Misia na Mars

Ženy jsou prý z Venuše a muži z Marsu, ale už to asi neplatí. Všechno je jinak a Mise na Mars to odhalila. Nebylo to nějakým obzvlášť zábavným způsobem, ale o nějakou tu interesantní myšlenku se přitom dalo zakopnout a mně bylo příjemné, že jsem se přitom mohl setkat se slušným zástupem známých hollywoodských kosmonautů. Přesto si s šestiletým předstihem odvážně dovolím prorokovat, že v roce 2020 si nebudou Emeričané takhle rozverně poletovat na trase Země - Mars. (27.04.2014)

Ne tak hrozné, jak jsem čekal, ale ne tak dobré, jak by mohlo být. Celý film si hraje na takovou novou verzi 2001 v dynamičtějším pojetí, jenže právě ten myšlenkový přesah je tak naivní a jednoduchý, že působí jako z filmu pro děti. Asi proto byla dodána úvodní scéna s první výpravou, která má pro celý další děj pouze ten význam, aby se nám vysvětlilo, kde udělali soudruzi z NDR chybu při komunikaci s neznámými silami. Mise na Mars je film, který nijak nenaštve, ale ani příliš nezaujme a nedonutí přemýšlet. Všechno je nám hezky polopaticky naservírováno, aby i Gusta Prouzů ze čtvrtý měšťanský o nic nepřišel. Ale jak píše Arcoss, proti Rudé planetě veledílo. (17.01.2007)

Film plný hvězd a to ať už před kamerou nebo za ní. Výsledkem je ale bohužel pouze průměrný sci-fi snímek. Částečným zklamáním byla poměrně nevýrazná hudba Ennia Morriconeho. Brian De Palma si prostě nevybral správný příběh. S takovýmto ansámblem bych se opravdu nezlobil, kdyby se rozhodl převést na filmové plátno třeba některou z knih A.C. Clarka, či jiného klasika žánru. (14.12.2009)

Mise na Mars nemá scénář. Ne, má pouze užvaněné a bez nadsázky debilní repliky, které tedy nevím jestli měly pobavit nebo co vlastně. Jinak to není úplná katastrofa: efekty zatracované až do podpalubí mi nepřišly tak zlé, ač mohli být lepší. Zabolí křeč některých herců. Gary Sinise je jediný, který se svou rolí vypořádal, ostatní nejsou vidět. Pointa je zvláštní - může Vás pořádně naštvat, nebo příjemně překvapit. (17.08.2005)

Slabé tři za slušnou výpravu a triky. Ale jinak ve srovnání třeba s filmem Red Planet je to zdlouhavé, bez tahu na branku, užvaněné a nezajímavé. Red Planet je aspoň survival thriller, a v rámci něho funguje (i když jsem čekal něco jiného, třeba že budou zkoumat planetu). Když jsem vlastně i zde viděl, jak (mikro)meteority zničí kosmickou loď a posádka se nouzově zachraňuje, říkal jsem si, že v tom NASA musejí stavět rakety pěkní bulíci, když jim každou kosmickou loď jen tak bez problémů proděraví jakékoliv smetí, co letí kolem. To není dobrá reklama na rakety NASA. Taky jsem si říkal, že NASA je pověstná tím, že se buď všichni zachrání (Apollo 13), nebo zhebnou (raketoplán Challenger) - jen ve filmech se vždy jeden obětuje, aby se zachránili ostatní. Příběh Mise na Mars je v podstatě jednoduchá povídka, a myslím, že dnes už nejde o žádný spoiler, když prozradím, že jedna expedice na Marsu cosi objeví, a druhá, záchranná, tam nakonec plážovým krokem vejde, odhalí číslo 42, a každý jede domů. Mezitím hromada patosu, srdceryvné a slzopudné historky, loučení, shledání, nehody, záchrany na poslední chvíli, nezáchrany na poslední chvíli a další hromada patosu. Už jen úvodní barbecue na zadním dvorku, trvající deset minut, mi bylo z duše protivné, protože slouží jen k tomu, aby si postavy řekly to, co o sobě vědí desítky let, jen to teď musejí zopakovat divákovi. Když přihlédnu i k poslednímu filmu Marťan, docela se těším, až se ve vysokorozpočových studiích najde pár drobných na film, kde se všechno nepodělá, a kde se třeba chvilku bude ten Mars i zkoumat. Protože třeba dějově je takový céčkový snímek Dobyvatelé rudé planety (Crimson Force) zvratů plnější a zábavnější, pořád se tam něco děje. (15.02.2016)