Valkýra

Film bez jakýkoliv chyb. Mainstreamová režie Bryana Singera, který se snaží evidentně nic nepokazit je doplněna úžasným scénářem. Film má dvě hodiny čistého času a přesto jsem v něm nenašel hluchá místa. I když je jasné jak vše skončí byl jsem v neustálém napětí a při závěrečné scéně jsem opět na chviličku přestal dýchat. Valkýra mě nezklamala a jsem za to rád. Bavila mě, zdravě nervovala, napínala a po odchodu z kina jsem jsem měl ten správný pocit z dobře zfilmovaného díla. Tom Cruise opět fenomenální. Neumím si na jeho místě představit někoho jiného. Nezbývá mi než souhlasit s komentářem Chlupise a Sharkyho. Singerův nejlepší film, co jsem viděl. 95% " We must show. We are not al of us like him " (18.02.2009)

Singer sice zabil X-Meny svou sprostou dezercí ke gayovi v rudých kozačkách se spodky navrch, ale vrátil se mezi seriózní filmaře tímto "hraným dokumentem", který dokázal masám podat věrohodný a hlavně při zachování snesitelné - ne ovšem dokonalé - úrovně srozumitelnosti (resp. orientovatelnosti se v postavách) komplexní obraz Stauffenbergova historicky profláklého atentátu na Zářícího Spasitele alias Führer-Scheina...který vlastně nebyl Stauffenbergův;) Stálo to spoustu peněz, bylo to rozmáchlé a bylo to moc dobré, i když na rozdíl od Letu 93 jsem navzdory stejné znalosti dějinného vývoje ani na okamžik nevěřil, že by to přece jen mohlo vyjít;) "K tanci a poslechu" hraje velmi slušná a kupodivu i vizuálně historii věrná herecká sešlost made in UK, takže na závěr jde asi říct jenom to, že štěků hvězd Verhoevenovy Černé Knihy byla i z tohohle pohledu trochu škoda. 80% (08.01.2012)

Bohuzial... Nebudem sa rozpisovat, co vsetko mi nesadlo, ale kto sa trosku vyzna a vie, kde je sever, tak mu to je jasne. Od historickych filmov, ktore su zalozene na skutocnej udalosti ocakavam trosku viac. A musim sa priznat, ze jednu hviezdu dole stal tento film aj vrcholne nesympaticky, sterilny Tom Cruise, ktoreho naozaj nemusim. (01.05.2009)

To, co děla Singer, není filmařina, ale manýra – ulpívání na uplývajících záběrech, marnotratné dodržování pravidel žánru a skrovné vypravěčství. Singer je ještě kluk – a já mu proto, ale jen proto, odpouštím; kdyby natočil Valkýru v šedesáti, nebylo by pro ni omluvy -, je to vidět třeba z doslovné a průhledné inscenace veškerého dění před kamerou. Kódy, které mají divákovi pomoct s orientací v příběhu, získávají u Singera výsadní postavení a nic, vskutku nic jiného k obdivu nezbývá (jako kdyby někdo odstranil hory a cesty a zanechal v krajině pouze rozcestníky), protože Singer nechápe žánr jako jasně určený rámec, v němž by mohl kreativně pracovat, a který pouze kontroluje jeho přílišnou tvůrčí kreativitu, jež by film vzdalovala od masového publika, kterému byl určen. On chápe žánr jako danou nutnost, bez ohledu na to, že jakákoli precizní práce ohraničená žánrem sice může vézt k maximální kvantitě (naplnění kót), nikoliv však k maximálnímu kvalitě - odtud zástup 4-hvězdičkových hodnocení. Věděl to i Ockham: stačí pohnout jediným prstem a narušíme všechny vztahy a pravidla ve vesmíru, například vzájemné postavení všech sublimárních a nebeských těles vůči našemu prstu. Singer to doposavad nepochopil. Má-li nějaké pocity, nerodí se z nich žádné myšlenky. Zdálo by se, že není žádného spojení mezi jeho myslí a jeho tělem. (03.03.2009)

I když člověk ví, jak to dopadne, je to stále napínavé. Podobně jako United 93. S tím rozdílem, že Singer ten intezivní zážitek rovnoměrně rozdělil do celého filmu. Greengrass si to nechal nakonec a já jsem málem dostal infarkt. Ani mi nevadilo, že všichni Němci mluví anglicky. Navíc ten přechod z Cruisovy němčiny do angličtiny byl, myslím, vyřešen velmi elegantně a nenásilně. Rozhodně doporučuju také kvůli poselství, které Valkýra nese. (02.09.2009)