Scarface

(1001) Vzhledem k tomu, že film odchoval několik generací, které si potom poslušně lepily za zdi svých pokojů plakát s nasratým Al Pacinem, očekávala jsem, že za tím rebelským ztotožňováním bude nějaké filmem zprostředkované meritum. A hořce jsem splakala nad výdělkem. Tony Montana je kompletní neotesanec bez jakékoliv jiné dimenze nebo vykupujících kvalit a film tuto jeho plochost formálně kopíruje. Počáteční snaha spojit starší story s aktuálním společenským tématem hodně brzo vyšumí a nastupují skoro tři hodiny bezhlavé adorace prázdnoty a tuposti (?!), která ani nějak zvlášť negraduje nebo nemění úhel pohledu. Hudba mi přišla hodně, hodně přežitá a takové věci jako optimistická montáž nástupu k moci, svatby a finančního sukcesu by se snad měly zakázat zákonem. Mé zklamání je o to silnější a podivnější, že původní Hawksův Scarface je jednou z mála gangsterek, které si svým přístupem a zpracováním regulérně vydobyly můj seriózní respekt. (10.09.2016)

Tak předně bych se nebál označit Scarface za nejvtipnější gangsterku vůbec. Mladej Pacino tehdy nemorousil a odváděl na poli neotesaného klaunovství slušnou práci. Zatímco v Carlitovi se drogám odvykal, zde jsou prostředkem, kterak se v zemi neomezených možností dostat na vrchol. Jenže tahle cesta poněkud hyzdí americký sen, jelikož Al Pacino fakticky nic neumí. Je to stavař, hovado, nula, neumětel. A s tím, jak vysává prostředí, mu přestává hrozit jakékoliv nebezpečí - Al Pacino má sice po celou stopáž nůž na krku, ale takový apokalyptický mýtus jako gangsterka od De Palmy přece nemůže zabít svého hrdinu. Naopak mu inscenuje desítky narafičených situací, z nichž konstruuje pověst uznávaného Kingpina. Podobně jako u Johna Waynea ve Stopařích, i zde hrají prim sexuální frustrace. Pacino chce ošoustat (dostat pod kontrolu) vlastní sestru a stejně tak holku svýho šéfa. Obojí se nedaří. ____ Al Pacino toho dost nakecá, přitom o dialozích ten film není. Je o gangsterském geniu loci. Pokud Scorsesemu řada lidé ve Skryté identitě vyčítala neautenticitu prostředí, De Palma je mu odpovědí. ____ Ultimátnost a síla konce je takřka bezprecedentní. (20.05.2008)

Tento film jsem viděl poprvé dnes a tak si myslím, že mám právo ho zcela objektivně posoudit a porovnat s filmy dnešní doby, neboť mi nostalgické pocity dílo nemohou zkreslovat. Začněme tedy s pozitivy. Nejlépe zde hodnotím, jak dobře se štábu podařilo zachytit svět a politickou situaci této doby. Dále se můžeme těšit na skvělé herecké výkony s obrovským množstvím legendárních hlášek. A co je hlavní, nachází se zde nejedna scéna, která byla zapsána do dějin a opakovanou recyklací a následným parodováním v jiných filmech žije dále. Na druhou stranu, přestože to nebylo špatné, došel jsem k názoru, že je film neuvěřitelně přeceňovaný. Nicméně však chápu, proč se stal kultovní záležitostí a to především díky době ve které byl natočený. V době, kdy se jednak filmy podobného formátu točily jen zřídkakdy a pro mnohem méně náročné obecenstvo. Celkově mě však tento snímek nijak zvláště neoslovil a celkový příběh mi přišel příliš jednoduchý. Dílo tak považuji za zdlouhavé drama o vzestupu a pádu arogantního a nesympatického kriminálníka. Sledování nelituji a z respektu dávám 3 hvězdy, ale na víc to prostě nevidím. PS: Ani po pečlivém srovnávání s dalšími gangsterkami ze stejné doby a ze součastnosti prostě Scarface nemá žádnou šanci. (23.02.2021)

Film, postaven vyloženě na geniálním výkonu Ala Pacina, jež se vyskytuje snad v každém záběru a strhává na sebe veškerou pozotnost zobrazuje vzestup a(ž) pád jednoho velkého drogového dealera Tonyho Montanu. Tony je velice silná osobnost, nekompromisní, arogantní a neuvěřitelně sebevědomý muž, který když zrovna nemá v puse kubánský doutník, se aspoň láduje hromadou kokainu. Rozjezdl byl velice slibný, při první větší akci (s motorovou pilou), která byla nejen extrémně naturalistická, ale také velmi realistická, jsem si říkal, že tohle bude jasných 5 hvězdiček, bohužel střed (velmi dlouhý střed) filmu už trochu polevil na dynamičnosti a navíc se mi celý Tonyho vzestup, včetně automatického spadnutí Michelle Pfeiffer do náruče, zdál nějak příliš jednoduchý... Ale to filmu ani tak vyčítat nechci, svým šestým smyslem totiž cítím, že problém je pouze v tom, že mi zkrátka snímek nesedl úplně jak jsem čekal (a doufal). "Me? I always tell the truth. Even when i lie." 8/10 (14.04.2008)

Zatímco ve stupňovaném rozjezdu jsem byl nadšený (scéna s motorovou pilou nepostrádá napětí ani akci), v nevýrazně gradujícím konci se mi začal silně zajídat De Palmův režijní styl plný statických záběrů na pozadí "hučící" hudby. Pacino byl samozřejmě úžasný, věřil jsem mu první i poslední gesto (ačkoli mě iritovalo, že se s jeho grázlovskou postavou nelze pořádně ztotožnit) a asi ho neumím neobdivovat, ale ostatní herci včetně Michelle Pfeiffer nestojí upřímně řečeno za nic. Závěrečné pocity po zhlédnutí jsou vzhledem k očekávání nezapomenutelné pecky téměř až negativní, protože slavná Scarface je jenom dějově předvídatelným solidnějším průměrem. (15.09.2006)