Obsahy(1)
Hravá i tajuplná komedie na námět populárního komiksu se odehrává na Okinawě, kde nezvykle internacionální rodina provozuje obskurní hotel s jediným pokojem. (Eiga-sai)
Videá (1)
Recenzie (8)
Trochu zvláštní film, který více než na dějovost vsází na lyriku. Nakae dokáže dost milým a příjemným způsobem přiblížit často neznámou Okinawu, a zároveň decentně nastínit protiválečné téma. Možná Evropan nedokáže porozumět nízkému japonskému humoru, ale z jeho pohledu bych filmu vytknul právě to. Ve druhé polovině se hambatý a "prdící" humor dost přejídal, a s tím související opravdu prazvláštní konec, z něhož jsem měl dost rozporuplný pocit - přestože mi rodina obývající Hotel Ibišek docela přirostla k srdci. Popisek v programu Eigasai však ve výsledku mluví za vše - úsměvný film. K zasmání toho moc není, ale k pousmání ano. ()
Film má dobré momenty, nejspíše většina z nich je, když si někdo (s někým) zpívá, protože ty písničky jsou bezvadný. Pak má film i spousty míst hluchých, zbytečně natahované záběry, kdy by bylo nejlepší už se pohnout z místa. Ale je to film "ze života" a kdo má rád tenhle žánr, myslím, že zklamaný určitě nebude. A určitě každý se u nějaké části pobaví. ()
Pokud bych se někdy rozhodl zaznamenat kamerou svůj každodenní život, asi by se můj snímek podobal tomuto. Je to takový nenáročný film pro nenáročné diváky o tom, jak žije rodinka skládající se z promiskuitní matky, jejího manžela a třech děti. Motorem filmu je bezpochyby malá Mieko, která se alespoň stará o nějaký ten rozruch. Jinak se ale všechno odehrává v celkem poklidném duchu. Jenom nechápu, proč má skvělá Naomi Nišida k dispozici pouze přibližně minutovou stopáž... 50% ()
Excentrická komedie vyniká zejména kontrastem mezi lehce surrealistikým vhledem do dětské duše a brutální porcí poněkud primitivního humoru. Většina děje se točí především okolo malé Mieko (která má mmch ještě dva sourozence, přičemž každé ze tří dětí má otce jiné rasy - typický okinawský humor, řekl bych), jejíž linie, kdy s kamarády hledá místního bůžka (Kijimunaa), je jednoznačným vrcholem filmu. ()
pozerat v 40 stupnovych horucavach film z letnej okinawy, to je ten pravy zazitok. jednuchy, pomaly fiilm, trocha pripomenie sverakovciny, s tym rozdielom, ze sverak ako aj vacsina zapadniarov stavia na skutocnych realiach, ktore potom jemne zosmiesnuje zivotnymi paradoxami, kym japonci stavaju na nejakej vymyslenej smiesnej realii, ktoru potom pravdivo popisuju a humor vychadza z jemneho balansu pravdiveho rozpravania o tejto nepravdivej vymyslenej skutocnosti. ake prijemne hracickarstvo. fantazia. Hotel Hibiscus, je maly polorozpadnuty hotel s jednou izbou pre hosta, v ktorom byva medzinarodna rodinka. otec, mama, babka a deti - biela sestra, cierny brat a maly japonsky chlapec mieko. film natoceny podla mangy je ovela komiksovejsi, nez najkomiksovejsie americke filmy a civilne zabavnejsi nez vacsina zapadnych civilnych komedii. ako je to u japoncov zvykom maloco vysvetluje, vsetko podstatne sa clovek dozvie zo situacii, napriek tomu, ako je to u japoncov tiez zvykom, je kazdy detail taky, aky ma byt. pradniny na okinawe su horuce, cas sa vlecie a film pomaly plynie. ()
Reklama