Střepy v hlavě

Soustředěná režie Seana Ellise je v současných žánrových vodách k nezaplacení příjemnou změnou, ne-li přímo zářnou výjimkou, značící mj. komplexní režijní způsobilost. Zvolna budovaná atmosféra skrze rozvážný rytmus a uvážlivou práci s audiovizuálem, bez zaváhání či obvyklých žánrových přečinů a se smyslem pro detail i pro náležitě efektivní provedení takových (v žánru dlouho neiniciovaných, zaprášených) artefaktů typu „opakovaný flashback, rozkrývající zásadní dílek v dosud zastřeném účelu hrdiny“ (viz. Harmonika v Tenkrát na Západě). O to více zamrzí, že scénář neiniciativně staví na již provětrané šabloně, jejímž prohlédnutím film víceméně vyloží všechny karty (nemluvě o závěrečné, rovněž nepůvodní odbočce, po které vyvstávají otázky i tam, kde jich nebylo třeba). 7/10 (03.01.2010)

Zvítězil jsi a já se vzdal. Přesto jsi od této chvíle také mrtvý - mrtvý pro svět, pro nebe, pro naději. Existoval jsi skrze mne. A v mé smrti vidíš v tváři, která je tvá vlastní, jak dokonale jsi zavraždil sám sebe -- Edgar Allan Poe --. Tento týden jsem viděl dva filmy, které se dotknou tématů zrcadel, dvojníků a autonehod, spojených se smrtí. Ten první film nese název Zrcadla, kde se duše mrtvé dívky mstí za svou smrt a druhý film je Chrysalis, kde se setkáváme z dvojníky a taky se smrtí. No a dnes je to film Střepy v hlavě ve kterém jsou dvojníci vystupující ze zrcadel. Spojit tyto tři, v celku průměrné filmy, v jeden celek možná by z toho byl dobrý, až nadprůměrný horor. Gina McVey ( dvojrole - Lena Headey ) v tom má zmatek a bylo docela zajímavé sledovat jak se její osud vyvine. A hlavně, kde je druhá Gina ? Asi nejlépe vystihuje tento film úvodní citát od E. A. Poa. (19.02.2011)

Hororové ladění se nerovná unikání smyslu, a tak se stalo, že mě napadla další varianta českého názvu - Hlava jako střep - čímž chci říct, že jsem nepochopila a výjimečně z toho neviním vlastní zabedněnost , takže k pochvale mně zbyl jen příjemný pohled na Lenu Headey, ačkoli mám výhradu k jejím sedmadvacetinám, na které se neúspěšně snažila vypadat, i fakt, že mě The Broken dokázal udržet v napětí, to však nic nemění na tom, že jsem se po svých každodenních ranních zkušenostech mohla krátce po projekci, uprostřed noci, vysmát všem zrcadlům. (08.12.2013)

Tohlencto téma lupičů těl je taková má filmovo-žánrová slabůstka ......Někdo to uchopí lépe(invaze zlodějů těl 1978) jiný hůře(Fakulta1998,invaze 2007)ale vždy to má minimálně ohromně děsivý potenciál......the Broken na celé téma jde tak trochu od lesa ,komorněji a po svém ..a není to vůbec na škodu=S divákem si tak lehounce hraje,kousek po kousku skládá střípky rozbitého zrcadla až se najednou přistihnete,že té ženské v jejím čím dál zoufalejším poodhalování skutečnosti fakt fandíte.........Na dokonalý kus tohodle žánru ještě čekám,protože zatím asi nikdy nebyly všechny jeho pravidla a zákonitosti využity naplno ale tenhle nenápadný snímek budu řadit rozhodně k těm lepším. (09.12.2010)

Máme množstvo nadprirodzených a mystických seriálov, v ktorých už bolo snáď všetko. Preto potom nechápem, prečo sa takýto námet úplne zbytočne naťahuje na celovečernú stopáž, keď je jasné, že sa ju snaží vyplniť iba preťahovanými zábermi a postavami, ktoré zisťujú to, čo už divák dávno vie. Ešte že to má fajn atmosféru, vydarenú pointu, ktorá má aj hĺbku a v hlavnej úlohe sexy Lenu. Takže zase podobenstvo o odcudzenosti a skrytej temnejšej stránke našeho ja. (12.10.2012)