Střepy v hlavě

"Psycho" horor. Ztráta paměti, autonehoda, stále se vracející fragmenty autonehody, zdravotní testy, spousta náznaků, nedokončené záběry apod. Film se nejprve vleče jako slimák po solničce. Vše se točí kolem rozbitých zrcadel. Pak začíná pochodovat jako želva a skončí u slepičího běhu, s rychlostí toku děje to tedy není slavné. Film téměř s nulovou gradací, přesto zajímavý. Chcete mít svůj odraz v zrcadle? Zrcadlo je ale odedávna symbol smrti. Náš obraz v něm je poloskutečný...ale jen upíři přece nemají svůj odraz v zrcadle. Až se zítra ráno půjdu podívat do zrcadla na své vrabčí hnízdo na hlavě, dám si pozor. Pozor na rozbité zrcadlo, protože to je symbolem smrti našeho obrazu tady ve světě. Zbytečně nesmyslné, zbytečně nevysvětlené. (07.07.2009)

Absolútna zlátanina, ktorá je nie len nudná, ale aj bez akéhokoľvek zmysluplného deja, či pointy. Možno som sa už úplne zbláznila, ale od hororu očakávam napatie... Jediné čoho sa mi tu však dostalo, bola akási divná filmová uspávanka. Tento typ filmu je presne z tých, pri ktorých zúfalo pozeráte na čas a želáte si, aby už to utrpenie skončilo. (21.04.2015)

Taký ľakačkový nášup som od Ellisa nečakala. Vďaka výborne zosnovanému audiovizuálu vytvoril neuveriteľné napätie, permanentne brnkajúce na nervičky, miestami som to zvládala len so zažmúrenými očami pod perinou. Scenáristicky je na tom poslabšie, v závere mi chýba jasnejšia pointa, čo mi dojem z filmu celkovo zdegradovalo. (29.05.2009)

Hororové ladění se nerovná unikání smyslu, a tak se stalo, že mě napadla další varianta českého názvu - Hlava jako střep - čímž chci říct, že jsem nepochopila a výjimečně z toho neviním vlastní zabedněnost , takže k pochvale mně zbyl jen příjemný pohled na Lenu Headey, ačkoli mám výhradu k jejím sedmadvacetinám, na které se neúspěšně snažila vypadat, i fakt, že mě The Broken dokázal udržet v napětí, to však nic nemění na tom, že jsem se po svých každodenních ranních zkušenostech mohla krátce po projekci, uprostřed noci, vysmát všem zrcadlům. (08.12.2013)

Že mám slabost pro americké horory (ano, vím, že není) s dobrou kamerou, typickými lekačkami a předvídatelnou pointou není žádná novinka. Logika místy skřípe, ale i tak - v posledních pěti letech nebylo ticho snad nikdy tak tíživé, Lena Headey je hezká skoro jako Jennifer Connelly a závěrečné zacyklení je fajn. A že má Sean Ellis talent se ví už od Cashbacku. (21.03.2009)