Scarface

Hlavnou postavou je násilnícky a hrubý primitív. Všetci ostatní (vrátane policajtov) sú svine, ku*vy alebo aspoň hysterický harpye. Nikto z nich si nezaslúži držať palce, niektorí si rovno zaslúžia elektrické kreslo. Okrem toho filmu ubližuje uponáhľanosť; hoc má 3 hodiny (!), všetko ide prirýchlo. Pacino sa dostane z Kuby do USA, 10 minút umýva riad v reštaurácii, primotá sa k drogám. Prerod z kubánskeho balíka na prvotriedneho mafiána, ktorý si pripaľuje cigary výlučne stodolárovkami, je ukázaný v 2-minútovej mozaikovej scénke podfarbenou diskohudbou (!) a jeho pád v jednej scéne s tajnou kamerou. Neviem, prečo to trvalo 170 minút. (05.02.2017)

Snímek Zjizvená tvář z roku 1983 představuje v dějinách moderní americké gangsterky víceméně ojedinělý experiment – a to navzdory tomu, že vlastně obměňuje docela klasické vzorce. Nabízí vzestup a pád gangstera, přičemž příběhu o zločineckých praktikách rozvíjí v paralele k soudobé politické situace. Tato je navíc vedena z levicové perspektivy… je kritikou americké hamižnosti, obrazem sebe požírání kapitalistického systému. Dvojí tendence filmu směřujícího (a) od jedince k systému společensko-zločinecko-politických vztahů a (b) od systému těchto vztahů k jedinci dosud představuje jeden z nejagresivnějších, nejošklivějších a nejpodmanivějších filmů osmdesátých let, a to zdaleka nejen těch gangsterských. Z hlediska výstavby scénáře i výsledného filmu je příznačné už to, že Zjizvená tvář nikdy nedovolí divákovi cítit se s postavami dobře, a to už kvůli tomu, že všechny postavy jsou od samého začátku v jistých ohledech odpudivé. Na filmu je přitom výrazně vidět kooperace dvou velmi odlišných tvůrčích osobností: otevřeně politického přístupu scenáristy Olivera Stonea a otevřeně cinefilního přístupu režiséra Briana De Palmy. Více jsem o filmu napsal na Poznámkách. (15.05.2020)

„I always tell the truth. Even when I lie.“ Kubánský balík, vzdělán ulicí a kriminálem, sní svůj vlastní americký sen na hromadě mrtvol. Stačí mu k tomu jen vůle udělat to, co ostatní neudělají, ale všechno jednou skončí, obzvláště pokud neznáte míru.. Na rozdíl od Carlito´s Way kašle De Palma na psychologii postav a nabízí od emocí víceméně odproštěnou přímočarou jízdu drogového bosse začínající vystoupením z Banánové lodi na Floridě a končící nevyhnutelnou krvavou lázní v bazénku (The World is Yours). A ono to díky Al Pacinovi báječně funguje. Toužím si vybavit šatník Tonyho modelem tmavého saka s jemnou linkou a decentně rozmístěnými šmouhami od koksu.. (29.08.2008)

Pre niekoho je vrcholom mafiánskych filmov Krstný otec, pre iného Mafiáni či Kasíno, moja jednotka má však meno Scarface. Takmer trojhodinový opus o ceste kubánca Tonyho Montanu na vrchol drogového reťazca ma vtiahol bezchybne navodenou atmosférou 80tych rokov podporenou výbornými songami vtedajšej elity hudobného priemyslu a hoci sa s postavou Al Pacina nedalo naplno stotožniť (podobne nesympatický charakter snáď vo svojej kariére už nikdy nehral), fandil som mu a intenzívne s ním prežíval každý moment. Že vo svetle jeho one-man show ostatné výkony bledli mi vadilo najmenej a napriek hutnej dĺžke by som pár doplňujúcich scén pokojne pridal. A akokoľvek je pasáž s motorovou pílou v úvodnej tretine výborná, výborný horko-trpký záver vo mne zanechal ešte väčší dojem. Bravo Tony Montana, takto si predstavujem mafiánsku špičku. (27.09.2008)

Mrzí mě, že jsem Zjizvenou tvář neviděl dřív. Při sledování jsem ale na druhou stranu mohl nádherně vzpomínat na doby mého mládí, kdy jsem v jednom kuse hrál GTA: Vice City, jelikož celý ten herní příběh byla okopírovaná právě Zjizvená tvář...včetně hudebního doprovodu. A to mě potěšilo nejvíc. To mi těch 170 minut nakonec uběhlo opravdu snadno. Al Pacino tu totiž předvedl tak neskutečný výkon, že na to nešlo koukat jinak, než s otevřenou držkou. Šel přes mrtvoly, přes hodně mrtvol a vůbec ho to nerozhecovalo. To až samotný závěr, který se rozparádil do absolutního maxima. Zjizvená tvář je těžká gangsterská klasika. Dost možná nejkrutější, ale i nejpravdivější, jelikož i takoví lidé na světě jsou. Co žijou z neštěstí druhých, jdou přes mrtvoly, jen za účelem svého štěstí. Minimálně divák se zkušenostmi s těmito lidmi musí tento film ocenit dvakrát více než já. (20.01.2010)