Misia na Mars

V roce 2000 se z nějakého důvodu v Hollywoodu rozšoupli a natočili hned dva filmy, které se zabývají přístáním na Marsu. Brian De Palma zde předložil svou verzi Vesmírné Odysey. Určitě se zde dá nalézt několik inspirací Kubrickem, jedná se hlavně o rotující kruhovou loď vesmírem, kterou nám za pomoci jednoduchého efektu již předložil mistr Kubrick. Mise na Mars je neakční výpravnou podívanou, která se snaží o jakousi psychologii člověka ve vesmíru. Najdeme zde nějaký ten hrdinský kousek a i notně překvapivý závěr. V mých očích je přecejen tento film o něco výše než konkurenční Rudá planeta. 55% (03.12.2009)

Nepochopitelně nevyrovnaný film. Nesourodá a neslučitelná směsice Kubricka a Špílberga. Začíná to jako Špílberg (gardenparty s několika ultradementními dialogy), pak brutální střih na zemský orbit, film k mé radosti postupně kubrickuje (let na Mars, let kosmonautů otevřeným prostorem), aby pak přes umírněného Špílberga (vztyčování americké vlajky na Marsu) totálně vyšpílbergoval v samotném závěru, který je svou upatlanou a mazlavou slizkostí ještě špílbergovštější než samotný Špílberg. Plačící Marťan, jímavá cajdákovitá hudba, snůška patetických keců... měl jsem co dělat, abych se hnusem nepoblil, tak odporné to bylo. Lepší strašná sci-fi než žádná, takže se sebezapřením dám tři hvězdy za výpravu, efekty a za tu kubrickovštinu. (28.12.2013)

Při sledování tohoto SF jsem levitoval podobně jako hlavní hrdinové. Jenže zatímco oni levitovali mezi Marsem a Zemí, já levitoval mezi nadšením a znuděním. Nadšením proto, že příběh je brán velice vědecky, skoro jako by to byl hraný dokument BBC. Opravdu velká pečlivost se tu věnovala technické stránce letu na Mars i jeho průběhu. Jenže na druhé straně tu je taky neustále se opakující motiv rodiny a zázemí kosmonautů, následně převedený v sebeobětování a vůbec ten americkej patriotismus třepetající se vlajky. Odporně sentimentálně vlastenecká hudba neustále ruší a zahrabává jakoukoliv i trochu vypjatější scénu. Když v půli umře jeden z hlavních hrdinů při dosti dramatické situaci, je vám to úplně putýnka. Ve srovnání s dalším marsovským filmem toho roku Rudá planeta to vyjde vlastně na stejno, i když trochu jinak. Tady se stejně jako tam nezdrželi hloupých řečí a taky si nijak moc nepropracovali scénář, ale přeci jen tu jsou trochu víc realističtější v provedení techniky nebo postupů (i když, všeho s mírou, že) a navíc to není tak zábavné. Stejně jako tam se ani tady nepovedl konec. Tady ještě asi mnohem víc. Pár logických kiksů už neřeším (viz doplnění kódu DNA lidí, který se od DNA mimozemšťanů lišil jako DNA lidi od DNA opic). No nic, přesto se na to podívat dá, přestože pointa je dost pitomá a vzhled mimozemšťana naprosto magorskej. (14.01.2007)

Před lety jsem ten film odsoudil jako dokonale natočenou nepovedenou nudu.. Po letech mi nezbývá než nasypat si popel na hlavut a přiznat, že jsem film velmi podcenil, o čemž mě přesvědčí každá další repríza, kterou si dám. Skvělé obsazení, dokonalé zpracování, strhující emoce, fantastická atmosféra, ve které se převaluje dokonalý mix tajemství a uvěřitelného pojetí, které nikde příliš netlačí na pilu a nesnaží se být efektně videoklipově cool ani nepředvádí bandu nežitvotně schopných supermanů, kteří si vždy vědí rady... Po letech a po ověření několika reprízami říkám, že z marsovských filmů je možná nejlepší, který kdy byl natočen. (13.09.2008)

Brian De Palma sci-fi absolutně nerozumí, jinak by si nemohl vybrat ten nejslabomyslnější scénář, který byl zrovna k mání, a natočit podle něj takovýhle paskvil. Lepší a zajímavější příběh, postavy a dialogy má i ta nejslabší epizoda televizního Star Treku, Mise na Mars má jen větší rozpočet. A navíc se mi skoro nechtělo věřit, že můj oblíbenec Ennio Morricone opravdu složil takovouhle hudbu pro tenhle film – ten musel být ještě víc mimo než režisér. (19.08.2005)