RocknRolla

Na celém filmu je z mé strany jako z pozice Čecha nejvíce pozitivní Karel Roden, který zase perlí a kouzlí před kamerou jednu kvalitní scénu za druhou. Zbytek už je režisérova rutina, která není špatná ani dobrá, prostě je jen průměrná a tak trošku už otravuje, protože jeho styl je jasný, jenže už trošku stereotypní. Každopádně se na to nechá vcelku příjemně podívat, jenže časem si na to asi stejně nevzpomenu. Nutno podotknout, že z Butlera se stává pán herec, uvidíme ještě v pár filmech co předvede a doufám, že to bude nějaká festovní akce, protože tam on bezesporů patří. Tady mu to všecko sedlo na jedničku, ale jak jsem řek, já měl oči jenom na Rodenovi, ten kde se objeví, tam mu to prostě sedne, a tady vyjímka není. (15.03.2009)

Už dlouho jsem si nepřál, aby měl film jenom hodinu. Protože ta se mi líbila. Ale pak se to začalo komplikovat a bylo to pěkně v prdeli, upřímně řečeno. Oceňuji Gerarda Butlera (ten maník je vážně drsný), Thandie Newton (ta zase vše vynahradí krásou), Idrise Elbu (alias Stringera Bella z The Wire, který se doufám neztratí) a ještě Rodena jako ruského mafiána. Ale tím mé klady co se týče tohoto rádoby cool filmu končí. Protože tohle je nuda. A strašná. Málem jsem několikrát (!) usnul, což by se mi nemělo stávat, zvlášť u akčních snímků… Bohužel, Ritchie je pro mě další z režisérů, u kterých nechápu, proč jsou tak oslavovaní. Jeho styl mi prostě nesedí. Takže dnes jen tři dost znuděné hvězdy. (14.01.2010)

Na první pohled stále dost blízko původním sbaleným a podfu(c)kářským jízdám, ale na ten druhý jen touha vstoupit potřetí do stejné řeky. Je moc fajn, že se do gangsterek s hromadou rozhněvaných mužů pletou nové věci, ať už větší komplikace nebo překvapivější zvraty. Bohužel ale problikává taková podivná misogynie až agresivita (potvrzená o mnoho let později v Gentlemanech), přes kterou se nedokážu přenést. Je to velká škoda, protože jinak je Ritchie v okamžicích čirého adrenalinu pořád za hrdinu, jinde ale právě naopak. (03.05.2022)

Guy Ritchie zpět v plné polní. Jeho gangsterka opět šlape jako hodinky, je hnaná dopředu přesně sedícími rytmy a ošperkovaná nekorektním humorem a dokonale sednoucími herci. Tedy klasický Ritchiovský standard, který mne ale nepřestane neustále dokolečka překvapovat... 4 hvězdičky JEN za to, že vedle Podfu(c)ku není Rocknrolla tak opakovatelná... (18.01.2009)

Nebudeme-li vkládat rovnítko mezi cool-ovost a povrch-nost, zříme neskonale vynalézavou podívanou. Opravdu prvotřídní film. ____ Několik poznámek: (i) Není zde postav hlavních, ni vedlejších. Všechny jsou zrovnoprávněný. A pokud se přece jen s některou více ztotožňujete a fandíte ji (kupř. Butlerovi), svědčí to nikoliv o tom, že by ta postava byla takhle napsaná a vyvýšená nad ostatní, ale o vašich sympatiích k tomu kterému hercovi. (ii) Příběhově se tu konfrontuje východ a Evropa (rusové v Londýně - návaznost na cronenbergovský Východní přísliby), ale je zajímavý, že stylisticky ta konfrontace probíhá naopak mezi Evropou a západem (takzvaný britský Hollywood – návaznost na stathamovský The Bank Job). (iii) Film provází ohromné množství cliff-hangerů - nerozuzlených dramatických situací, ukončených těsně před koncem. Nevadí to ze tří důvodů. Za prvé jsou scény velice krátké a neprovází je sebemenší expozice, tzv. hned se jde na věc, tudíž se ihned přesunete na scénu další a ta předchozí ve vás nedoznívá. Za druhé akce skoro absentuje, a film si tím může unstanovit a udržet jednotnou cliff-hangerovou strukturu, nepřerušovanou čímkoliv jiným (třeba nutností vkládat co půl hodiny pětiminutovou akční sekvenci). A za třetí se tu po celou dobu konstruuje příběh jako síť postupně spojovaných souvislostí, které zapadnou do výsledného obrazu až na konci. Nemá cenu tedy chtít po filmu, aby Vás zahrnoval katarzí uprostřed, nebo kdekoliv jinde. (iv) Ritchieův nejpozoruhodnější rys je kvalita světla. Barevná kompozice s převahou bílé, žluté a černé vychází ze slavného díla renesančního malíře Uccella, Bitva u San Romana. (v) Dále se film vyznačuje prokládáním umírněného vypravěčství s videoklipem, přičemž videoklipové sekvence zde zastupují trailer na film samotný, včleněný do děje. Reklamu uvnitř produktu, řeklo by se. Taková reklama ovšem nemá smysl, neboť produkt je již koupený. Jak ale ukáže následující bod, smysl má a nemalý. (vi) Nejzajímavější záhada je spojená s oním obrazem, okolo něhož obíhá veškerý děj. Obraz („McGuffin", chcete-li) zde totiž symbolizuje samotný film RocknRolla (buď reklamu na něj, nebo film jako takový, to není tak podstatné) – všechny postavy se obrazu obdivují a nepřímo k tomu pobízejí i diváka. Obraz ovšem zůstává po celou dobu skryt, což se váže k oné nesmírně důmyslné paralele s vypravěčskou stavbou – tak jako do sebe veškeré události zapadnou až u konce, tak i u obrazu očekáváme, že nám ho Ritchie na konci odhalí. Neodhalí, protože závěr odkazuje na chystaný druhý díl. (vii) Nakonec bych rád pochválil Ritchieho za opravdu výborně napsaný postavy a ještě lepší dialogy. Vážím si jich snad více než výtečné audiovize. Ono to vypadá všechno děsně samozřejmě, když člověk vypne a jen konzumuje, ale každý absolvent tvůrčího psaní a poctivý čtenář publikace Jak napsat dobrý scénář od Syda Fielda chápe, že tomu tak není. (19.01.2009)