Rozhovory s mojím záhradníkom

Především na hereckých hvězdách Danieli Auteilovi a Jean-Pierre Darroussinovi stojí film Jeana Beckera Rozhovory s mým zahradníkem. Jean-Pierre Darrousin s režisérem vysvětlovali, proč v jejich filmu o přátelství na život a na smrt souzní zrovna zahradník a malíř.„Inspirací byl román, který byl jakousi reportáží o zahradníkovi, já ale potřeboval, aby měl s kým komunikovat. Proto jsme z okrajové role spisovatele, novináře a příležitostného malíře udělali druhou hlavní postavu,“ vysvětlil Becker. (23.06.2020)

Reziser Jean Becker /Sympaticky dareba/ natocil sympaticku spolocensku konzervacku, v ktorej vladne Daniel Auteuil /Jean od Floretty, Manon od Pramene, Valka Policajtu/ a Jean-Pierre Darroussin /Prilis dlouhe Zasnuby, Umira se jen dvakrat/. Je to jeden z tych filmov, kde chyba dejova linia, ale dialogy su namakane, vidiecke realie centralneho Francuzska su fascinujuce a napriek minutazi 110 minut film dobre a rychlo uplynie. Prosim viac takychto oddychoviek : 88 % (27.02.2016)

To je prostě kumšt. Na tom filmu vlastně nic není. Skoro dvě hodiny si v něm několik lidí jen tak povídá. Příběh je jednoduchý, napětí skoro žádné. Jenže z těch lidí ze všech zvolna a nenásilně, ale nepřestajně sálá člověčí dobrota - z každého jinak, z každého po svém. A člověku je z toho pěkňoulince u srdce. (24.07.2009)

Daniel Auteuil a Jean-Pierre Darroussin se takhle setkali nad zpustošenou zahradou a jelikož byli dřívější kamarádi a desítky let se neviděli, měli si toho poměrně dost co říct. No a to povídání bylo naprosto úžasné. Takové, jako když se setkají dva přátelé, jejichž cesty se náhle rozdělili, aby se následně zase náhle spojili. Život každého si ale na tomto světě čas nevybírá a stejně tak i scénáristé diváka nešetřili a tak tu kromě příjemných rozhovorů, které, když se do nich poctivě zaposloucháte, jsou sem tam i hodně vtipné, tu narazíte i na nějaké to drámo, což už není tak příjemné, ale kopíruje to život jako takový. U tohoto filmu mi bylo krásně, ale zároveň i naprosto příšerně. Dostal jsem se díky němu do duší dvou lidí snažící se o nějakou tu pěknou zahradu uprostřed francouzského venkova, ale pak jsem s nimi prožíval úplně všechno. (10.01.2016)

Jsou chvíle, které jen těžko něčím nahradíte. Třeba takové letní posezení na zahradě s dobrým kamarádem nad sklenkou červeného, při kterém s ním můžete probrat uplně všechno. A vědět, že se můžete jeden na druhého ve všem spolehnout. A i kdyby jste spolu strávili třeba jen jedno léto, stálo to zato. A stejně tak stojí zato, podívat se na film Rozhovory s mým zahradníkem, který vás pobaví, potěší, ale i dojme, tak jako i život sám. (11.12.2013)