Dôverní nepriatelia

Je to jen ostřejší forma bitvy o Alžír.Tady je konflikt soustředěn do hor mezi domorodce.Jednotky pravidelné francouzské armády se tady pokouší čistit kraj od rebelů-tedy těch, kteří bojují za nezávislost Alžíru.Opět se tu sváří síla po svobodě národa s vůlí agresora.Ani moderní technika ani vůle po vítězství nemohou vzdorovat motivaci těch, kteří bojují za nezávislost vlastní země a náboženskou svobodu.Francouzi se nepoučili z Vietnamu a v Alžíru si to zopakovali.A jiné země si totéž zopakovaly v jiných zemích.Násilí nic neřeší, byť je motivováno ušlechtilými cíli.Che Guevara a Castro šířili cosi po latinské Americe.Američané zase razili cosi v Iráku a Rusové zase v Afghánistánu.A jak to všechno dopadlo, či ještě dopadá??Má smysl vůbec šířit demokracii, či cokoliv jiného na bodácích?Nicméně zlu se musí vzdorovat, a tady se to překrývá.Tak kde je tedy pravda? (01.10.2014)

Ohlédnutí za Francouzskou ,,černou můrou“, na válku, kde ZBYTEČNĚ umírali lidé…. PŘÍBĚH:***povstalci se ukrývají v horách. Praktiky partyzánů, akce vojáků. Mladý velitel sbírá zkušenosti pod dohledem seržanta. ,,Takto my tady žijem“- dalo by se konstatovat. A čekat, jestli mladý poručík změní svůj názor na válku. O to jde a taky o zjištění, že VÁLKA JE VŮL. Vše se odehrává v prostředí podobném Afghanistánu./ HUMOR:0 –není tu nic k smíchu./ AKCE: **malé bojůvky, sledovačky. Víc než o klasickou válku jde prostě o partizánský boj. 1. operace, 2.operace, 3.operace…Já očekával více akce. Ale nezdá se mi to ani jako silný protiválečný film./ NAPĚTÍ:***při akci je slyšet dech vojáka. To určitě každého vtáhne do děje. Párkrát mne taky zajímalo, jak to dopadne. Nejsilnější okamžik ovšem přijde až o Štědrém dnu a nebude se u toho střílet./ Film spíš beru jako poctu 27 000 padlých francouzů. (26.04.2008)

Když jsem se s rostoucím úžasem a nadšením i děsem díval na toto dílo, podávající krutý příběh z konce francouzské koloniální nadvlády v Alžírsku, vzpomněl jsem si na obdobné dílo NA ZÁPADNÍ FRONTĚ KLID. Sladká Francie, to není jenom Voltaire či Montesqieu nebo Rolland a Piaf, ale také cizinecká legie, druhé největší koloniální impérium prostírající se na čtyřech kontinentech, kruté války, nemilosrdné zacházení s autochtonním obyvatelstvem, Frankofonie, v jejíž africké části Paříž stále vystupuje z velmocenských pozic. Specifický je i francouzský šovinismus, v jehož výbojnosti stále cítíme střípky Sedanu, ale také prohry z roku 1940, byť se dnes z větší části jedná o uzavřenou minulost. Vypjatost konfliktu, v němž Francouzi nejsou jen odcházejícími kolonizátory, ale i protivníky militantního islámu, patrného ve válečných projevech Fronty národního osvobození, překvapuje za těchto okolností méně, než bychom čekali. Více než oběti samy a nezbytné "průvodní" hrubnutí charakteru alespoň mně vadí letopočet - konec padesátých let - a faktická zbytečnost všeho toho zabíjení. V roce 1958 končí ve Francii Čtvrtá a s válečným hrdinou de Gaullem nastupuje Pátá republika a začínají mírová jednání, která o dva roky později vyústí do Evianských dohod a následně do francouzského odchodu včetně milionové komunity francouzské alžírské menšiny a paralelně počínajícího stěhování Alžířanů na severní břeh Středozemního moře. Nepodjatý pohled, mistrná sebereflexe, výborné výkony herců mladé a střední generace, narozené po těchto hrůzných událostech, jsou příjemným diváckým překvapením. Stejně sympatické je historické zvládnutí těchto událostí (v srovnávací chronologii odpovídá válečným filmům o druhé světové válce natáčeným na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století). Schematické tu vyklízí pole věcnému a to vše ve filmové řeči, která má mimořádnou úroveň. Zůstává otevřenou otázkou, nakolik nesporné kvality NEPŘÁTEL odolají zubu času mj. pro vysoké nároky, které svou nepodbízivou střízlivostí kladou na své diváky.. (14.08.2010)

Drvivá väčšina vojenských filmov je o ťažkých skúškach uprostred vojnového besnenia, pôsobiacich na fyzické aj duševné zdravie vojaka. Druhou zásadou je vytvorenie dôverujúcej si jednotky oddaných bojovníkov. Sem-tam sa riešia čiastkové rebélie vojakov, spočívajúce v odmietnutí rozkazu. Málokedy je v popredí ukázanie zbytočnosti akejkoľvek vojny. Trpia v nej pritom všetci: civilisti aj vojaci. Politici a hŕstka generálov v úzadí štvú do bojového nasadenia, sami obklopení luxusom. Len zriedka sa vo filmoch rieši dezercia či odmietnutie poslušnosti. Z uvedeného vyplýva propagandistická línia vojnových filmov: ide o drísty, vyvolávajúce v príjemcoch pocit potreby slúžiť vládnej moci v prípade potreby. Bez ohľadu na príčiny. Medzi nepriateľmi nie je výnimočné. Výnimočné je spracovaním, podávajúcim obraz nezmyslenej vojny plnej krutostí, mučenia, streľby do žien a detí či použitie napalmu. Vojna je schopná prevrátiť naivný idealizmus na paranoidné schizoidné šialenstvo a oddané hrdinstvo na cynickú skepsu. Škoda len, že racionálne precitnutie prichádza až v strednom veku, potom, čo si vojak v dlhých bojoch na rôznych kontinentoch odslúžil svoje. (10.12.2014)

82% Drsný a syrový vizuální koktejl, ktery me na 100% vtahnul. Jen myslim, ze si scenariste urvali přiliš velký krajíc. Natočit francouzský film kteritizujici valku, kterou Francie přes 30 let popirala a cenzurovala, je věc obtížná a tak tyto fakta pouze konstatují titulky. Většina príběhu se točí kolem konfrontace mladého idealistického poručíka s mučením i násilím a kolem ostříleného drsného seržanta, kterému postupně přeskočí v hlavě. Herci a kamera odvádějí stoprocentní práci, marocká krajina (film se netočil v Alžírsku) je nádherná, takže děj je celou dobu až tak nějak méně podstatný v druhém plánu. Ale jelikož film nenudil a výpovědní hodnota obrazu byla více než působivá, nevidím důvod, proč to tvůrcům příliš vyčítat a nedat 4 *. (21.11.2007)