Cesta

V tomhle případě nebylo zrovna výhrou, že vůbec někdo přežil, nicméně situace kolem nás je taková, že jeden nikdy neví, co se může stát a jaké se pak probudí mé vnitřní utajované nebo i překvapující jávství. Cesta smrti byla spíš mysteriózní než dobrodružná (z toho pro mě vyplývá alespoň něco pozitivního, ale tady ani omylem), velmi sugestivní, smutná a drastická. Viggo hrál velmi přesvědčivě, až mě mrazilo v zádech. Atmosféra byla tak ponurá, že já osobně bych si raději hodila mašli nežli něco takového podstoupit. Nevím jestli bych se na to podívala, kdybych tušila, že to bude mít až takový dopad na mojí nervovou soustavu. Takové vlhko a nic se tam ani nezazelenalo...........? (22.04.2017)

Těžké hodnocení, film totiž můžeme vnímat ve dvou rovinách - ta první, sledující epizodní dobrodružství otce a syna, prostřednictvím kterých poznáváme reálie postapokalyptického světa, má po chvíli nesnesitelně pomalé tempo a na to, co se na obrazovce skutečně děje, je vyprávěná strašlivě pomalu. Ve druhé rovině ovšem sledujeme symbolické hledání odpovědí na dosti palčivé otázky (Kdo a proč, jestli vůbec někdo, je sleduje? Jaké jsou motivy otce a jaké syna? Kdo je v tomhle světě skutečně ten dobrý a zlý a jak se to pozná?) a v tomhle ohledu to celé funguje výborně a konec tomu dává velmi silnou pointu, která možná na první pohled není tak patrná. Škoda že se k zajímavým a, jakkoli klišoidně to zní, lidsky silným odpovědím dobereme až skrze zdlouhavé, snad až unylé vyprávění. Za to hvězda dolů. Ale těch pár herců a záběry na bezútěšnou krajinu jsou skvělé po celou stopáž. Kvalitní a nenápadný přírůstek do postapokalyptického šuplíčku. (05.07.2015)

Hodnotit tenhle film hvězdičkami mi je tak trochu proti srsti, protože to svým způsobem nejde. Rozhodla jsem se pro 3* z několika důvodů, ale podle úhlu pohledu bych mohla dát klidně i o dvě víc nebo o jednu míň... Co se týče audiovizuální části filmu, tak to jsou doslova orgie. Někdo může namítat, že je film zbytečně tmavý a šedý, jenže mně to k postapokalyptickému příběhu podobného ražení prostě sedí, na spoustě míst jsem si říkala, že by z těch záběrů byly nádherné depresivní fotky. Svět ve zkáze je prostě zobrazený perfektně, navíc ta rouška tajemství, že nevíme, co se vlastně stalo, děje a bude dít, je nesmírně zajímavá, podněcuje naší zvědavost a hlavně film díky tomu dostává naprosto nový rozměr. A na efekt to funguje mnohem víc, než když třeba ve 2012 sledujeme, jak obří vlna spláchne mnicha v tibetu nebo když se rozpadá L.A. Takhle vypadá katastrofa, žádné rozjásané barvy, ale pořádná várka šedé deprese podbarvená hudbou Nicka Cave. A flashbacky Vigga Mortensena na šťastné dny se svoji ženou celou tu depku ještě pořádně umocní tím kontrastem atmosféry a barev. Kromě audiovizuální části má film ale i část dějovou. Ze začátku jsem si říkala, že je to prostě parádní, Viggo i jeho "syn" Kodi hrají skvěle a první půl hodina je působivě tísnivá, cítila jsem strach spolu s hrdiny, při každém šustnutí v lese ve mě škublo a s hrůzou jsem se dívala na všechnu tu zkázu okolo. Jenže jak napovídá název filmu, tak CESTA je to jediné, oč v tomhle filmu vlastně jde. Takže když se peripetie výpravy na jih a za mořem začnou dokola opakovat (jdou, nemají jídlo, najdou něco k snědku, potkají někoho zlého, potkají někoho hodného atd.), začíná to být trochu monotónní. A v tomhle okamžiku jde právě o to, jak se na děj člověk podívá. Je to filozofické dílo o beznaději a bezvýchodnosti situace (každý přece ví, že na jihu asi těžko něco bude, ale i cesta může být cíl), které nás vlastně nutí přemýšlet? Asi ano, ale pak co má znamenat ten konec? Těžko říct, asi půjdu, a přečtu si knižní předlohu a pak se uvidí, co si budu o tomhle filmu myslet dál. (29.04.2010)

Málo úderný, velice těžko uchopitelný post-apokalyptický film. Sice depresivní, ale vše vyšumí do prázdna už v závěrečných titulcích. Bez hrdiny, bez zachránce, bez úkrytu - svět bez lidskosti. První dvacetiminutovka za 5*, bohužel čekal jsem, že útěk bude delší, kdy divák by nestíhal dýchat. Vedle 28 Days Later..., Stake Land vypadá Road áčkově, ale i tak se budu raději vracet k těmto agresivnějším flickům. (06.08.2015)

Opojně pomalé, beznadějně depresivní, se všemi odstíny šedé, špínou, kterou nesmyjete a vizí před níž nelze utéct. Hillcoat zahalil Ameriku do nejponurejších barev a zadaptoval McCarthyho knížku s takovým důrazem, že začnete ve sklepě vršit zásoby a učit se střílet z luku, stahovat místo filmů králíky a hledat nejrychlejší cestu k nejbližšímu krytu. Mortensen je sázkou na jistotu, Kodi Smit-McPhee je příjemným překvapením, ale klobouk letí k nohám Hillcoata, který publikum válcoval už v Proposition. Apokalypsa, ze které běhá mráz po zádech. Řemeslo, které hřeje. A film, jenž nutí k zamyšlení. (15.01.2010)