Rozhovory s mojím záhradníkom

Jen sebou tak v plném létě plácnout na dvorek, vystavit se mouchám, naslouchat cvrčkům, okusovat stéblo trávy, mžourat do slunce a na nic nemyslet... a i když se zatáhne a vichr přižene bouři, ten hřejivý pocit bude ještě dlouho doznívat... A podobné jsou i rozhovory světaznalého malíře se svým zahradníkem, který dělá věci jen proto, že mu dělají dobře, aniž by musel znát jejich původ a vědět, kdo složil hudbu, napsal slova, namaloval obraz... taky jezdí každý rok na stejné místo za humny - přesto může svého přítele obohatit víc, než on jeho. Každé ráno si s ženou sedneme k moři, ona se natře olejem a já sedím vedle ní. A co děláš ty? Dívám se na ni. Svatá prostoto, to je přeci krása! Ubraná hvězda dává za pravdu subjektivnímu komentáři Subjektiva, na tu přírodní, zemitou pilu se tlačilo až příliš okatě... (21.06.2014)

Veľmi príjemný francúzsky komorný film o jednom starom priateľstve. Samozrejme mi trochu nejde do hlavy, že bol film vo francúzskych kinách, keď ide skôr o materiál do televízie, čo ale nemyslím nijak hanlivo. Ďalej tiež nechápem, že ak hrá Auteuil v každom druhom domácom titule, ako ho tam niekto môže vnímať ešte ako postavu a nie ako jeho samotného, ale možno práve v tom tkvie jeho komerčný potenciál. Taktiež to hovorím s úctou k jeho hereckému majstrovstu, dokázanom aj v tomto filme. Lenže ten patrí ešte viac Jeanovi Pierreovi Darroussinovi, ktorého si oddnes budem určite viac všímať. Becker premyslel aj vizuál svojho filmu, prevažne teplé farby vás spoľahlivo prenesú do impresionistickej nálady. (22.01.2018)

Moc milej film. Takovej nenápadnej a celkem málo známej, ale jinak opravdu stojí za to. Přátelství dvou kdysi spolužáků ze základní školy, plyne pomalu, nerušeně a přitom krásně. Daniel je jako již tradičně skoro bez chyby a Darroussin, ten nezůstává moc pozadu. Suma sumárum, moc příjemný filmový pohlazení na duši. (19.11.2014)

Na první pohled nevyrovnaná dvojice. Profesor, umělec ošlehaný Pařížským vzduchem, hýčkaný slečnami s mnohými životními zkušenostmi, který je však tak trochu unaven životem. Na druhé straně prostý človíček od dráhy, bez vzdělání, ale se zdravým selským rozumem . Žijící celý čas ve vísce, kde se narodil, stereotypně, bez vzrušení a nevšedních zážitků, přesto má ze života radost. Hned od jejich prvního setkání cítíte jejich rezonanci. Dialogy, které se mezi nimi odvíjejí je navzájem obohacují . Postupně vzniká pevné chlapské přátelství mezi pány Barvičkou a Zahradou. Poetický, čistý, krásný Francouzský film, který má co říct. (18.06.2014)

To je prostě kumšt. Na tom filmu vlastně nic není. Skoro dvě hodiny si v něm několik lidí jen tak povídá. Příběh je jednoduchý, napětí skoro žádné. Jenže z těch lidí ze všech zvolna a nenásilně, ale nepřestajně sálá člověčí dobrota - z každého jinak, z každého po svém. A člověku je z toho pěkňoulince u srdce. (24.07.2009)