Scarface

„I always tell the truth. Even when I lie.“ Kubánský balík, vzdělán ulicí a kriminálem, sní svůj vlastní americký sen na hromadě mrtvol. Stačí mu k tomu jen vůle udělat to, co ostatní neudělají, ale všechno jednou skončí, obzvláště pokud neznáte míru.. Na rozdíl od Carlito´s Way kašle De Palma na psychologii postav a nabízí od emocí víceméně odproštěnou přímočarou jízdu drogového bosse začínající vystoupením z Banánové lodi na Floridě a končící nevyhnutelnou krvavou lázní v bazénku (The World is Yours). A ono to díky Al Pacinovi báječně funguje. Toužím si vybavit šatník Tonyho modelem tmavého saka s jemnou linkou a decentně rozmístěnými šmouhami od koksu.. (29.08.2008)

Scarface patří mezi filmy, které předchází jejich pověst a taky jejich pověstná kvalita. Al Pacino v postavě arogantního a sebevědomého budoucího krále drogového světa. Jeho Tony Montana je vybroušená postava, která se nebude zamlouvat každému, ale už jen díky jeho brutálnosti a sebevědomí ( kdo by si málem nechal kvůli pár tisícům dollarům uříznout motorovkou ruku?) vás jeho postava ohromí. Málo diváků ho bude milovat a oslavovat, ale na každého rozhodně udělá nezapomenutelný dojem. Pro mě se postavou Tonyho Al Pacino dostal na hranici svých možností, kterou když v některém okamžiku překročí začne přehrávat a celá postava jde do kytek. Scénář, který nad hromádkou kokainu psal Oliver Stone není podle mě tak drsný a krvavý jak se všude říká, ale pravděpodobně jsem jen viděl dost a nerozhodí mě každá kapka krve nebo kulka v hlavě. Michelle Pfeiffer je skoro nerozpoznatelná a mnohem více viditelní je budoucí držitel Oscara F. Murray Abraham. V Scarface vidí černošká komunita poslední 10-15 let ikonický film, ale mě právě hudba velmi zklamala a vůbec do filmu nesedí. Asi tady Brian ztratil rozum, protože si hudbou zahrává s filmovými bohy, ale má štěstí, že většina diváků mu to promine už jen kvůli ďábelskému Pacinovi. Většinou se říká, že režisér dělá herce, ale v případě De Palma Pacino je podle mě herecké eso stěžejní opěrný bod pro tvorbu De Palmy, který není tak úžasný režisér, jak o něm někteří tvrdí. Délka 170 minut je docela smrtelná a jistě by šla zkrátit, ale z většiny De Palmových filmů je cítit snaha nezkracovat příběh, což rozhodně v některých okamžicích překáží a brzdí celý film. Film je víc akční než Carlitova cesta a také slovník hlavní postavy je o hodně drsnější. Jsou to dva pohledy na jednoho herce, který je jednou agresivní zvíře ve světe plném drog a podruhé citlivé zvířátko, které konečně pochopilo o čem je život. Každý ať si vybere po svém, co mu svědčí. (31.07.2007)

Zjizvená tvář možná není tak brutální a propracovanou podívanou, jakou jsem očekávala, i tak se jedná o mistrovský kousek gangsterského žánru a díky režijnímu umu Briana De Palmy a fenomenální kreaci Al Pacina se snímek zcela právoplatně řadí mezi klenoty světové kinematografie. Hudební doprovod, jehož melodie jednoho tónu, stále se opakujícího zneklidňujícím způsobem dokola, je typově podobná hudbě z Carpenterovy The Thing, je rovněž dokonalý. A ve scéně, v níž závěru filmu Al sedí ve svém koženém křesle a do toho hraje tato melodie, mě silně mrazilo... (18.01.2013)

Tak zatím nejlepší gangstera co jsem kdy viděl. Opravdu si nemám na co ztěžovat, celou dobu jsem seděl před televizní obrazovkou jako kolíkem přibitý a nedokázal se odpoutat. Tony Montana je opravdu charakter, jeho chování má hlavu a patu, je dokonale opodstatněné Abych se přiznal, trochu jsem mu záviděl, podobný přístup k lidem bych také bral. Vlastně všechno dokonale fungovalo, úchvatná hudba, herci, režie a hlavně mistrný scénář s dokonalým příběhem. Při sledování snímku jsem si také pěkně zavzpomínal na GTA, ale to sem nepatří. Na rozdíl od některých mi vůbec nevadila délka, neboť jsem se ani okamžik nenudil, stále totiž bylo co sledovat. Škoda jen, že se Tony dostal na vrchol tak brzy, jeho vzestup bych raději sledoval trochu déle, ke konci totiž docházejí tvůrcům všechna esa 100% (22.07.2006)

Než se vydáš na vrchol, popřemýšlej, jestli na něm budeš umět stát... Naslouchej svým učitelům: "Don't underestimate... the other guy's greed! Don't get high on your own supply." Nemohu si pomoci, iluze Tonyho Montany o jeho nedotknutelnosti, obrovské moci a významu mě ohromně bavila i trochu děsila. Je tak absurdní, až se stává magicky uhrančivou. Tony Montana vyznává fotogenický kult svojí vlastní osobnosti. Svět je jeho v jeho světě. Slabé ****. (24.05.2010)