Nový život

Uff, ti seveřané mají na zvrhlém, systémovém zacházení nějaký patent, či co, tady se děj odehrává v ústavů, který je jakýsi protipól pro lebensborn, akorát, že tam se blonďatě množilo a tady se naopak množení zabraňuje... A je to film velmi silný, ostatně jako většina těch, co se odehrávají v dívčím ústavu (částečně i pro psychicky narušené, u kterých je otázkou, co je narušilo) a právě dějové zasazení se stará o několik scén, které jsou z lidského hlediska až odporné. Bohužel, tam, kde by mělo gradovat finále, se tempo někam vytratí a rozhodně není tak silné, jak by si (snad dokonce reálný, fuj) děj zasloužil. (15.05.2017)

Harö přichází s dalším silným příběhem z nedávné skandinávské historie, avšak lákavé a kontroverzní téma ještě neznamená kvalitní film. Zde mi bohužel vadila jistá dramaturgická nevyváženost, film ničím nedokáže překvapit, spíše jen líně plyne a na emoce je dosti skoupý. Nekonají se ani vizuální orgie, prostředí kameramansky není příliš vděčné a ani herecké výkony, až na Mariu Lindquist, mě příliš neoslovily. Vychází jen mírně nadprůměrné drama, které v člověku hlubší stopu nezanechá, až na tu faktografickou. (01.08.2010)

I když smutný příběh, pro mne balzám na duši, protože v poslední době vídám tak málo dobrých filmů. Silný příběh z padesátých let, vynikající herecké výkony, které se neutápí v dobových dekoracích, ale naopak ční jak holé vykřičníky do studeného vzduchu této temné doby. Je to po Zlu mezi námi už druhý film, který poodhaluje poválečnou dobu ve Švédsku, která se zdá být prosycena dozvuky fašismu a je nepochopitelná, temná, a nezmapovaná. (04.12.2009)

Scénu topenia mačiek si mohli odpustiť, nemám rád ich mňaukanie ani zabíjanie zvierat. Aj preto sa držím ďaleko od osád stredoeurópskych Indiánov. A keď Astrid povedala: „Já chci ven odsud!“, pripomenulo mi to aktuálne korona zatvaránie ľudí doma na hajzloch v rúškach. Film je celkovo pomerne nudný, pred spánkom zachraňuje aspoň príjemná husľová hudba, no naozaj mi chýbala väčšia dráma. Toto je totiž fašizmus v praxi a je zvláštne, že my ho dnes vidíme iba v podobe Hitlera či Mussoliniho a iných zverov II. svetovej vojny, pretože ten fašizmus má veľa podôb (dnes napríklad aj v potieraní akýchkoľvek od jedného povoleného názoru na liberálne témy či pandémiu). My si sypeme popol na hlavu za minulosť, no netreba zabúdať, že škandinávske krajiny boli najväčšími kolaborantmi a ostalo to v nich v podstate dodnes. Tento príbeh je spred polstoročia, ale keď si pozriete film Zlo (2003), napadne vám, že tie skostnatelé náckovsko-aristokratické štruktúry vládnu v krajinách ako Švédsko dodnes. (31.12.2020)

Film odkrýva temnú stránku eugeniky, uvádzanej do praxe. Veda, ktorá sa snažila dosiahnuť rozvoj spoločnosti tak, že sa snažila zabrániť sociálne, fyzicky, mentálne a rasovo nevhodným ženám v reprodukcii, je v tejto komornej švédskej dráme s ľahkosťou spochybnená. Nakoniec, ťažko si predstaviť ako by asi vyzerala spoločnosť elity, úplne bez „dementov“, ktorí by na ňu pracovali. Film sa odohráva v 50. rokoch 20. storočia v tábore, v ktorom sú zastúpené všetky vyššie uvedené kategórie žien. Hrdinka spočiatku ani nepozná význam slova „sterilizácia“. Jej nevedomosť len zvyšuje napätie a zvýrazňuje tragédiu postáv okolo nej. Dej filmu sa vyvíja nenápadne, ale rovnako nenápadne naberá aj silu – je to silný príbeh ľudskosti. Vzbura hrdinky ma zaskočila, záver privaril v kresle. Život sa nedá spútať, prerazí si cestu. Nedá sa ani nalinajkovať, nájde si svoj smer. Nepomôžem si, ale páčilo sa mi to. (27.07.2011)