Scarface

Já se ptám proč? Proč už Brian De Palma netočí tak geniální filmy, jako byly Carlitova cesta a Zjizvená tvář? Asi proto, že v nich nehraje Al Pacino, jenž ve dvou dříve zmiňovaných exceloval. Zjizvenou tvář řadím nad Carlita, neboť Scarface navíc přidává i brutalitu a akci (samozřejmě je zbytečné zmiňovat, že jde o akci kvalitní). Tony Montana se s nikým nepáře, má rozhodně největší kuráž v okolí, se kterou vaši hlavě v klidu doporučí návštěvu vaší vlastní zadnice, aby vyzkoušela, jestli se vejde... A ké správnýmu drsňákovi patří smyslná a nelidsky přitažlivá kost, kterou Michelle Pfeiffer rozhodně je (nikde krásnější nebyla.. no, možná ještě jako Frankie). Závěrečná scéna je zároveň nejsilnější a nejeemotivnější složkou filmu. Po scéně (i během ní) I still standing! You think you can take me? You need a fucking army if you gonna take me! mě pěkně mrazilo v zádech. Jen samotná věta "Mě kulky neublíží" a pohled na zfetovaného Tonyho - dlouho po přečtení titulků jsem koukal na prázdnou obrazovku přahrávače, dlouho... (03.08.2007)

Mrzí mě, že jsem Zjizvenou tvář neviděl dřív. Při sledování jsem ale na druhou stranu mohl nádherně vzpomínat na doby mého mládí, kdy jsem v jednom kuse hrál GTA: Vice City, jelikož celý ten herní příběh byla okopírovaná právě Zjizvená tvář...včetně hudebního doprovodu. A to mě potěšilo nejvíc. To mi těch 170 minut nakonec uběhlo opravdu snadno. Al Pacino tu totiž předvedl tak neskutečný výkon, že na to nešlo koukat jinak, než s otevřenou držkou. Šel přes mrtvoly, přes hodně mrtvol a vůbec ho to nerozhecovalo. To až samotný závěr, který se rozparádil do absolutního maxima. Zjizvená tvář je těžká gangsterská klasika. Dost možná nejkrutější, ale i nejpravdivější, jelikož i takoví lidé na světě jsou. Co žijou z neštěstí druhých, jdou přes mrtvoly, jen za účelem svého štěstí. Minimálně divák se zkušenostmi s těmito lidmi musí tento film ocenit dvakrát více než já. (20.01.2010)

Původní, příběhově přímočarou, gangsterku Howarda Hawkse rozvedli scénárista Oliver Stone a režisér Brian De Palma do velkolepého díla, které zalidnili postavami, propracovali charaktery a taky bohužel hodně zpoplatnili době, která si to dle antikomunistického diktátu prezidenta Jimmyho Cartera žádala. Tony Montana, uprchlík z Kuby, které pevně vládl Fidel Castro, je symbolem protikomunistického odboje, který lidu uctívajícímu červenobílé pruhy s bílými hvězdami na modrém podkladu toliko imponuje. Ale každý, kdo se dokáže přes toto dobové zakopnutí tvůrců přenést, ten si tuto impozantně vystavěnou „cestu na vrchol“ vychutná. Stoneovi se výborně podařilo vyhnout se „kmotrovskému“ vykreslování postav, kde i proměnu „těch dobrých“ v „ty zlé“ už dokážeme dopředu částečně odhadnout. Zde si nikdo nemůže být ani na minutku jistý, zda-li se někdo změní a hlavně proč. Nejobsáhlejším a nejproblematičtějším vývojem tak prochází samotný Tony Montana, v naprosto famózním podání Ala Pacina, na kterém Stone reflektuje působení těch nejprimitivnějších dobových faktorů jako drogy nebo peníze. Brian De Palma to navíc pojal jako stylizovanou cestu, ve které je třeba použít i toho nejbrutálnějšího násilí (motorová pila nebo závěr nechť mi dají za pravdu). Takže jako celek film působí jako velkolepě obsáhlá freska, která se však dokáže zabývat i těmi nejniternějšími detaily. Scarface se sice nedá označit jako jedna z možných definicí gangsterského žánru, ale za jeden z pilířů rozhodně ano, což rozhodně není málo. (24.07.2005)

Dobré, ale své pověsti to zdaleka nedostálo. Nemůžu se prostě zbavit dojmu, že v mnoha aspektech je příběh (nebo alespoň myšlenka) velmi podobný samurajské Zběsilosti (Sword Of Doom) - obzvláště finální scéna k tomuto srovnání vybízí zcela nepokrytě. Pokud jde o Al Pacina, jeho neskutečné herectví se za ta léta stalo nepsaným pravidlem, jak vidno, role nevypočitatelných schizofreniků mu sednou nejlépe (zde to nebylo poprvé a naposled). Ovšem maximální zklamání, za které bych nejraději srazil rovnou další hvězdičku, pramení z příšerné (slabé slovo) Moroderovy hudby. Jaký soudný člověk si někoho takového může přizvat ke svému projektu?? To mi někdo vysvětlete! Resumé: dost kvalitní gangsterka, ale k opětovnému shlédnutí se rozhodně nechystám. (07.06.2008)

Zjizvená tvář možná není tak brutální a propracovanou podívanou, jakou jsem očekávala, i tak se jedná o mistrovský kousek gangsterského žánru a díky režijnímu umu Briana De Palmy a fenomenální kreaci Al Pacina se snímek zcela právoplatně řadí mezi klenoty světové kinematografie. Hudební doprovod, jehož melodie jednoho tónu, stále se opakujícího zneklidňujícím způsobem dokola, je typově podobná hudbě z Carpenterovy The Thing, je rovněž dokonalý. A ve scéně, v níž závěru filmu Al sedí ve svém koženém křesle a do toho hraje tato melodie, mě silně mrazilo... (18.01.2013)