Misia na Mars

Mise na Mars mohla dopadnout mnohem lépe. Bohužel je nasáknuta mnoha chybami. Zejména mi vadila přílišná sentimentalita příběhu, která kazí atmosféru. Dalším kiksem je scénář, který je chvílemi nechutně dovysvětlující a doslovný. Takové boty jako:,,Víš, nechtěl jsem aby to dopadlo takhle, ale po tom co tvá žena onemocněla a ty ses o ní staral…“ patří do telenovel a ne do ambiciózních kinofilmů. Někdy selhává i režie, například scéna, kdy se astronauti prochází po kosmické lodi, působí křečovitě a uměle. Nečekané je pro mě i absolutní selhání pana skladatele Ennia Morriconeho, který zde složil tuctové sentimentální melodie, které se, v lehce obměněných podobách linou ze všech filmů v nichž vlaje americká vlajka. Film zachraňuje od úplného propadu do bahna jen pár trikových scén. (18.02.2007)

Napoprvé bych tohle lehce atypické scifko onálepkovala čtyřmi hvězdičkami, ale udělala jsem chybu a podívala se na to i podruhé. Pomalejší tempo, atmosféra a hudba místy silně připomínaly "2001: Vesmírnou odyseu", dobré obsazení, slušné efekty, ALE... čím jsem starší, tím těžší mám alergii na povrchní filozofování a hluboké moralizování - zvlášť když tvoří páteř a pointu jinak obstojného filmu. Nemůžu v souvislosti s "Misí na Mars" mluvit o znechucení či zklamání, dle mého názoru je to mírný nadprůměr v žánru, ve kterém se skutečná perla urodí jen velmi zřídka - navzdory obrovskému potenciálu. Holt je všechno nutné zjednodušit a předžvýkat pro průměrně inteligentního amerického beholdera, nebo se tvůrci musí smířit s hrubě prodělečným propadákem... a peníze přece jen pomáhají snášet chudobu lépe:-). 65% (26.01.2011)

V De Palmově kariéře solitérní sci-fi mise, dá se říci sebevražedná. Jeho trademark neobvyklých kamerových kejklí byl přítomen a přitom ho zabíjely žalostné CGI triky a do očí bijící užití modýlků kosmických vozítek. Když přišel s nějakou silnější scénou, obratem to zprasil něčím takovým jako „krátký vlasec na udičce a pápá Frosty Robbins.“ Jestli tam bylo pod vrstvou čediče nějaké hlubší poselství, zazdily ho věty hraničící s parodií, otřepané motivy a posádka, které jsem ani na chvíli neuvěřil, že není bandou herců v ateliéru. Nehledě na to, že závěr s uslzeným Marťanem u podivného 3D modelu naší sluneční soustavy a G.Sinisem v potrubní poště zaváněl srážkou s rojem kýčovité sentimentality.. Musím otřít trochu zdejších slin z Morriconeho, protože pokud plnil zadání „doprovod k melodramatické vesmírné misi“, rozhodně nezklamal a třeba při scéně netěsnícího modulu vnesly jeho varhany mezi poletující kapky krve a Dr.Peppera i notnou porci dramatu. (15.03.2017)

Tohle je zajímavý film.... ALE!!! Jenom asi 90 minut, pak začne neuvěřitelné filozofování, moralizování a chytračení, které spolehlivě zabije to, co se celou dobu rozjíždělo velmi slibně. Přitom herci jsou dobře vybraní a solidně hrající, výprava se mi taky líbila (až do těch závěrečných 20-ti minut, které byly po změně prostředí příšerné i po stránce vizuální), i když značně čerpá z 2001: Vesmírné odyssey... A další věc - pan Morricone je sice velmi dobrý hudební skladatel, ale koho proboha napadlo dát mu skládat hudbu k sci-fi? Místy jsem se musela až smát, jak se jeho hudba do filmu nehodila a působila naprosto trapně... (15.08.2005)

Při sledování tohoto SF jsem levitoval podobně jako hlavní hrdinové. Jenže zatímco oni levitovali mezi Marsem a Zemí, já levitoval mezi nadšením a znuděním. Nadšením proto, že příběh je brán velice vědecky, skoro jako by to byl hraný dokument BBC. Opravdu velká pečlivost se tu věnovala technické stránce letu na Mars i jeho průběhu. Jenže na druhé straně tu je taky neustále se opakující motiv rodiny a zázemí kosmonautů, následně převedený v sebeobětování a vůbec ten americkej patriotismus třepetající se vlajky. Odporně sentimentálně vlastenecká hudba neustále ruší a zahrabává jakoukoliv i trochu vypjatější scénu. Když v půli umře jeden z hlavních hrdinů při dosti dramatické situaci, je vám to úplně putýnka. Ve srovnání s dalším marsovským filmem toho roku Rudá planeta to vyjde vlastně na stejno, i když trochu jinak. Tady se stejně jako tam nezdrželi hloupých řečí a taky si nijak moc nepropracovali scénář, ale přeci jen tu jsou trochu víc realističtější v provedení techniky nebo postupů (i když, všeho s mírou, že) a navíc to není tak zábavné. Stejně jako tam se ani tady nepovedl konec. Tady ještě asi mnohem víc. Pár logických kiksů už neřeším (viz doplnění kódu DNA lidí, který se od DNA mimozemšťanů lišil jako DNA lidi od DNA opic). No nic, přesto se na to podívat dá, přestože pointa je dost pitomá a vzhled mimozemšťana naprosto magorskej. (14.01.2007)