Láska Anny Elliotovej

Na románoch od Jane Austen krásne vidno, aké bolo pre ženu tej doby dôležité nájsť si vhodného ženícha a dobre sa vydať. Svet mladej ženy sa vlastne ani netočil okolo ničoho iného... Od Adriana Shergolda som doposiaľ videl len jeden snímok, pri ktorom ma presvedčil ani nie tak vďaka svojim režisérskym schopnostiam ako skôr famóznym výkonom Timothy Spalla (Posledný kat z r. 2005). V tomto snímku však nebol tak výrazný herec aby čo-to z celkového dojmu zachránil, ba skôr naopak, hlavná hrdinka bola nesympatická a herecky nepresvedčivá. Dramatické pasáže a citové pnutie medzi zaľúbencami bolo iba priemerné a vedľajšie postavy málo výrazné. Len samá záplava mien a spletitých rodinných vzťahov. Ten bol bratrancom toho, ten zas toho, ten mal tú, potom zase inú.... no povedzte, kto sa mal v tom pletenci príbuzenstva a milostných vzťahov vyznať? Kým sa mi to podarilo bol už koniec. Jediné čo ma ako-tak oslovilo bola slušná dobová atmosféra a pekné kostýmy. Slabší priemer. 55/100 (29.09.2016)

Více než „Pýcha a přemlouvání“ choulila se v Anně Elliotové naděje a doufání a světlo prozření svitlo kapitánu Wentworthovi po jeho osmileté zatvrzelosti a uražené pýše odmítnutého nápadníka. Opětné setkání po letech rozbouří vlny jejich dřívější důvěrné náklonnosti, byť exsnoubenci se rozsvítí až v posledních sedmi kapitolách. Váhání jeho však zcela ospravedlní upřímné vyznání a vylití citů v dopise milostném plném vášně, rozervanosti, nejistoty a doufání a nakonec odzbrojujícího vyznání lásky, kdy s adresátkou viktoriánské Anglie zatočí se svět a čtenářkou 21. století též. Ta musí na chviličku knihy odložiti a přemítat a doufat v to, že milostný dopis není muzejní vycpaninou a stále se v době iPadů internetů esemesek Ufounů tabletek a dalších šíleností vyskytuje a není druhem vyhynulým. Protože pak by tento svět opravdu nestál za nic. * Film představil Annu utípnutou, takovou chudinku bez názoru a naprosto zchvácenou maratonem závěrečným. Koukaje vyjeveně na ten výkon sportovní, pochopení zám(v)ěru tohoto moderního jaksi se nedostavilo. Sapristi – a polibek na veřejnosti? Zhola nemožné! Divačka udivená s očima vytřeštěnýma musela vydýchávati... Dopis milostný utekl scénáristovi zcela, což je ovšem velká škoda a absence zásadního nedosáhne na plné ohodnocení. Doplňkem k filmu je zcela nezbytně kniha... (Navrch místo bruneta urostlého kapitán byl blonďák hmm mm.....) (14.12.2015)

Až na ten závěrečný několika set metrový sprint v dobovém kostýmu naprosto klasické, ale příjemné televizní zpracování u nás ne až tolik známého románu Jane Austinové Anna Elliotová. Mladá žena byla před osmi lety donucena ke zrušení sňatku s chudým Wentworthem. Po osmi letech však z něj je bohatý a pohledný kapitán britského námořnictva a zásluhou osudu se opět dostává do blízkosti rodiny Elliotů. A jsme v romantickém dramatu, takže asi víme, že po mnoha peripetiích se vše vyřeší. Televizní zpracování netrpí na výpravu, ta je dobrá a opět nás zavádí do oněch starších dob. Hudba: Martin Phipps (20.09.2010)

Poměrně solidní, romantické drama, které je v záplavě německých braků pohlazením po duši. U tohoto snímku lze dobře vypnout, relaxovat a nepřemýšlet, což je mnohdy velké plus. Tvůrci dobře zvolili exteriéry - anglická honosná sídla zasazená v parcích a zahradách, pobřeží moře či města. Charaktery postav jsou dobře prokreslené, což není k údivu, když předlohou je dílo z pera Jane Austen. Chyby: 1) Na začátku filmu otevře Anna svou dřevěnou truhličku, v níž má schované dopisy převázané stužkou. Sfoukne z nich prach, ovšem kde se na nich vzal? Byly přece zavřené! To se práší i přes víko?2) Ve scéně (tuším, že kolem 50. minuty, ale nejsem si jistý), kdy Anna jede kočárem s Frederickem oznámit, že jedna z dívek se poranila, otevře Frederick bránu, následuje oznámení a chvíli na to vidíme, jak Wentworth odjíždí na černém koni pryč. Kde se tam ten kůň najednou vzal? Nebylo vidět, že by jej někdo přivedl. Zajímavost: Zhruba ve 26. minutě můžeme slyšet Annu hrát na klavír Beethovenovu sonátu cis moll - Měsíční svit. (25.01.2011)

Adaptácia románu Jane Austen, ktorá vyšla na Slovensku pod názvom Láska Anny Elliotovej nás vovádza znovu do starého Anglicka, do austenovského sveta plného lásky, povinnosti, nenaplnených túžob, predsudkov ale aj snobizmu a pýchy. Hlavná hrdinka Anna dusí svoju zranenú a nenaplnenú lásku hlboko vo svojom srdci veľa rokov. Trpí a divák trpí s ňou. Už dávno oľutovala, že dala prednosť rodine, ktorá si veľmi zakladá na svojom šľachtickom pôvode pred vlastným šťastím a láskou k mužovi z nižšej spoločenskej vrstvy. Dočká sa ešte svojho šťastia? Scenár filmu sa snaží dodržať hlavnú líniu príbehu, aj keď je oproti predlohe predsa len v mnohých detailoch odlišný a podstatne oklieštený. Nepôsobí to však rušivo, najmä nie pre diváka, ktorý príbeh nepozná. Výkon Anny v podaní Sally Hawkins je dosť presvedčivý, dokonca ani tá atletická scéna v závere mi až tak nevadí. Zdá sa, že práve ona ešte viac vyhrotila stresovú situáciu a časovú tieseň, do ktorej sa Anna vo finále filmu dostala. Zrazu bola ochotná riskovať svoje zdravie, ba dať i svoj život, len aby nepremárnila šancu na šťastie, ktoré bolo zrazu tak blízko. Film ma emocionálne opäť obohatil, tak ako iné diela Jane Austen, ale viem si predstaviť aj lepšiu adaptáciu. S réžiou nie som stotožnená na 100 %. (07.12.2008)