Scarface

Kultovní hlášky, syrové scény a brilantní Pacino, kterého postupně destruuje mamon. Bohužel i přes to pro mě Scarface nedostála své pověsti. Ať už film hodnotím v rámci žánru krimi nebo filmografie režiséra, vychází mi, že existují mnohem kvalitnější snímky (např. Carlitova cesta, Mafiáni, z novějších pak Donnie Brasco). *Spoilery* Hnusný a egoistický Tony aka kubánská naplavenina si na začátku zamane ženu, tu také získá. Chce uspět v drogovém byznysu, to se mu také podaří. Všechny kolem si znepřátelí, hlavu si vyválí v koksu jako Dave Lister v bramborové kaši a na konci zjistíme, že měl svou sestru radši víc, než je zdrávo, což jsem si myslela už od jejich první společné scény, kdy ji držel za boky. Scenáristicky nesmírně ukecané, což automaticky neodsuzuju, ale zde se dialogy neposouváme ani dějově a ani se nesbližujeme s jednotlivými charaktery. Vypravěčsky přímočaré, avšak podivně stagnující./// Filmu nevyčítám, že hlavní postava je záporák a jen těžko se s ním dá ztotožnit. Jiné gangstery bylo zajímavé sledovat, Tony jen plácá, agresivně nadává a postupně ho pohlcuje hysterie a paranoia. Hlubinná studie duše kriminálníkovy? Kdepak. Když k tomu připočtu téměř tříhodinovou stopáž, nefungující milostnou linii s barbínkou Pfeiffer a trapnou opakující se Moroderovu hudbu, vychází mi průměrný zážitek, který už si nebudu chtít zopakovat. Když se něco neblahého chystá, nabídne skladatel (tutéž!) "napínavou melodii", když se postavám daří a dolary tečou, tak popovou písničku a při nečekané střelbě si dáme varhánky. Tak atypickou, okatě návodnou, nepatřičnou a de facto spoileroidní hudbu k natolik významnému filmu jsem ještě neslyšela./// Mám půjčenou krásnou steelbookovou sběratelskou edici s řadou bonusů. Vracím. Al Pacino byl sice vynikající, jenže kdy on není, hm? A odkdy zklamání vykompenzuje nabitý konec nebo jedna surová scéna s motorovkou? Viz několik komentářů. P.S. Uznání patří hledačům (opuletní vila s vanou, kterou beru hned), designerům a dekoraterům interiérů (potahy auta, místnosti) a kostýmérům. (07.02.2013)

Dobré, ale své pověsti to zdaleka nedostálo. Nemůžu se prostě zbavit dojmu, že v mnoha aspektech je příběh (nebo alespoň myšlenka) velmi podobný samurajské Zběsilosti (Sword Of Doom) - obzvláště finální scéna k tomuto srovnání vybízí zcela nepokrytě. Pokud jde o Al Pacina, jeho neskutečné herectví se za ta léta stalo nepsaným pravidlem, jak vidno, role nevypočitatelných schizofreniků mu sednou nejlépe (zde to nebylo poprvé a naposled). Ovšem maximální zklamání, za které bych nejraději srazil rovnou další hvězdičku, pramení z příšerné (slabé slovo) Moroderovy hudby. Jaký soudný člověk si někoho takového může přizvat ke svému projektu?? To mi někdo vysvětlete! Resumé: dost kvalitní gangsterka, ale k opětovnému shlédnutí se rozhodně nechystám. (07.06.2008)

Ultimátní film o vzestupu jednotlivce a jak jsem se mohl na vlastní oči přesvědčit, v USA kult největší. Už od první scény s Tonyho výslechem je zřejmé mistrovství jak de Palmy, tak Stonea a Pacina, podávajícího tu nejlepší herecký výkon své kariéry. Nepatřím mezi lidi, co u každého druhého filmu žehrají na dabing, ale konkrétně tenhle film se MUSÍ vidět v originále kvůli rozkošnému znásilňování angličtiny a Alovu přízvuku. Parádně napsané postavy i děj, parádně natočené. Brutální, krvavý a paranoidní rauš s famózními dobovými songy, vrcholící památným masakrem, který se nachází v mém osobním top tenu nejlepších filmových konců všech dob. Zlatá osmdesátá. (26.08.2005)

(1001) Vzhledem k tomu, že film odchoval několik generací, které si potom poslušně lepily za zdi svých pokojů plakát s nasratým Al Pacinem, očekávala jsem, že za tím rebelským ztotožňováním bude nějaké filmem zprostředkované meritum. A hořce jsem splakala nad výdělkem. Tony Montana je kompletní neotesanec bez jakékoliv jiné dimenze nebo vykupujících kvalit a film tuto jeho plochost formálně kopíruje. Počáteční snaha spojit starší story s aktuálním společenským tématem hodně brzo vyšumí a nastupují skoro tři hodiny bezhlavé adorace prázdnoty a tuposti (?!), která ani nějak zvlášť negraduje nebo nemění úhel pohledu. Hudba mi přišla hodně, hodně přežitá a takové věci jako optimistická montáž nástupu k moci, svatby a finančního sukcesu by se snad měly zakázat zákonem. Mé zklamání je o to silnější a podivnější, že původní Hawksův Scarface je jednou z mála gangsterek, které si svým přístupem a zpracováním regulérně vydobyly můj seriózní respekt. (10.09.2016)

Zatímco ve stupňovaném rozjezdu jsem byl nadšený (scéna s motorovou pilou nepostrádá napětí ani akci), v nevýrazně gradujícím konci se mi začal silně zajídat De Palmův režijní styl plný statických záběrů na pozadí "hučící" hudby. Pacino byl samozřejmě úžasný, věřil jsem mu první i poslední gesto (ačkoli mě iritovalo, že se s jeho grázlovskou postavou nelze pořádně ztotožnit) a asi ho neumím neobdivovat, ale ostatní herci včetně Michelle Pfeiffer nestojí upřímně řečeno za nic. Závěrečné pocity po zhlédnutí jsou vzhledem k očekávání nezapomenutelné pecky téměř až negativní, protože slavná Scarface je jenom dějově předvídatelným solidnějším průměrem. (15.09.2006)