RocknRolla

S Ritchiem je ten problém, že všechny jeho "gangsterky" jsou úplně stejné. Zábavné, cool až na půdu, ale úplně stejné. RocknRolla bohužel není výjimkou a kouknout se na ní vám dá asi tolik nového, co pustit si po xté Podfu(c)k. Přesto se nemůžu ubránit čtyřem hvězdám, i když s velmi odřenýma ušima. 70% (16.05.2010)

Jak příjemné je vidět, když se nadějný režisér po 8 zpackaných letech otřepe a rozhodne vydobít si zpět svůj černohumorný trůn. Ne, že by se mu to hned napoprvé povedlo, ale RocknRolla nepochybně představuje krok správným směrem. Ač RocknRolla nedostatkem stylu v žádném případě netrpí, má na kultovní Podfu(c)k, či Sbal prachy a vypadni ještě co dohánět, protože z nich stylovost plynula samovolně a přirozeně díky genialitě vtipných scén a jejich velkému počtu, zde je cítit spíše tlak a snaha o překonání sama sebe. Totiž samotná postava RocknRolly včetně jeho příběhové linie je až druhořadá, pravý zdroj diváckého potěšení pramení z paradoxních a absurdních potyček mezi pouličními gangstery a s tím spojených klasických "Ritchieovských" dialogů... Pár scén bylo vynikajících, ruské duo goril nemělo chybu, ale minulost je toho důkazem, že to jde i lépe. 7/10 (14.01.2009)

Nebudeme-li vkládat rovnítko mezi cool-ovost a povrch-nost, zříme neskonale vynalézavou podívanou. Opravdu prvotřídní film. ____ Několik poznámek: (i) Není zde postav hlavních, ni vedlejších. Všechny jsou zrovnoprávněný. A pokud se přece jen s některou více ztotožňujete a fandíte ji (kupř. Butlerovi), svědčí to nikoliv o tom, že by ta postava byla takhle napsaná a vyvýšená nad ostatní, ale o vašich sympatiích k tomu kterému hercovi. (ii) Příběhově se tu konfrontuje východ a Evropa (rusové v Londýně - návaznost na cronenbergovský Východní přísliby), ale je zajímavý, že stylisticky ta konfrontace probíhá naopak mezi Evropou a západem (takzvaný britský Hollywood – návaznost na stathamovský The Bank Job). (iii) Film provází ohromné množství cliff-hangerů - nerozuzlených dramatických situací, ukončených těsně před koncem. Nevadí to ze tří důvodů. Za prvé jsou scény velice krátké a neprovází je sebemenší expozice, tzv. hned se jde na věc, tudíž se ihned přesunete na scénu další a ta předchozí ve vás nedoznívá. Za druhé akce skoro absentuje, a film si tím může unstanovit a udržet jednotnou cliff-hangerovou strukturu, nepřerušovanou čímkoliv jiným (třeba nutností vkládat co půl hodiny pětiminutovou akční sekvenci). A za třetí se tu po celou dobu konstruuje příběh jako síť postupně spojovaných souvislostí, které zapadnou do výsledného obrazu až na konci. Nemá cenu tedy chtít po filmu, aby Vás zahrnoval katarzí uprostřed, nebo kdekoliv jinde. (iv) Ritchieův nejpozoruhodnější rys je kvalita světla. Barevná kompozice s převahou bílé, žluté a černé vychází ze slavného díla renesančního malíře Uccella, Bitva u San Romana. (v) Dále se film vyznačuje prokládáním umírněného vypravěčství s videoklipem, přičemž videoklipové sekvence zde zastupují trailer na film samotný, včleněný do děje. Reklamu uvnitř produktu, řeklo by se. Taková reklama ovšem nemá smysl, neboť produkt je již koupený. Jak ale ukáže následující bod, smysl má a nemalý. (vi) Nejzajímavější záhada je spojená s oním obrazem, okolo něhož obíhá veškerý děj. Obraz („McGuffin", chcete-li) zde totiž symbolizuje samotný film RocknRolla (buď reklamu na něj, nebo film jako takový, to není tak podstatné) – všechny postavy se obrazu obdivují a nepřímo k tomu pobízejí i diváka. Obraz ovšem zůstává po celou dobu skryt, což se váže k oné nesmírně důmyslné paralele s vypravěčskou stavbou – tak jako do sebe veškeré události zapadnou až u konce, tak i u obrazu očekáváme, že nám ho Ritchie na konci odhalí. Neodhalí, protože závěr odkazuje na chystaný druhý díl. (vii) Nakonec bych rád pochválil Ritchieho za opravdu výborně napsaný postavy a ještě lepší dialogy. Vážím si jich snad více než výtečné audiovize. Ono to vypadá všechno děsně samozřejmě, když člověk vypne a jen konzumuje, ale každý absolvent tvůrčího psaní a poctivý čtenář publikace Jak napsat dobrý scénář od Syda Fielda chápe, že tomu tak není. (19.01.2009)

Guy Ritchie se konečně vrací do starých kolejích a přináší nám další kvalitní výlet do londýnského podsvětí. Nechybí jeho dravý vizuál,hodně rychlý tempo, černý humor, drsní hoši a další věci, které k jeho filmům už neodmyslitelně patří. Akorát Stathama tu nahradil Butler, který je v tomto případě možná ještě lepší volba. Herecké obsazení se tentokrát obzvláště vydařilo. Wilkinson si to celý evidentně užívá, Thandie Newton je fakt hot, Mark Strong je čím dál lepší (a nevim proč mi v některých záběrech připomínal Vinnieho Jonese) a Karel Roden zase hraje Rusáka a opět nám nedělá ostudu. Prostě hodně povedenej film, kterej ale na Podfu(c)k ale ještě docela ztrácí. Toho humoru tady je totiž o něco méně a občas jsem se v tom rychlým střihu ztrácel. Pořád je to ale lepší než rádoby intelektuální Revolver. Ritchie už je zase zpátky v sedle a doufejme, že už z něj podruhé nespadne. (14.01.2009)

Čekejte málo, dostanete hodně, tak nějak to dopadlo u mě. Opět se přiznám, že jeden z hlavních důvodů, proč jsem film chtěla vidět, zapříčinily hormony, pro Butlera mám slabost :o) a další slabost mám pro Rock (and Roll) tak jsem si to na doporučení pustila. Každým momentem jsem se chtěla vrhnout na televizi, ale ona se dříve vrhla na mě. Neskutečné scény, u kterých jsem prskala smíchy. Díky bohu, že jsem neměla rýmu, to by nedopadlo hezky. Charizmatický Roden, který když mluví rusky, musím povolat do služby slintací pytlíček. Butler taky nezklamal, kurnik z čeho on je vyrobený a hlas Marka Stronga se tak nádherně poslouchal, asi si ho nahraju a budu poslouchat na dobrou noc. Společně s písničkou I´m a Man (Black Strobe) no ... Prostě tahle akční komedie mi přirostla k srdci :o) (23.06.2009)