Hobit: Neočakávaná cesta

Tušil jsem, že divní lidé, kteří se ve volném čase převlékají do trpasličího / skřetího / elfího oděvu a srandovně spolu zápasí po lukách a lesích, budou z Hobita nadšení, ať bude kvalita filmu jakákoli, takže jsem bral 86% hodnocení s rezervou a do kina šel s přesvědčením, že mu tu potom nadělím dvě hvězdy a od plic si zanadávám. K takovému názoru mě vedla především očividná snaha studia rejžovat útlou knižní předlohu, co to půjde, matné trailery a především negativní zkušenost s post-lotrovskými Jacksonovými filmy - King Konga i Lovely Bones považuju z hlediska poměru cena/výkon ze skoro největší hrůzy, které v posledních letech Hollywood nabídl. No nestalo se tak, takže tyhle čtyři hvězdičky (70 %), byť rozhodně nesrším nadšením, lze považovat za příjemné překvapení. Hobit je příjemná podívaná. Úchvatné exteriéry, sympatická hlavní postava, povedené triky (většinou). Nic víc, nic míň. Dost škodí podivná rozkročenost mezi pohádkovostí knihy a snahou přiblížit se dospělému Pánovi prstenů. Funguje to na podobně nostalgické vlně jako letošní Expendables II - jenže tentokrát to zapůsobilo i na mne, protože Středozem mám, na rozdíl od tupých osmdesátkových akčňáků, docela rád. A asi budu jeden z mála, komu se víc líbila ta první "nudná" polovina, kde si postavy jen povídají a divák si v poklidu může vychutnávat atmosféru Kraje a Hobitína (i z lotrovské trilogie mám nejradši začátek Společenstva). Druhá polovina pak totiž i přes pěkně provedenou akci představuje esenci toho, proč všeobecně nemám rád žánr fantasy jako takový. A proč ho občas posměšně nazývám parodií na sci-fi. Když se kladní hrdinové dostanou do potíží, vždycky je díky pružným pravidlům fantasy světů může vysvobodit nějaká spásná deus-ex-machina ptákovina. V případě závěru Hobita doslova. 70 % PS: Pokud film někdy zhlédnu podruhé, budu se bavit asi hlavně tím, že se pokusím spočítat, kolikrát nějaká z postav zakřičí "Run!" A pokusím se zapamatovat si jednotlivé trpaslíky i jinak než podle barvy vlasů a vousů. (13.12.2012)

Peter Jackson v plné síle opět přináší na plátna vizuální orgie a úchvatnou přehlídkou krás Nového Zélandu. Martin Freeman v roli, která mu padne na tělo jako ušitá. Andy Serkis podává opět famózní výkon coby rozpolcený Glum a už by mu měl kurňa konečně někdo dát Oscara!:) Velkolepá výpravná podívaná plná známých i nových tváří nám ukazuje, jak to všechno začalo. A i když to prostě není Pán prstenů, je fajn být zase ve Středozemi, vidět Kraj, Roklinku a vnímat hrozbu Mordoru. Nejsem žádnou zapálenou znalkyní tvorby pana Tolkiena, nečetla jsem žádnou z jeho knih, ale myslím, že na svět, který dle jeho neuvěřitelné fantazie Peter Jackson vytvořil, by byl pyšný. Filmová adaptace Pána prstenů změnila filmový svět, když jeden malý, obtloustlý chlápek s vizáží povaleče, dokázal přivést na plátna fascinující svět, který dlouho většina považovala za nezfilmovatelný. A toto pokračování nám přináší ten svět, který jsme si tak zamilovali. Jeden prsten, aby vládl všem... (29.11.2014)

Všiml jsem si, že Peter Jackson opakoval tu stejnou chybu. Ukázal Středozemi tak dokonale, že přitom neukázal nic. A opět jsem měl stejný pocit jako u Společenstva prstenu, že nemít v hlavě tu knihu, nechápal bych přesně všechny souvislosti a vůbec netušil odkud, kdo a kam jde. Z filmu bych jakžtakž pochopil leda to proč. Jackson divákovi jen tak rychle zamává mapou před očima a dál si bez skrupulí vypráví ten svůj příběh o Dol-Gulduru, o kterém normální divák nemá ani žďabec šajnu. Při čtení jsem zíral do mapy skoro furt. Tady bych byl ztracen. Domnívám se tedy, že opět ti, kteří to nečetli, valili bulvy na triky a smáli se hláškám, ale nějaký hlubší zážitek si z kina neodnesli. Když jsem šel tenkrát z premiéry LOTR: FOTR, tak jsem v davu zaslech, jak se po tom všem nějaká slečna zeptala skupinky juvenilů: "A kdo vlastně byli ti skřítkové?" Ouuu. Film Hobit je přesně podle očekávaní. A možná je to právě škoda. Nabízí totiž úplně jinou Středozemi, ale napasovanou do tamté. Teď bych chtěl být v té dimenzi, kde Hobita natočil Del Toro. Jeho jiná vize by pro tuto svízelnou problematiku byla rozhodně řešením. I bez McKellena nebo Cate Blanchet. Opravdu. Jackson jakoby jen dbal na návaznost na LOTRa (a přitom mnohdy vůbec, viz třeba nalezení prstenu Bilbem). A tím se to celé zabíjí. Ale! Ale pak je tu pořád ještě ta nádherná vize Tolkienova světa s celou tou kýčovitou parádou plus něco navíc (Čáryfuk - eh, teda pardon - Radagast Hnědý, Galadriel, Frodo), krásná, i když místy příliš pompézní, hudba, humor a napětí, které prostě za to stojí. Rozhodně se ale vyplatí jít do kina na 2D a původní znění. 3D s dabingem může přivodit horečku a popkornozvrat jako se to stalo mně. (18.12.2012)

Nyní už vím, že jsem film částečně vnímal podle toho, co mi bylo řečeno o knize, kterou jsem nečetl. Jako striktně filmového diváka, nepoznamenaného předlohou, mě logicky nezajímá adaptace a dostávám se ke klasické připomínce, že při takového délce se pozornost divákova nedá holt udržet pořád. Slabší druhou třetinu však vyvažují scény kompozičně dechberoucí (hromoví obři), či mrazivé (Pytlík a Glum) a kromě starých známých i mí velmi oblíbení britští herci ve vedlejších rolích (James Nesbitt, Ken Stott). Ale všechny tři díly by měly dávat smysl i jako celek, takže to zatím nechám na 90% a budu muset počkat. (18.12.2012)

Návrat do Středozemě po tolika letech je fajn, ty tři hodiny jsou v dokonalém WETA světě uchvacující pořád, jak v momentech infantilního blbnutí (knížka sama o sobě je pohádkou), tak i ultimátních samoúčelností (bitva hromových mužů ze skal), přesto mám pocit, že je to všechno tak nějak… vyprázdněné. Hlavně proto, že tam absentuje jakýkoliv imaginativní moment osobitého tvůrce a jediným životným momentem celého filmu se tak stane akorát hádankářská hra s Glumem. Nakonec je mi vlastně zpětně líto, že to nerežíroval Guillemo del Toro, PJ má tenhle svět totiž rád možná až příliš. Líbilo se mi to, a přitom nemám jediný důvod to ještě někdy vidět znovu. (16.01.2013)