Střepy v hlavě

Sean Ellis mě zaujal už v momentě, kdy si začal hrát s jednou banální romanticko-insomnickou báchorkou z prostředí obchoďáku a tím pádem jsem byl zvědav, jak dopadne jeho krok do zcela odlišného žánru. Nutno podotknout, že zatímco v Cashbacku byla ona jinak nevýrazná dějová linka dokonale vybarvena neotřelou, zábavnou a zároveň melancholickou formou, ve Střepech už si Ellis hraje přímo s divákem, aniž by mu konkrétnější příběh vůbec nabídl. Všechno stojí na jisté, ehm, duplicitě (kdo uvidí, pochopí), která vlastně nemá opodstatnění a jejíž pozvolné odhalování je ještě méně příjemné, než důsledky její existence. Nejvíce strachu máme z nepoznaného a tentokrát je takový fakt zabudován přímo v základech filmu. Jednoduše řečeno, Ellis vytvořil sugestivní audiovizuální teror mysli a upřel nám racionální vysvětlení. Nebo jinak - na otázku "proč se to děje?" vám nikdo uspokojivě neodpoví. Prostě se "to" děje a poper se s "tím" jak chceš. Střepy v hlavě utlučou diváka tím, že mu nedají jistotu. Můžeme pátrat v jistých metaforách a parafrázích, které film rovněž nabízí, ale náš bubák i přesto zůstane neurčitým. Jednu velikou výhodu to má - pokud na vás zdejší chemie děsu zapůsobí, díky daným podmínkám bude působit ještě po skončení filmu. Možná ve snaze najít si vlastní interpretaci, možná při pohledu do zrcadla. Na konci sice přijde jedno předvídatelné odhalení, avšak to na klidu vůbec nepřidá; maximálně zanechá další neklidnou otázku. Bál jsem se. (10.12.2010)

AFTER DARK HORRORFEST 3 (Dying Breed, Autopsy, The Brøken, Slaughter, Perkins 14, The Butterfly Effect: Revelations, From Within, Voices / Someone Behind You) Sean Ellis po výbornom CASHBACK sa pustil do nepreskúmaných vôd (ehm, to som ešte nevidel jeho kraťas LEFT TURN) a ja som čakal, že ťažko pohorí no opak je pravdou. I keď THE BRØKEN spočiatku nezaujme nejakým super vizuálom o to lepšie sa zadrapne tajomnou atmosférou, pričom sa vzdáva klasických prvkov hororov ako sú potoky krvi alebo šokové scény a všetko buduje pomalými zábermi a strašidelnými zvukmi. Napriek slabému (nie však nezaujímavému) scenáru vystaval príbeh výborne a tak v priebehu celého snímku nehrozí že by začal nudiť. PS: Zdá sa že trademarkom Ellisových filmov bude prezentácia krásy ženského tela ;-) (21.03.2009)

Audiovizuální courák, který se vleče z Hlaváku do Berouna hodinu a půl. Normálně se jedná o hezkou cestu, ale pokud stavíte u každé boudy, tak se stává unavující a to i přesto, že okolí je stále hezké. Škoda, že Ellis nenašel nějaký zrychlující prvek, protože i přes krátkou stopáž se Střepy občas táhly. To sice zachraňoval výborný scénář a skvělá Lena, ale ani to nepomohlo zaplnit ta hluchá místa. Škoda. 60% (01.08.2013)

"Psycho" horor. Ztráta paměti, autonehoda, stále se vracející fragmenty autonehody, zdravotní testy, spousta náznaků, nedokončené záběry apod. Film se nejprve vleče jako slimák po solničce. Vše se točí kolem rozbitých zrcadel. Pak začíná pochodovat jako želva a skončí u slepičího běhu, s rychlostí toku děje to tedy není slavné. Film téměř s nulovou gradací, přesto zajímavý. Chcete mít svůj odraz v zrcadle? Zrcadlo je ale odedávna symbol smrti. Náš obraz v něm je poloskutečný...ale jen upíři přece nemají svůj odraz v zrcadle. Až se zítra ráno půjdu podívat do zrcadla na své vrabčí hnízdo na hlavě, dám si pozor. Pozor na rozbité zrcadlo, protože to je symbolem smrti našeho obrazu tady ve světě. Zbytečně nesmyslné, zbytečně nevysvětlené. (07.07.2009)

Slastně pomalý mysteriózní softhorror s klidnou a pečlivou kamerou, pohledným vizuálem, působivou zvukovou stopou a krásnou Lenou Headey, které to s krvavým očičkem slušelo ještě víc než obvykle. Takže forma bez jediného kazu. Lehoulince lynchovský příběh mě taky hodně zaujal, je to přesně ten druh introvertních surreálních(*) příběhů, které mám tolik rád. A jako bonus jsem si rozšířil své znalosti psychických poruch o Capgrasův syndrom, což je fakt hodně zajímavá záležitost. Takže mi nezbývá než pětit, velepříjemný a meditativní filmový zážitek. Škoda jen, že s tak krátkou stopáží, vždyť zápletka nabízí spoustu dalších možností pro rozšíření scénáře. Jediná moje výtka patří (výborné) scéně s dvojnicí v koupelnovém zrcadle, která je bezostyšně obšlehnutá z Below (2002), nebo o rok mladšího korejského Geoul sokeuro / Mirrors. (*Já bych nejradši napsal 'surreálných', ale údajně je to správně takhle.) (14.05.2015)