Opouštět Petrohrad

Oldřich Daněk je můj oblíbenec. Miluji jeho metodu historických útržků s báječnými dialogy, které vypovídají o době i o lidech, o lidech zvlášť. Takže jsou ve většině podpořeny kvalitními hereckými výkony (v tomto případě naprosto bravurními). Mám ráda i televizní inscenace, které dokazují, že i s málem se dá vytvořit hodně. Což mě vede k jedné obecnější stížnosti (než je současná televizní tvorba) a tou je současná úroveň scénářů a jejich naprosté nedocenění. Navrhuji zavést na ČSFD i kategorii scénárista. (31.08.2010)

Další ze skvělých televizních inscenací, za nimiž stojí Oldřich Daněk. Marie Volkonská, dcera generála Rajevského, hrdiny válek s Napoleonem, neústupně bojuje za své právo sdílet osud s manželem odsouzeným k vyhnanství na Sibiři za účast v povstání Děkabristů. Daňkův smysl pro lidský charakter dává hercům prostor ke skvělým výkonům. (02.09.2010)

"Důchodcovcký kanál" ČT3 v koronavirovém roce 2020 je velmi poučný. Pro nás (cca 50-60leté) někdy vzbudí vzpomínky velmi neblahé ("jak jsme se jen na tohle mohli dobrovolně dívat???") a přepnutí po pár minutách, ale někdy dramaturgii blahořečím - a tohle je ten případ. Daňkovy "Útržky o královnách", ale hlavně "Kadeř královny Bereniké", "Španěle v Praze" a ˇ"Ženu z Korinta" znám a miluju už léta a ráda jsem si je zopakovala - naopak "Útržek Petrohradský", jak by se také mohla inscenace jmenovat, mne jaksi unikla. Chválit nádherné dialogy s přesahem do dnešních dob (postava Františka Němce v jiném kostýmu by byl STBák jak vyšitý!) a perfektní herecké výkony jsou v souladu a nezbývá než jen zalitovat, že dnes už se takovéhle skvosty netočí.... (13.09.2020)

"Trpět, to je to jediné, k čemu máme talent…" Oldřich Daněk svůj scénáristický talent (a zejména vlohy pro výborné dialogy) projevil i v tomto "útržku z běhu dějin". O osudech krásné kněžny Volkonské (v podání neméně krásné Terezy Brodské), která "neprosí o milost, ale o své právo," jsem doposud nic nevěděl. Musela to být jistě odvaha odejít z honosných paláců Petrohradu na Sibiř, do prostředí rudných dolů u Nerčinsku. Policejní plukovník (standardně pěkný výkon Františka Němce) tuto její odvahu označuje za "horkokrevné rozhodnutí", z Terezy Brodské je však cítit nejen odhodlání, ale i jakási vnitřní vyrovnanost s osudem. Zajímavou postavou tu je i mladý konfident (výborný Ondřej Vetchý), jehož glosy tuto televizní inscenaci poměrně obohacují ("Lépe sedět za soudní stolicí, než před ní…. "To jsme celí my, chodíme do předem prohraných bitev a ještě do nich vodíme své děti...."). (09.05.2022)

Československá televizní inscenace odehrávající se v Petrohradě v roce 1825, těsně po skončení neúspěšného proticarského povstání a potrestání jejich vůdců, známých jako děkabristé. Komorní dílo geniálního dramatika, režiséra a scénaristy O. Daňka zachycuje carského ministra Speranského v podání J. Vinkláře, zpytujícího své svědomí kvůli tvrdým trestům, které rozdal odsouzeným povstalcům. Mezi povstalci, kteří své spiknutí vůbec organizačně nezvládli a byli snadno zajištěni policií, bylo hodně ruských šlechticů, a proto není divu, že k zamyšlenému soudci přijde kněžna Volkonská (T. Brodská) prosící o povolení k odcestování do tábora nucených prací v sibiřském Něrčinsku za svým mužem. Soudce a kněžnu doplňoval v jejich rozhovoru policejní plukovník Benkendorf (F. Němec) a mladý intelektuál Gribovský v podání O. Vetchého, o němž se později zjistilo, že ono prosincové povstání pomohl zneškodnit tím, že spiklence udal. Není snad třeba dodávat, že všichni účinkující předvedli vynikající herecké výkony, což mě překvapilo zejména u T. Brodské, jejíž hrdou kněžnu, toužící putovat za svým mužem přes téměř celé Rusko, hodnotím jako jednu z jejich nejpovedenějších rolí. Velmi mě zaujal rozhovor mezi kněžnou a soudcem, který se ji snažil od její nebezpečné cesty odradit, o poloze Něrčinsku, dnes patnáctitisícového města v Zabajkalském kraji, a jeho vzdálenosti od Petrohradu. Ačkoli poměrně prostý příběh vypráví o situaci českému divákovi poměrně vzdálené, díky skvěle napsaným dialogům a neméně dobrým hereckým výkonům se mi tento snímek jeví jako velmi působivý, ostatně jako mnoho ostatních děl od pana Daňka. Jeho jméno je pro mě zárukou kvality a vzhledem k tomu, že podobné historické televizní inscenace chovám ve velké oblibě, nemohu hodnotit jinak než nadprůměrně. (05.11.2020)