Garth Marenghi: Nemocnice na kraji světa

Na věčnou otázku, která horrorové fandy rozděluje na dva nesmiřitelné tábory již od poloviny sedmdesátých let, tedy zda je lepší Stephen King či Garth Marenghi (u nás takřka nepřekládaný, s jednou výjimkou v povídkovém sborníku sestaveném tuzemským apoštolem horroru Tomášem Korbařem) tu odpověď nenajdete. Zásadnost Darkplace ovšem tkví v tom, že je na tolik kvalitní, že i zapřísáhlé Kingovy pohůnky je schopen zaujmout a nahlodat je, že i na tom Marenghim přeci jen něco může být... Což se v opačném gardu doposavad žádnému Kingovu dílu nepodařilo. (26.02.2011)

Darkplace je neuvěřitelně vtipný seriál, který využívá styl, konvence a nejčastější motivy klasických hororových sérií z 80. let (včetně autorských proslovů v úvodu každé epizody) a míchá je s klasickým britským sitcomáckým humorem umocněným skvělými hereckými výkony (není totiž nic těžšího než dělat, že neumíte hrát a být přitom zábavní). Kdo by nechtěl vidět komediální Twilight Zone? :-) (28.05.2010)

Dobrá magořina. Jsou to samozřejmě jen sekvence co nejbéčkověji natočených scének, s co nejhoršími "hereckými" výkony a nejvtipnější je samo sebou to, jak se všichni neustále tváří smrtelně vážně. Originální, šílené, občas velmi cool, občas méně. Naprostá povinnost pro milovníky osdesátkových hororů. (06.07.2011)

Garth Merenghi je opravdu všestranný tvůrce hororů, kam se na něj hrabe i samotný Stephen King... vždyť Garth má víc knížek než on a z jeho tvorby čerpalo i Království Larse von Triera. Darkplace je TV seriál plný satiry, mystifikace, parodie, ironie a hlavně velké porce skvělého anglického humoru. Parta lidí kolem Richarda Ayoadea vytvořila skvělých 6 dílů alá 80. léta a někdy v budouncnu by mohli pokračovat. Jediný problém vidím v tom, že jejich druh humoru není pro každého, musíte mít pro něj pochopení a patřičnou náladu. Poté si seriál opravdu užijete. (10.02.2009)

"Dórk-plojs", jak by řekl samotný veliký Garth Marenghi svým pozoruhodným přízvukem, je ohlédnutí za kultovním hororovým seriálem z osmdesátých let. Nová, revidovaná edice nám prostřednictvím autentických komentářů dává nahlédnout do nejhlubšího nitra legendárního "splétače snů." Spisovatele, scénáristy, režiséra a herce v jedné osobě. Muže, kterého potkáte na hranici mezi spánkem a probuzením ... nebo na autogramiádě v obchoďáku. Až potud výborný. Jenže na druhou stranu jsem se nemohl zbavit pocitu, že každá epizoda má co do stopáže nejmíň přes hodinu. Tak děsivě to celé "neodsejpá". Koncentrace humoru na čtvereční minutu je navíc dost řídká, takže se Dórk-plojsu zas tak úplně nepodařilo překročit stín pouhé mystifikační blbůstky. Po šesti dílech tahle parodie tak trochu zasoulženě skončila. A já jsem rád. Nevím totiž, jesli bych ještě jednou se zdravým rozumem vydržel větu: "I'm Rik Daglas, eM Dej"... (28.05.2013)