RocknRolla

Ritchie je zpět a jeho R'n'Ra uzavírá "mafiánskou trilogii" z londýnského podsvětí, ve kterém se cítí jako ryba ve vodě. Britský Scorsese :-) Poslední přírustek do rodiny není sice tak svižný a efektní jako mladší bratříškové, ale po technické stránce nemá konkurenci a herecké obsazení ho táhne kupředu rychlostí blesku. Butler je prostě frajer a perfektně mu to sedlo. Thandie Newton je nepopsatelná a scény s ní mi připomínaly Tarantinův Pulp Fiction a Miu. Mark Strong má ďábelskou (doslova) formu a už v Labyrintu lží dal najevo, že nové v Ritchieovce bude stejně démonický. Tom Wilkinson je výbornej. ___ Úvodní scénu od věty "Lidé si kladou otázku..." jsem sjížděl minimálně sedmkrát za sebou. ___ Karel Gott chce být stále mlád, a já chci být jedinej pravej RocknRolla! Pardon, já jim už dávno jsem! (13.01.2009)

Uměle naspeedované šlapání zelí První polovina filmu mi vyloženě pila krev. Kolísavá temporytmika, humorné vakuum, tendenční gangsta tlachy načichlé vězeňskou palandou, pro které je tak typické, že jsou dnes k poslechu v každém druhém rádoby-macho filmu, ale nikdy nedosáhnou ani na nejpřízemnější tarantinovský standard, mému estetickému založení nepříjemně volené postavení kamery a podivná logika střihu, sterilita, nudní herci, nudné postavy, nudné vyprávění o ničem, nikom, nikam - tedy kvality v rozmezí slabých tří a silných dvou hvězd. Druhý poločas byl naštěstí zajímavější. Zvýšila se frekvence vizuálních perliček a "šťouchů" (klepání na videoklipovitou bránu), scenáristických resuscitací, navykl jsem tomu cool retro filtru tónovanému do hněda a kamera se také polepšila, přesto se Ritchiemu podařilo navýšit můj (pečlivě zaznamenávaný a hubený) "smilecount" pouze o šest vážněji míněných "ha-ha", což je trestuhodně žebrácká bilance - tedy kvality v rozmezí silných čtyř a jednou či dvakrát slabých pěti hvězd. Jasně, chápu, že RocknRolla (dále jen R.) nebyla primárně ukochtěna k tomu, aby člověka lámala smíchy v pase a nutila ho pošpinit deset stránek deníčku kultovními bonmoty, se kterými se v nestřežený moment vytasí na nicnetušící známosti, ale dalo se po Ritcheho předešlých třešničkách čekat vůbec něco jiného? R. je možná důmyslný/á vypravěčsky (dr. fokalizátor a jeho změny), ale, jak praví jedno docela neznámé pořekadlo, ani za hubenou kozou s fazónou prvotřídního akčního býčka se s páchnoucí bečkou hnoje neschováš. Inu, přesně ten stylem přehlcený kind of movie, který bych, v případě, že bych měl možnosti a reputaci s jakou si po světě mašíruje slovutný Guy, nikdy nechtěl natočit. Jsem poeta - a to se s totálně nelyrickým naturelem R. snese asi jako Butlerův anabolický Leonidas s partičkou zvířátek na obálce Čtyřlístku. Když cynickou komediální gangsterku, tak si rád zaplatím exkurz V Bruggách. Jednou a bon voyage. // P.S. Tu sviňárnu s obrazem ti nezapomenu, rejžo! :) P.P.S. Moc se mi líbilo se nasvícení, které velmi často pracuje s paprsky světla pronikajícími oknem či světlíkem. Na všem je něco dobrého. (14.03.2009)

Žádný rocknrolla se nakonec nekoná, je to jen starej dobrej Guy Ritchie s hromadou dialogů, s pár příběhama různě se propojujících a poskládaných do jednoho a s tlupou všemožných cool postav, kterých je zbytečně moc a už je to celý tak trošku u Ritchieho okoukaný a vláčný. Chtělo by to nejmíň o třídu vytunit a rozhodně zjednodušit, na mě to jako nějaká rocknrolla jízda nepůsobilo ani omylem (15.01.2009)

První půlka se celkem táhne a vytváří dojem, jako by se Ritchie při návratu do starých kolejí malinko rozkoukával. Což jen potvrzuje zbytek, jenž výrazným nástupem "malého Johnnyho" konečně dostane pořádný šmrnc a vytahuje RocknRollu přesně tam, kde jsem ji chtěl mít od začátku - na vrchol. Ritchie navíc ustoupí i od příliš vážné hry, na níž se sice hezky kouká, ale není zase tolik zábavná a začne si hrát jako kluk na pískovišti, jemuž dal hodný strýček na hraní novou soupravu kyblíčků a lopatiček. Surreálnou honičkou vás napumpuje, vizuálními hrátkami zfetuje a závěrečnou pointou přímo odrovná. Nejlepší Butlerův film so far, brilantní Wilkinson a uhrančivý Strong. Ale především... Tenhle GUY to v sobě pořád má. 7/10 (31.01.2009)

Guy Ritchie se urputně snaží vypadat jako ten starý lišák Ritchie, až vypadá jako svoje nepovedená imitace. RockNRolla je svým způsobem návratem ke komplikovaným gangsterkám, které brnkali na lehkonohou strunu. Ale i tak jsme měli strach o naše hrdiny. Nechybělo jim napětí. Autenticita smrti byla stejně tak blízká, jako ústí hlavně u Ritchieho hrdinů z nemanic. I tentokrát tu máme partu budižkničemů, kteří se zapletou s bohatým mafiánem. Ale opravdové napětí a strach o jejich osudy přichází až v poslední půl hodině. Mezitím sledujeme víceméně nezajímavé zápletky, na které už jsme zvyklí z jiných a především lepších filmů. Ritchieho snaha vrátit se do zajetých kolejí připomíná spíše umanutý vzdor druhorozeného prince, než návrat právoplatného krále londýnského podsvětí. Škoda. (09.11.2009)