. Když však Alexandr VI. sám umírá na otravu, je to konec takřka celé rodiny nenáviděných Borgiů...
(Hollywood Classic Entertainment (H.C.E.))
S nástupem Rodriga Borgii na papežský stolec se dostává rod Borgiů k téměř neomezené moci. Borgia se coby papež Alexandr VI. nezdráhá použít jakýchkoliv metod, aby dostal své veřejně přiznané levobočky na výhodné posty. Jeho nástrojem v boji s protivníky jsou jedy a dýka syna Cesareho. Když však Alexandr VI. sám umírá na otravu, je to konec takřka celé rodiny nenáviděných Borgiů...
(Hollywood Classic Entertainment (H.C.E.))
(viac)
Rok 1492. Na pápežský trón zasadá po (takmer) jednomyseľnej voľbe Rodrigo Borgia ako Alexander VI. a krvavý rod Borgia sa dostáva k (takmer) neobmedzenej moci. Jeho Svätosť sa nerozpakuje nielen vyzdvihovať svoje verejne priznané ratolesti (z ktorých veľmi zvučné mená majú najmä dve: Cesar Borgia, hlavný hrdina Macchiavelliho „Vladára“ a Lucrezia Borgia, múza a zároveň mecenáška mnohých významných umelcov renesančného Talianska) na najvyššie posty, ale ani odstraňovať svojich odporcov dobre nadávkovanou porciou jedu. Čo nezmôže jed, premôže pápežov syn dýkou a mečom. A v momente, keď sa zdá že rod Borgia je už svojou mocou natrvalo spätý s Rímom a pápežským trónom, rúca sa táto ilúzia silnou dávkou jedu, ktorá skosila Alexandra VI. S tajomným úsmevom zasadá na pápežský trón kardinál Della Rovere ako Julius II. (ten, ktorý Michelangela takmer násilím prinútil vymaľovať strop Sixtínskej kaplnky a ktorý v brnení sám velil svojim vojskám pri vojenských výpravách), čo znamená aj koniec pre Cesara z nenávideného rodu Borgia. Jediným prežívajúcim členom tohto rodu tak zostáva pápežova dcéra Lucrezia, ako vojvodkyňa d´Este. Film podáva nielen obraz fungovania života na pápežskom dvore koncom 15. storočia, ale predstavuje Rodriga Borgiu ako človeka a predovšetkým milujúceho otca.
(Pontifex)