Hobit: Neočakávaná cesta

Na kinoverzi HOBITA: NEOČEKÁVANÉ CESTY panují rozporuplné názory, od opatrné chvály přes obhajobu adaptačního přístupu až téměř k úplné spokojenosti. A prodloužená, o skoro čtvrt hodinu delší verze "téměř" z uvedeného hodnocení smazává. "Přídavky" výrazně pomáhají tomu, že každý ze šesti větších bloků vyprávění je rytmicky vyvážený, i když je celek v podstatě sledem nápaditých a vzhledem k zacílení na celé rodiny i podvratných atrakcí. V delším sestřihu je každou čtvrthodinu do vyprávění uvedena důležitá postava, díky čemuž je udržována divákova pozornost, flashbacky jsou rovnoměrně rozmístěny a komické i muzikálové vložky plní svou retardační funkci s ohledem na to, aby byl každý zlom precizně načasován. I přes zřetězení série atrakcí tak jde o soudržné dílo, které je svou organizací vyprávění důmyslnější, než se může jevit. Postupně se proměňuje počet protagonistů, od jednoho ke skupině, která je ale v předposledním aktu rozdělena (jeden - Bilbo, skupina - trpaslíci), aby se ve vyvrcholení mohli sjednotit. A vedle toho se od vydání se na cestu pracuje s Bilbem a Thorinem jako dvěma hrdiny (jeden tohoto statusu nabude, druhý ho již má a místy je relativizován), jejichž vývoj je v paralelním vztahu. Přitom se celou dobu jedná o vzpomínku, která obsahuje flashbackové pasáže a narativní odbočky naznačující, že tato dobrodružná fantasy by se mohla stát pěkně temnou. ŠMAKOVA DRAČÍ POUŠŤ nebude žádná pohádka, kterou oproti Tolkienově knize není ani filmový HOBIT. Více (o přidaných a prodloužených scénách a Blu-ray vydání) ZDE. (11.12.2013)

Návrat do Středozemě po tolika letech je fajn, ty tři hodiny jsou v dokonalém WETA světě uchvacující pořád, jak v momentech infantilního blbnutí (knížka sama o sobě je pohádkou), tak i ultimátních samoúčelností (bitva hromových mužů ze skal), přesto mám pocit, že je to všechno tak nějak… vyprázdněné. Hlavně proto, že tam absentuje jakýkoliv imaginativní moment osobitého tvůrce a jediným životným momentem celého filmu se tak stane akorát hádankářská hra s Glumem. Nakonec je mi vlastně zpětně líto, že to nerežíroval Guillemo del Toro, PJ má tenhle svět totiž rád možná až příliš. Líbilo se mi to, a přitom nemám jediný důvod to ještě někdy vidět znovu. (16.01.2013)

Veľkolepý a pompézny návrat do posvätnej krajiny všetkých milovníkov fantasy žánru (menom Stredozem) sa nekoná. Uvidíme ako sa bude vyvíjať ďalší priebeh hobitského dobrodružstva, ale zatiaľ som voči tomu skeptický. Kvality filmu však nemožno poprieť, problém je v tom, že sa jedná o Tolkienovu adaptáciu a zároveň Jacksonovu a del Torovu kolaboráciu, a moje očakávania boli teda automaticky na úrovni LoTR-a. Byť toto iný film, tak by som plesal blahom. Mnoho záberov scenérií poteší, kamera fascinujúca, grafika a efekty prekonávajú limity a hudba krásne podmanivá. Takže po technickej stránke podľa očakávaní - bravúrne odvedená práca. Z hľadiska deja a celkového feelingu je to trošku horšie, miestami som mal z filmu dojem vykrádačky LoTR-ovskej trilógie, čo ale vlastne Jacksonovi ani nemožno vyčítať, pretože na to má autorské právo :). Atmosféra na jednotku, trošku pomalší rozjazd, podobne ako v prvom diely trilógie, ale ak bude dej, napätie a príbeh gradovať tak ako pred desiatimi rokmi, tak sa máme na čo tešiť. 85%. (27.12.2013)

