Cesta do lesa
To the Woods
VOD (4)
Obsahy(1)
Honza Marák už dávno rezignoval na prácu v IT a presťahoval sa do chalupy na okraji malej dediny, kde žije aj so svojou rodinou. Pracuje v lese ako pomocný robotník, jeho žena sa živí alternatívnou medicínou. Ich dcéra Anyna chodí do školy, veľmi sa jej tam však nedarí, keďže väčšinou času trávi v lese. Tam sa jedného dňa stretne so synom starousadlíckej rodiny Papošovcov, Ludvom... (RTVS)
(viac)Videá (3)
Recenzie (298)
Pro mě nečekané, příjemné překvapení, v porovnání s prvním dílem padlo jablko daleko od stromu. Hlavně díky tomu, že se Vorlovi podařilo výrazně zredukovat počet silně nesympatických postav. Zatímco v "městě" byly naprosto všechny na ránu pěstí, tady se povětšinou zklidnily, asi tou lesní atmosférou. Takže nesnesitelnou zůstala pouze Hanákova manželka a ta jejich malá uječená zrzavá kopie. Která ale aspoň byla příjemného zevnějšku, takže se na ni hezky koukalo. Až se sám sobě divím za to vysoké hodnocení, zezačátku mi to přišlo tak na dvě hvězdy, a měl jsem připravenejch spoustu velice ftipných poznámek (třeba že bych Vorla velice rád viděl na "cestě do háje"), ale s postupujícím časem se film vylepšil natolik, že mu dávám čtyři. Jinak bych se ještě zastavil u Uhlíře (ale na vzdálenost větší, než je arm-length, aby mi jednu neubalil), je neuvěřitelné, kam se tenhle jedinec posunul od dob Pražské pětky, co se týče hereckého výkonu. Bohužel nemám na mysli posun výš, ale posun taak hluboko dolů... ()
Toužím být energeticky nezávislým na systému, pěstovat si přírodní dobroty a v lůnu přírody si užívat čerstvého vzduchu. Jenže svoboda v dnešní době něco stojí a také mí potomci by mne patrně ukamenovali, kdyby se večer místo pohádek museli kochat pohledem do plápolajícího ohně, takže zatím si o tom nechám jenom zdát. V takovou chvíli je třeba zhlédnout manuál k přírodnímu životu a já jsem při něm zjistil, že ke mně tak nějak patří kompromisní život v malém městečku. Internet tu je, příroda je na dohled a zahrádka nějaký ten vitamín také dodá. Takže "Jedna dvě, klíště jde, klíště si jde pro tebe" a já to budu nadále sledovat v HD rozlišení. ()
Od stále trochu rozporuplné Cesty z města (kterou mám ale čím dál raději) je tohle velký skok vzhůru. Cesta do lesa má opět podivný (ne)příběh jako její předchůdkyně a tytéž bizarní postavy hrané úmyslně přehrávajícími (ne)herci, ovšem co se týče atmosféry a poetické nálady, je to mnohem méně agresivní a mnohem příjemnější konejšivý film, který přes všechny ty bizarnosti dokonale a uvěřitelně vypovídá o životě na vesnici a v přírodě, o běžných starostech běžných lidí, o jejich hodnotách... Vorel nemoralizuje, ale zároveň nám ukazuje, jak to všechno zná a vidí on a jak si představuje, že by to mělo fungovat, aby bylo na světě krásně. Z herců musím kromě všech těch osvědčených es vyzdvihnout hlavně perfektní ústřední dvojici. ()
Docela milá podívaná do přírody a mezilidských vztahů. Někdy jsem se docela vezla na vlně plné drog a fackoidních sedánků moderních greenpeace(áků) s kecy typu: "Jak ti lidé mohou žít ve městě?!". Někdy jsem zase koukala na příjemný dokument se spoustou detailních záběrů zvířat(i mrtvých)a hmyzu. Ovšem protože tento film splnil tak nějak mé očekávání, a protože jsem si jej pustila po naprostém braku, musím konstatovat onu již zmíněnou koukatelnou část filmu za průměrnou, a tudíž snesitelnou. Příště trochu méně mrtvých zvířat a trochu více houbiček :-D. Pozitivní je, že si film udržel svůj standard z předchozího a dílu, a to se cení. Ostatně jako vždy konec dobrý, všechno dobré(jak fotka napovídá). ()
Zidealizovaná, no triezva. Jednoduchá, ale nie naivná. Obrazovo pekná a predsa viditeľne človekom dotvorená. Taká je cesta lesom dnes. Očistná sila stromov a zelene totiž - rovnako ako kedysi - umožní ľahšie dosiahnuť pochopenie zdanlivo nezmieriteľných strán, potvrdiť limity dnešnej (ne)slobody, nebáť sa muchotrávky červenej a trpko sa pousmiať nad ironicko-výstižným zhodením idealistických právd zelených vyznavačov prírodného odtrhnutia sa od ruchu anonymno škodlivého veľkomesta. Dobrý film nemusí byť vždy nutne ktovieako prekomplikovaný a niekoľkoplánový. Cítiť poučenú silu rebélie, vysmievajúcej sa v minulosti všetkému na prvý pohľad negatívnemu, dnes čiastočne chápanému. Po všetkých tohtoročných v kine videných depresívnych sebaanalýzach a násilnostiach, snažiacich sa ma presvedčiť, že toto je svet dnes a takto ho mám prežívať, pretože všetko je v prdeli a každý je len osamelo frustrovane depresívny tupý šukací stroj bez schopnosti citového zblíženia, je toto pre mňa film roka. A zďaleka nie len pre toto. Jednoducho, s čistou radosťou som si užil hodnotovo mi blízky film. ()
Reklama