Scarface

Al Pacino - (Tony Montana) +++ Steven Bauer - (Manny Ribera) +++ Michelle Pfeiffer - (Elvira Hancock) +++ Mary Elizabeth Mastrantonio - (Gina Montana -Tonyho sestra) +++ F. Murray Abraham - (Omar Suarez) +++ Robert Loggia - (Frank Lopez) +++ Miriam Colon - (Tonyho Mama) +++ Producent: Martin Bregman +++ (28.03.2008)

Pre niekoho je vrcholom mafiánskych filmov Krstný otec, pre iného Mafiáni či Kasíno, moja jednotka má však meno Scarface. Takmer trojhodinový opus o ceste kubánca Tonyho Montanu na vrchol drogového reťazca ma vtiahol bezchybne navodenou atmosférou 80tych rokov podporenou výbornými songami vtedajšej elity hudobného priemyslu a hoci sa s postavou Al Pacina nedalo naplno stotožniť (podobne nesympatický charakter snáď vo svojej kariére už nikdy nehral), fandil som mu a intenzívne s ním prežíval každý moment. Že vo svetle jeho one-man show ostatné výkony bledli mi vadilo najmenej a napriek hutnej dĺžke by som pár doplňujúcich scén pokojne pridal. A akokoľvek je pasáž s motorovou pílou v úvodnej tretine výborná, výborný horko-trpký záver vo mne zanechal ešte väčší dojem. Bravo Tony Montana, takto si predstavujem mafiánsku špičku. (27.09.2008)

Ultimátní film o vzestupu jednotlivce a jak jsem se mohl na vlastní oči přesvědčit, v USA kult největší. Už od první scény s Tonyho výslechem je zřejmé mistrovství jak de Palmy, tak Stonea a Pacina, podávajícího tu nejlepší herecký výkon své kariéry. Nepatřím mezi lidi, co u každého druhého filmu žehrají na dabing, ale konkrétně tenhle film se MUSÍ vidět v originále kvůli rozkošnému znásilňování angličtiny a Alovu přízvuku. Parádně napsané postavy i děj, parádně natočené. Brutální, krvavý a paranoidní rauš s famózními dobovými songy, vrcholící památným masakrem, který se nachází v mém osobním top tenu nejlepších filmových konců všech dob. Zlatá osmdesátá. (26.08.2005)

Snímek Zjizvená tvář z roku 1983 představuje v dějinách moderní americké gangsterky víceméně ojedinělý experiment – a to navzdory tomu, že vlastně obměňuje docela klasické vzorce. Nabízí vzestup a pád gangstera, přičemž příběhu o zločineckých praktikách rozvíjí v paralele k soudobé politické situace. Tato je navíc vedena z levicové perspektivy… je kritikou americké hamižnosti, obrazem sebe požírání kapitalistického systému. Dvojí tendence filmu směřujícího (a) od jedince k systému společensko-zločinecko-politických vztahů a (b) od systému těchto vztahů k jedinci dosud představuje jeden z nejagresivnějších, nejošklivějších a nejpodmanivějších filmů osmdesátých let, a to zdaleka nejen těch gangsterských. Z hlediska výstavby scénáře i výsledného filmu je příznačné už to, že Zjizvená tvář nikdy nedovolí divákovi cítit se s postavami dobře, a to už kvůli tomu, že všechny postavy jsou od samého začátku v jistých ohledech odpudivé. Na filmu je přitom výrazně vidět kooperace dvou velmi odlišných tvůrčích osobností: otevřeně politického přístupu scenáristy Olivera Stonea a otevřeně cinefilního přístupu režiséra Briana De Palmy. Více jsem o filmu napsal na Poznámkách. (15.05.2020)

Scarface patří mezi filmy, které předchází jejich pověst a taky jejich pověstná kvalita. Al Pacino v postavě arogantního a sebevědomého budoucího krále drogového světa. Jeho Tony Montana je vybroušená postava, která se nebude zamlouvat každému, ale už jen díky jeho brutálnosti a sebevědomí ( kdo by si málem nechal kvůli pár tisícům dollarům uříznout motorovkou ruku?) vás jeho postava ohromí. Málo diváků ho bude milovat a oslavovat, ale na každého rozhodně udělá nezapomenutelný dojem. Pro mě se postavou Tonyho Al Pacino dostal na hranici svých možností, kterou když v některém okamžiku překročí začne přehrávat a celá postava jde do kytek. Scénář, který nad hromádkou kokainu psal Oliver Stone není podle mě tak drsný a krvavý jak se všude říká, ale pravděpodobně jsem jen viděl dost a nerozhodí mě každá kapka krve nebo kulka v hlavě. Michelle Pfeiffer je skoro nerozpoznatelná a mnohem více viditelní je budoucí držitel Oscara F. Murray Abraham. V Scarface vidí černošká komunita poslední 10-15 let ikonický film, ale mě právě hudba velmi zklamala a vůbec do filmu nesedí. Asi tady Brian ztratil rozum, protože si hudbou zahrává s filmovými bohy, ale má štěstí, že většina diváků mu to promine už jen kvůli ďábelskému Pacinovi. Většinou se říká, že režisér dělá herce, ale v případě De Palma Pacino je podle mě herecké eso stěžejní opěrný bod pro tvorbu De Palmy, který není tak úžasný režisér, jak o něm někteří tvrdí. Délka 170 minut je docela smrtelná a jistě by šla zkrátit, ale z většiny De Palmových filmů je cítit snaha nezkracovat příběh, což rozhodně v některých okamžicích překáží a brzdí celý film. Film je víc akční než Carlitova cesta a také slovník hlavní postavy je o hodně drsnější. Jsou to dva pohledy na jednoho herce, který je jednou agresivní zvíře ve světe plném drog a podruhé citlivé zvířátko, které konečně pochopilo o čem je život. Každý ať si vybere po svém, co mu svědčí. (31.07.2007)