Technologické demo, které napoprvé okouzlí, ale napodruhé už nemá čím, a tak vypluje na povrch povrchnost, spotřebnost a halda stupidních režijních řešení, které mají mnohem blíž k nabubřelosti King Konga než upřímnosti Braindead. Mrzí mě to hodně, protože jsem se po prvním zhlédnutí vážně těšil a HFR má rozhodně potenciál (byť ho samozřejmě odpálí až Cameron). P.S.: Za dabing prosím řezat ruce, děkuji. P.P.S.: Rozšířený sestřih přináší pár dalších motivů k příběhu i postavám, bohužel je ale vyvažuje i další porce nuzného protahování. Takže pat. (07.01.2013)

Tak už jsem na tom byl taky, a to v hustomegakrutopřísném imaxovém třidé balení. Přiznávám, že 3D je tomto filmu opravdu trochu přebytečný nadstandard a soudím, že v 2D bych si z filmu odnášel totéž (zatím jsem smysluplné 3D zažil u hraného filmu dvakrát, a to v Beowulfovi a přes výhrady k filmu jako takovému v Pocahontas - é, pardon, v Avataru). Tož k filmu. Není to špatné, to je třeba říct hned na začáku. Přesto - je to hrozně nevyvážené, vedle sebe stojí scéna takřka geniální a scéna zralá na vyříznutí z filmového pásu dřív než bude promítnuta. Rozčleníme si to. Co se mi líbilo: Prolog starého Bilba byl úchvatný, útok Šmaka neviděného byl režijní lahůdkou (překrytí papírového draka ohněm). Docela pěkný byl i příchod trpaslíků k Bilbovi a začátek cesty. Vyloženě mňamózní byl Glum, jak po stránce serkisovské, tak má naprosto skvěle napsané veškeré dialogy. Dost se mi líbila i scéna v Roklince, kde Gandalf říká, že na sílu Zla by se neměla nasadit ještě větší síla, ale že daleko lepší jsou drobná dobra v životě. Takový protiklad k vytloukání všech klínů klínem (Střílí se na americké škole, jak to "vyřešíme"? Vyzbrojíme učitele. Skutečně železná logika...). Co mi vadilo (něco víc, něco míň): Zpívánky. Trpaslíci prosím. Ale když byli u skřetího krále, říkal jsem si "doufám, že nezačne zpívat." Bum a je to: "Ha my zlí skřeti si je uvaříme lalala" nebo co to tam pěli. Stejně disneyovsky jako zpívání působí většina akčních scén. Naprosto tomu chybí šťáva, spíš to připomíná atrakce v Disneylandu, když utíkáme před skřety, skáčeme pro můstcích, propadáme se a to všechno tak, aby pod námi vždycky bylo něco na co dopadneme. Pokud už se mydlíme, není vidět, kdo do koho mlátí, když padáme ze skály, letí pod námi orel, každá skála končí ostrým výběžkem, na jehož špici stojí poslední strom. Hrdinům nikdy vlastně nic skutečně nehrozí, není třeba se o ně bát. Těžká deusexmachinovitost. Uprchneme z jednoho nebezpečí, hle, za pár minut jsme v Roklince. Lehneme do jeskyně - hned padneme do skřetí pasti. Prakticky nic se ve filmu neděje přirozeným vývojem. Na tom je vidět ten rozdíl mezi Pánem prstenů a Hobitem. V PP sice hrdinové taky většinou utekli z pasti, ale divák aspoň trochu cítil hrozící nebezpečí. Kdyby to bylo v jednom uzavřeném filmu, nebylo by to tak markantní, ale když se materiál roztáhne na 3x3 hodiny a začne se hrát na osudovost a epičnost, tak to mlátí přes oči. Zkrátka si nemůžu nevšimnout, že jaksi ubývá filmařům schopnost odvyprávět příběh s tím, co je pro něj důležité a vynechat, co je zbytečné. Potřeboval by takový Kubrick k odvyprávění stejného příběhu tolik prostoru? Nakonec se přikláním ke ***, ale ještě není vše ztraceno. Šmak se totiž probouzí a s ním i naděje v lepší část cesty tam :) (22.12.2012)