Střepy v hlavě

Přesný důkaz totálně podhodnoceného filmu a subjektivního hodnocení. Když tak vidím některé hodnocení, jen nechápavě kroutím hlavou.Jedinou výtku bych snad měl k faktu, že Leně je filmu 28 let, což očividně bilo do očí i mě se svými těžkotonážnými brýlemi. Jinak je to velmi povedený film, nebo spíše horor. A ne, jen tak ledajaký. Napětí je velmi pozvolné, všudypřítomné, zlověstné ticho, to jen krůček, po krůčku směřuje k velmi povedenému a dost neočekávanému konci, který to celé už jen vyšprekoval. Ještě, že nemám doma tolik zrcadel. To jsem opravdu moc rád! (01.08.2014)

Zrcadlo, zrcadlo, kdo je na světě nejšáhlejší..? Český název evokuje stav po dvou krabicích Červené poezie a pár locích okeny, ale ta se tentokrát použije výhradně na čištění. Reklama na deštěm zalévaný záhon Londýn s okurkou 30 st Mary Axe, crashtest Jeep Cherokee vs. London cab, hnusné koupelny a bubu-entity lezoucí k nám zpoza světa za zrcadlem. Bezva, akorát mi připadalo, že se Ellis nemohl rozhodnout, jestli mu střepy přinesou štěstí (pečlivě budovaná atmosféra psychothrilleru), nebo bude mít sedm let smůlu (tuctová zápletka o chabé pointě).. Doporučuji zaměřit se na závěrečný, krví podlitý pohled L.Headey na nemocniční chodbě - takto se zúročuje účinkování v seriálu s Terminátory.. (10.08.2012)

Natočit v dnešní době horror, po jehož konci se nemusíte jít opláchnout od krve, je úmění, o kterém by se dalo říct, že už neexistuje. Jednou za čas se ale objeví exemplář, kterej se snaží o budování atmosféry, strachu a deprese. Tohle je ten případ kde se to daří velice dobře a pakliže si to pustíte ve správnou dobu tak se můžete i docela bát. Film má pěknou kameru, slušnej střih a několik skvělejch momentů. (26.06.2009)

"Psycho" horor. Ztráta paměti, autonehoda, stále se vracející fragmenty autonehody, zdravotní testy, spousta náznaků, nedokončené záběry apod. Film se nejprve vleče jako slimák po solničce. Vše se točí kolem rozbitých zrcadel. Pak začíná pochodovat jako želva a skončí u slepičího běhu, s rychlostí toku děje to tedy není slavné. Film téměř s nulovou gradací, přesto zajímavý. Chcete mít svůj odraz v zrcadle? Zrcadlo je ale odedávna symbol smrti. Náš obraz v něm je poloskutečný...ale jen upíři přece nemají svůj odraz v zrcadle. Až se zítra ráno půjdu podívat do zrcadla na své vrabčí hnízdo na hlavě, dám si pozor. Pozor na rozbité zrcadlo, protože to je symbolem smrti našeho obrazu tady ve světě. Zbytečně nesmyslné, zbytečně nevysvětlené. (07.07.2009)

Sean Ellis mě zaujal už v momentě, kdy si začal hrát s jednou banální romanticko-insomnickou báchorkou z prostředí obchoďáku a tím pádem jsem byl zvědav, jak dopadne jeho krok do zcela odlišného žánru. Nutno podotknout, že zatímco v Cashbacku byla ona jinak nevýrazná dějová linka dokonale vybarvena neotřelou, zábavnou a zároveň melancholickou formou, ve Střepech už si Ellis hraje přímo s divákem, aniž by mu konkrétnější příběh vůbec nabídl. Všechno stojí na jisté, ehm, duplicitě (kdo uvidí, pochopí), která vlastně nemá opodstatnění a jejíž pozvolné odhalování je ještě méně příjemné, než důsledky její existence. Nejvíce strachu máme z nepoznaného a tentokrát je takový fakt zabudován přímo v základech filmu. Jednoduše řečeno, Ellis vytvořil sugestivní audiovizuální teror mysli a upřel nám racionální vysvětlení. Nebo jinak - na otázku "proč se to děje?" vám nikdo uspokojivě neodpoví. Prostě se "to" děje a poper se s "tím" jak chceš. Střepy v hlavě utlučou diváka tím, že mu nedají jistotu. Můžeme pátrat v jistých metaforách a parafrázích, které film rovněž nabízí, ale náš bubák i přesto zůstane neurčitým. Jednu velikou výhodu to má - pokud na vás zdejší chemie děsu zapůsobí, díky daným podmínkám bude působit ještě po skončení filmu. Možná ve snaze najít si vlastní interpretaci, možná při pohledu do zrcadla. Na konci sice přijde jedno předvídatelné odhalení, avšak to na klidu vůbec nepřidá; maximálně zanechá další neklidnou otázku. Bál jsem se. (10.12.2010)