Střepy v hlavě

Máme množstvo nadprirodzených a mystických seriálov, v ktorých už bolo snáď všetko. Preto potom nechápem, prečo sa takýto námet úplne zbytočne naťahuje na celovečernú stopáž, keď je jasné, že sa ju snaží vyplniť iba preťahovanými zábermi a postavami, ktoré zisťujú to, čo už divák dávno vie. Ešte že to má fajn atmosféru, vydarenú pointu, ktorá má aj hĺbku a v hlavnej úlohe sexy Lenu. Takže zase podobenstvo o odcudzenosti a skrytej temnejšej stránke našeho ja. (12.10.2012)

Soustředěná režie Seana Ellise je v současných žánrových vodách k nezaplacení příjemnou změnou, ne-li přímo zářnou výjimkou, značící mj. komplexní režijní způsobilost. Zvolna budovaná atmosféra skrze rozvážný rytmus a uvážlivou práci s audiovizuálem, bez zaváhání či obvyklých žánrových přečinů a se smyslem pro detail i pro náležitě efektivní provedení takových (v žánru dlouho neiniciovaných, zaprášených) artefaktů typu „opakovaný flashback, rozkrývající zásadní dílek v dosud zastřeném účelu hrdiny“ (viz. Harmonika v Tenkrát na Západě). O to více zamrzí, že scénář neiniciativně staví na již provětrané šabloně, jejímž prohlédnutím film víceméně vyloží všechny karty (nemluvě o závěrečné, rovněž nepůvodní odbočce, po které vyvstávají otázky i tam, kde jich nebylo třeba). 7/10 (03.01.2010)

Zručne natočený a zahraný thriller. Dokonca sa tu našli aj dve krátke scénky, ktoré zaváňali pomerne pôsobivým, hororovým dojmom. Aj atmosfericky bol snímok slušne zvládnutý, ticho s peknou kamerou urobia svoje. Dejová linka ma však moc nezaujala. Celý čas sledujeme príbeh Giny, ktorú prenasleduje tajomná žena, výzorom na nerozoznanie od nej samotnej. Začne trpieť predstavami, že všetci okolo nej, vrátane jej priateľa, nie sú tými istými osobami ako predtým..... Námet celkom zaujímavý, ale jeho rozvoj bol nudný. Chýbal mu nápad (napríklad niečo, čo by príbeh urobilo viac tajomným), aj keď na druhú stranu sa aspoň koniec snažil priniesť prekvapivé rozuzlenie. Žiaľ, ostalo len pri tom snažení. U mňa silnejší priemer, hlavne vďaka technickej a hereckej stránke. 65/100 (21.08.2014)

Když jsem se dozvěděl, že Cashback a Střepy v hlavě spojuje osoba režiséra, vykulil jsem oči. Zatímco Cashback znamenal pro mě úžasnou vizuální a napáditou podívanou, druhý ze snímků představuje devadesátiminutovou nudu ozvláštněnou několika napínavými scénami a zaujetím nad pointou, kterou jsem však osobně vůbec nepochopil a celý film na mě tedy působí zmateně. (31.12.2010)

Sean Ellis mě zaujal už v momentě, kdy si začal hrát s jednou banální romanticko-insomnickou báchorkou z prostředí obchoďáku a tím pádem jsem byl zvědav, jak dopadne jeho krok do zcela odlišného žánru. Nutno podotknout, že zatímco v Cashbacku byla ona jinak nevýrazná dějová linka dokonale vybarvena neotřelou, zábavnou a zároveň melancholickou formou, ve Střepech už si Ellis hraje přímo s divákem, aniž by mu konkrétnější příběh vůbec nabídl. Všechno stojí na jisté, ehm, duplicitě (kdo uvidí, pochopí), která vlastně nemá opodstatnění a jejíž pozvolné odhalování je ještě méně příjemné, než důsledky její existence. Nejvíce strachu máme z nepoznaného a tentokrát je takový fakt zabudován přímo v základech filmu. Jednoduše řečeno, Ellis vytvořil sugestivní audiovizuální teror mysli a upřel nám racionální vysvětlení. Nebo jinak - na otázku "proč se to děje?" vám nikdo uspokojivě neodpoví. Prostě se "to" děje a poper se s "tím" jak chceš. Střepy v hlavě utlučou diváka tím, že mu nedají jistotu. Můžeme pátrat v jistých metaforách a parafrázích, které film rovněž nabízí, ale náš bubák i přesto zůstane neurčitým. Jednu velikou výhodu to má - pokud na vás zdejší chemie děsu zapůsobí, díky daným podmínkám bude působit ještě po skončení filmu. Možná ve snaze najít si vlastní interpretaci, možná při pohledu do zrcadla. Na konci sice přijde jedno předvídatelné odhalení, avšak to na klidu vůbec nepřidá; maximálně zanechá další neklidnou otázku. Bál jsem se. (10.12.2010)