Scarface

Nikdy bych nevěřil, že budu zklamaný z filmu od De Palmy s Al Pacinem v hlavní roli. Příběh mně celkově moc nezaujal, to samé jsem viděl již mnohokrát v lepším provedení (díky pane Scorsese). Mělo to sice slušný rozjezd, ale potom mně téměř tříhodinová sonda do života mafiána přestala bavit a bylo mi úplně jedno, co se stane s hlavními představiteli. Emočně prázdné, možnost aspoň malého ztotožnění žádná a vše zazdil podivný závěrečný masakr. Výsledným dojmem je jedna velká deprese a jistota, že podruhý už si to nepustím, navzdory skvělému Al Pacinovi a jeho bezvadnému španělskému přízvuku. (20.09.2003)

PŘIŠEL JAKO SPODINA, ALE UMĚL SI DĚLAT SPRÁVNÉ PŘÁTELE..... /// Gangsterka postavená na reálném politickém základě, má dostatek prostoru na vykreslení charakterů, vylíčení nejen obchodního a distribučního know – how, ale i následných sebezničujících problémů. Někdy rozvleklé, jindy strhující. Prostě film ze života mafiána Tonyho Montany, který zapomněl, že Bůh (jestli je) je jen jeden! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zjistím, že mafián je prostě jen a jen Al Pacino. 2.) Nevím, proč tenkrát Fidela opustilo 25 000 trestanců. 3.) Přemejšlím o podnikání. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (11.04.2011)

Snímek Zjizvená tvář z roku 1983 představuje v dějinách moderní americké gangsterky víceméně ojedinělý experiment – a to navzdory tomu, že vlastně obměňuje docela klasické vzorce. Nabízí vzestup a pád gangstera, přičemž příběhu o zločineckých praktikách rozvíjí v paralele k soudobé politické situace. Tato je navíc vedena z levicové perspektivy… je kritikou americké hamižnosti, obrazem sebe požírání kapitalistického systému. Dvojí tendence filmu směřujícího (a) od jedince k systému společensko-zločinecko-politických vztahů a (b) od systému těchto vztahů k jedinci dosud představuje jeden z nejagresivnějších, nejošklivějších a nejpodmanivějších filmů osmdesátých let, a to zdaleka nejen těch gangsterských. Z hlediska výstavby scénáře i výsledného filmu je příznačné už to, že Zjizvená tvář nikdy nedovolí divákovi cítit se s postavami dobře, a to už kvůli tomu, že všechny postavy jsou od samého začátku v jistých ohledech odpudivé. Na filmu je přitom výrazně vidět kooperace dvou velmi odlišných tvůrčích osobností: otevřeně politického přístupu scenáristy Olivera Stonea a otevřeně cinefilního přístupu režiséra Briana De Palmy. Více jsem o filmu napsal na Poznámkách. (15.05.2020)

Původní, příběhově přímočarou, gangsterku Howarda Hawkse rozvedli scénárista Oliver Stone a režisér Brian De Palma do velkolepého díla, které zalidnili postavami, propracovali charaktery a taky bohužel hodně zpoplatnili době, která si to dle antikomunistického diktátu prezidenta Jimmyho Cartera žádala. Tony Montana, uprchlík z Kuby, které pevně vládl Fidel Castro, je symbolem protikomunistického odboje, který lidu uctívajícímu červenobílé pruhy s bílými hvězdami na modrém podkladu toliko imponuje. Ale každý, kdo se dokáže přes toto dobové zakopnutí tvůrců přenést, ten si tuto impozantně vystavěnou „cestu na vrchol“ vychutná. Stoneovi se výborně podařilo vyhnout se „kmotrovskému“ vykreslování postav, kde i proměnu „těch dobrých“ v „ty zlé“ už dokážeme dopředu částečně odhadnout. Zde si nikdo nemůže být ani na minutku jistý, zda-li se někdo změní a hlavně proč. Nejobsáhlejším a nejproblematičtějším vývojem tak prochází samotný Tony Montana, v naprosto famózním podání Ala Pacina, na kterém Stone reflektuje působení těch nejprimitivnějších dobových faktorů jako drogy nebo peníze. Brian De Palma to navíc pojal jako stylizovanou cestu, ve které je třeba použít i toho nejbrutálnějšího násilí (motorová pila nebo závěr nechť mi dají za pravdu). Takže jako celek film působí jako velkolepě obsáhlá freska, která se však dokáže zabývat i těmi nejniternějšími detaily. Scarface se sice nedá označit jako jedna z možných definicí gangsterského žánru, ale za jeden z pilířů rozhodně ano, což rozhodně není málo. (24.07.2005)

Kultovní hlášky, syrové scény a brilantní Pacino, kterého postupně destruuje mamon. Bohužel i přes to pro mě Scarface nedostála své pověsti. Ať už film hodnotím v rámci žánru krimi nebo filmografie režiséra, vychází mi, že existují mnohem kvalitnější snímky (např. Carlitova cesta, Mafiáni, z novějších pak Donnie Brasco). *Spoilery* Hnusný a egoistický Tony aka kubánská naplavenina si na začátku zamane ženu, tu také získá. Chce uspět v drogovém byznysu, to se mu také podaří. Všechny kolem si znepřátelí, hlavu si vyválí v koksu jako Dave Lister v bramborové kaši a na konci zjistíme, že měl svou sestru radši víc, než je zdrávo, což jsem si myslela už od jejich první společné scény, kdy ji držel za boky. Scenáristicky nesmírně ukecané, což automaticky neodsuzuju, ale zde se dialogy neposouváme ani dějově a ani se nesbližujeme s jednotlivými charaktery. Vypravěčsky přímočaré, avšak podivně stagnující./// Filmu nevyčítám, že hlavní postava je záporák a jen těžko se s ním dá ztotožnit. Jiné gangstery bylo zajímavé sledovat, Tony jen plácá, agresivně nadává a postupně ho pohlcuje hysterie a paranoia. Hlubinná studie duše kriminálníkovy? Kdepak. Když k tomu připočtu téměř tříhodinovou stopáž, nefungující milostnou linii s barbínkou Pfeiffer a trapnou opakující se Moroderovu hudbu, vychází mi průměrný zážitek, který už si nebudu chtít zopakovat. Když se něco neblahého chystá, nabídne skladatel (tutéž!) "napínavou melodii", když se postavám daří a dolary tečou, tak popovou písničku a při nečekané střelbě si dáme varhánky. Tak atypickou, okatě návodnou, nepatřičnou a de facto spoileroidní hudbu k natolik významnému filmu jsem ještě neslyšela./// Mám půjčenou krásnou steelbookovou sběratelskou edici s řadou bonusů. Vracím. Al Pacino byl sice vynikající, jenže kdy on není, hm? A odkdy zklamání vykompenzuje nabitý konec nebo jedna surová scéna s motorovkou? Viz několik komentářů. P.S. Uznání patří hledačům (opuletní vila s vanou, kterou beru hned), designerům a dekoraterům interiérů (potahy auta, místnosti) a kostýmérům. (07.02.2013)