Střepy v hlavě

Tak především díky závěru jsou mé pocity trochu rozporuplné. Klasických lekaček zde není mnoho, což by ani nevadilo, protože vše je provázáno zvláštním napětím. Po celou dobu nemáte tušení voco vlastně gou, to je taky dobře. A když postupem děje do sebe jednotlivé střípky příběhu pěkně zapadají, říkáte si, co se asi může zkazit. Až do onoho konce, kdy jsem si připadal jako totální idiot. :-) Myslím si, že zase tak blbý nejsu, ale tohle jsem vážně nepochopil. I tak ale Broken se slušnou atmosférou, kamerou a TICHEM... 70% (18.07.2009)

Taký ľakačkový nášup som od Ellisa nečakala. Vďaka výborne zosnovanému audiovizuálu vytvoril neuveriteľné napätie, permanentne brnkajúce na nervičky, miestami som to zvládala len so zažmúrenými očami pod perinou. Scenáristicky je na tom poslabšie, v závere mi chýba jasnejšia pointa, čo mi dojem z filmu celkovo zdegradovalo. (29.05.2009)

Přesný důkaz totálně podhodnoceného filmu a subjektivního hodnocení. Když tak vidím některé hodnocení, jen nechápavě kroutím hlavou.Jedinou výtku bych snad měl k faktu, že Leně je filmu 28 let, což očividně bilo do očí i mě se svými těžkotonážnými brýlemi. Jinak je to velmi povedený film, nebo spíše horor. A ne, jen tak ledajaký. Napětí je velmi pozvolné, všudypřítomné, zlověstné ticho, to jen krůček, po krůčku směřuje k velmi povedenému a dost neočekávanému konci, který to celé už jen vyšprekoval. Ještě, že nemám doma tolik zrcadel. To jsem opravdu moc rád! (01.08.2014)

Natočit v dnešní době horror, po jehož konci se nemusíte jít opláchnout od krve, je úmění, o kterém by se dalo říct, že už neexistuje. Jednou za čas se ale objeví exemplář, kterej se snaží o budování atmosféry, strachu a deprese. Tohle je ten případ kde se to daří velice dobře a pakliže si to pustíte ve správnou dobu tak se můžete i docela bát. Film má pěknou kameru, slušnej střih a několik skvělejch momentů. (26.06.2009)

Nadhodnocuju o celou jednu hvězdu a je dost dobře možné, že ji dřív nebo později uberu. V tuhle chvíli ale nemůžu než konstatovat, že mi ten film sednul skoro dokonale téměř ve všech ohledech, především pak pomalým budováním atmosféry a tíživou vláčností. A tou krásnou, hořkou pointou. Nemluvě o síle všeho toho studeného, hutného ticha. Ono, když se do takového ticha něco tříštivě rozbije, echa v hlavě rezonují dlouho a silně - a klidně se bez uzardění přiznám, že kolem zrcadel posledních pár dní procházím obezřetněji, než je u mě obvyklé. (27.07.2014)