Nový život

Když člověk překousne to, že správcem domova pro mladé dívky je vcelku hezký mladík (což by v reálu asi nebylo úplně možné), dostane se mu silného a "krásného" zážitku, který je ještě umocněn tím, že film je natočen podle skutečné události (i když víme, jak to chodí:-)). Severská pochmurná atmosféra nechybí. Skvělé herecké výkony, především hlavních hereček. (19.10.2011)

Harö přichází s dalším silným příběhem z nedávné skandinávské historie, avšak lákavé a kontroverzní téma ještě neznamená kvalitní film. Zde mi bohužel vadila jistá dramaturgická nevyváženost, film ničím nedokáže překvapit, spíše jen líně plyne a na emoce je dosti skoupý. Nekonají se ani vizuální orgie, prostředí kameramansky není příliš vděčné a ani herecké výkony, až na Mariu Lindquist, mě příliš neoslovily. Vychází jen mírně nadprůměrné drama, které v člověku hlubší stopu nezanechá, až na tu faktografickou. (01.08.2010)

I když smutný příběh, pro mne balzám na duši, protože v poslední době vídám tak málo dobrých filmů. Silný příběh z padesátých let, vynikající herecké výkony, které se neutápí v dobových dekoracích, ale naopak ční jak holé vykřičníky do studeného vzduchu této temné doby. Je to po Zlu mezi námi už druhý film, který poodhaluje poválečnou dobu ve Švédsku, která se zdá být prosycena dozvuky fašismu a je nepochopitelná, temná, a nezmapovaná. (04.12.2009)

Drama Nový život je vlastně snímkem o eugenice a malthusiánství, které byly v první polovině 20. století jako ideologie velice populární a hlásala je a inspirovala se jimi ve svém díle celá řada špičkových intelektuálů a umělců. Učení o tom, že je nutné zušlechťovat lidský genofond a bránit těm méněcenným v plození dalších neúspěšných, mělo ohlas právě v těch měšťanských usedlých a bohatých zemích, jako bylo Švédsko nebo Švýcarsko, kde podobné programy skončily až v první polovině 70. let. Vlivní publicisté a státní úředníci předpokládali, že právě chudí mají nekvalitní geny a jejich porodnost je nutné regulovat, a těmto snahám padla za oběť i hrdinka Häröova snímku. Její anabáze po ústavech a psychiatrických klinikách spolu s bojem za právo mít vlastní dítě je nesrovnatelně uvěřitelnější, tragičtější a procítěnější než barvotiskové emoce a manipulace v Renčově dílku Requiem pro panenku. Smutný, ale zajímavý a poučný film. Eugenice zasadil úder nacismus a jeho program likvidace méněcenných národů a duševně nemocných, který tento myšlenkový směr zkompromitoval, takže naštěstí nenapáchala větší škody. Celkový dojem: 80 %. (20.09.2010)

Uff, ti seveřané mají na zvrhlém, systémovém zacházení nějaký patent, či co, tady se děj odehrává v ústavů, který je jakýsi protipól pro lebensborn, akorát, že tam se blonďatě množilo a tady se naopak množení zabraňuje... A je to film velmi silný, ostatně jako většina těch, co se odehrávají v dívčím ústavu (částečně i pro psychicky narušené, u kterých je otázkou, co je narušilo) a právě dějové zasazení se stará o několik scén, které jsou z lidského hlediska až odporné. Bohužel, tam, kde by mělo gradovat finále, se tempo někam vytratí a rozhodně není tak silné, jak by si (snad dokonce reálný, fuj) děj zasloužil. (15.05.2017)