Nepozvaný hosť

Tenhle snímek Thomase McCarthyho toho "z pomocí bubnování" řekne více a vydá za tísíce plamenných proslovů na zasedání OSN, řešících otázku přistěhovalců. Pouze mám takovou výtku (ani ne tak k snímku samotnému, ale zejména tématu všeobecně), za to (pro mě osobně) hodně podstatnou.Ono to může lehce svádět (vypadat), že ti "špatní" (nechápající) jsou v drtivé většině případů místní (v tomto případě američané), ale opak je pravdou. Zkuste si žít v domě, kde vedle vás žije dlouhých 5 let komunita arabů, za celou dobu neprojeví snahu promluvit česky, hulení na denním pořádku, vynášení odpadu a udržování základ. pořádku jim zhola nic neříká a nechat poblíž volně pobíhat děti je téměř sebevražda. Podezíral jsem kamaráda téměř z rasismu, ale po mých dvou "návštěvách", jsem se mu musel chtě nechtě (ve světle již zmíněných skutečností) omluvit. Co tím chci říct?! Oni se nechtějí asimilovat.Neříkám, že rozhodně všichni, ale nic není v životě tak černobílé, vše má 2 strany mince. NE, opravdu nejsem rasista. Grázl může být stejně tak běloh, černoch, asiat, arab, eskymák a naopak. To není záležitost rasy, barvy pleti, víry...., ale otázka výchovy a hodnot. Jinak co se týče snímku samotného, vítám komorní vyznění, chválím Richarda Jenkinse a hudbu Jana A.P. Kazcmareka a i přes mé výtky vnímám snímek spíše v kontextu lidskosti než "politických souvislostí". Přesto, pokud si filmař vybere takovýto typ látky k zfilmování, musí počítat s určitým přesahem a tudíž komplexním srovnáváním..... (12.07.2011)

Příběh ze života, jak je těžké být imigrantem a český překlad to skvěle vystihuje, jste vlastně opravdu takový nezvaný host. Byl to dobrý film, ale jen dobrý, byl jako jídlo bez koření. Možná to bylo tím, že Walter byl tak neskutečně znuděný a otrávený, až se mu povedlo otrávit i mě. Přemýšlela jsem, že bych zvedla hodnocení za opravdový konec, že to neskončilo jako klišé, kterým končí 99% filmů. Byly tam silné momenty, krásná vášeň pro hudbu, tím si mě film částečně získal, ale to prostě nestačilo. (07.02.2015)

Velmi povedený film, excelentně odehraný, naprosto věrohodný realitě navíc se zajímavým příběhem. Pro mě jen trochu zklamání, co se týče konce. V tomto případě bych uvítal happy-end alespoň ve smyslu, že Walter vyrazí do Sýrie na návštěvu za Tarekem a zabubnují si spolu v centru Damašku. I tak ale milé překvapení a rozhodně doporučuji. (11.10.2012)

Hlavní hrdina je vyhořelý stárnoucí muž, který od smrti své ženy vlastně jen přežívá a post univerzitního profesora ekonomie mu umožňuje předstírat pracovní vytíženost, aby před ostatními zakryl svoji prázdnotu, zatrpklost a osamělost. Náhodné setkání s dvojicí imigrantů mu umožní upnout se k něčemu novému a v pomoci zatčenému muži, kterému hrozí deportace do vlasti, nachází nový smysl své existence. Potíž je ale v tom, že to je takové uměle naaranžované, zkrátka mě to nevtáhlo do příběhu a nevybudilo to ve mně - autory bezpochyby očekávané - emoce. Neprožíval jsem dramata těch hrdinů a nesoucítil s nimi tak, jak by se dalo očekávat. Ten film totiž ukazuje jenom jednu stránku věci a to ještě citově manipulativními prostředky. Není to film analyzující a opravdu provokující. Ona ta záležitost s početnou armádou ilegálních přistěhovalců je pochopitelně mnohem složitější. Celá Amerika vyrostla na práci bezprávných přistěhovalců, kdy obvykle až druhá generace mohla těžit z výhod systému a stát se právoplatnou součástí společnosti. Pro systém je pochopitelně výhodné, že v něm existuje skupina těch, co bez odmlouvání berou podřadnou práci a nechávají si vyplácet minimální mzdu. Tomu je uzpůsobená i represivní složka, která nemá za cíl zlikvidovat nelegální přistěhovalectví, ale udržovat ho v nějakých rozumných mezích. Tady by se našlo pro kritiku spoustu prostoru. Na druhou stranu, co si budem namlouvat, myšlenka, že kdokoliv má právo vstoupit do cizí země, pracovat tam a žít, je pochopitelně naivní a nepřijatelná. Tohle by žádný sociální a ekonomický systém neunesl. Ta imigrační policie a příslušné úřady pochopitelně dělají špinavou práci na politickou a potažmo i veřejnou objednávku. V tomhle je film neupřímný, protože jen na základě toho, že jste slušný, se azyl, resp. trvalý pobyt, udělovat nedá... Celkový dojem: 45 %. Trochu mi vadilo i pomalé tempo a sucharský zjev hlavního hrdiny. (14.10.2011)

Hezky naaranžované sociální dojeníčko. McCarthy naštěstí do bubnu melodramatu bije s citem a postavy jsou milé, přirostou vám k srdci... Trochu mi u těchto filmů vadí jejich naivní humanismus a angažovanost (ne z principu, ale proto, že s divákem citově manipulují, aby ho dostaly na svou stranu), ale Nezvaný host je snesitelný případ. Jen při jeho sledováním zůstávám ironickým pozorovatelem nezvratných a čitelných událostí, nikoli prožívajícím divákem. (11.07.2011)