RocknRolla

Guy Ritchie se urputně snaží vypadat jako ten starý lišák Ritchie, až vypadá jako svoje nepovedená imitace. RockNRolla je svým způsobem návratem ke komplikovaným gangsterkám, které brnkali na lehkonohou strunu. Ale i tak jsme měli strach o naše hrdiny. Nechybělo jim napětí. Autenticita smrti byla stejně tak blízká, jako ústí hlavně u Ritchieho hrdinů z nemanic. I tentokrát tu máme partu budižkničemů, kteří se zapletou s bohatým mafiánem. Ale opravdové napětí a strach o jejich osudy přichází až v poslední půl hodině. Mezitím sledujeme víceméně nezajímavé zápletky, na které už jsme zvyklí z jiných a především lepších filmů. Ritchieho snaha vrátit se do zajetých kolejí připomíná spíše umanutý vzdor druhorozeného prince, než návrat právoplatného krále londýnského podsvětí. Škoda. (09.11.2009)

Říká se, že dvakrát do jedné vody v řece nevstoupíš, nicméně Guy Ritchie to zkusil už potřetí a opět uspěl. Jenom diváci jsou k němu tentokrát poněkud kritičtější, protože výkon nestačí jen zopakovat, je k němu obvykle pro vyvolání toho samého nadšení nutné i něco přidat. Sbal prachy a vypadni měl také svoje mouchy, ale byl v řadě první a neměl široko daleko konkurenci, takže pro mnohé působil jako zjevení, byť byl vyloženě nízkorozpočtový, ale i v tom, že se nejedná o nějaký mainstream, spočíval kus kouzla. Podfu(c)k už natáčel režisér, který měl renomé a mnohem větší rozpočet, takže to bylo vidět i na přítomnosti hvězd a výrazných tváří. V RocknRolle rozehrává Ritchie opět černohumornou gangsterskou hru prošpikovanou podrazy, nedorozuměním, spoustou postav a motivů. Jestli tam ale něco selhává, pak jsou to málo výrazní herci v hlavních rolích, s výjimkou veterána Toma Wilkinsona, kterému zdatně sekunduje Mark Strong. Členové divoké bandy, kteří měli hrát prim a strhávat na sebe pozornost a přízeň diváků, jsou ale tak nějak tuctoví a navzájem zaměnitelní. Je to s podivem, protože Ritchie mohl angažovat prakticky kohokoliv. Taky Thandie Newton bych věřil ledascos, ale určitě ne postavu účetní. To už bych spíš byl ochoten Amy Winehouse věřit doživotní abstinenci nebo Courtney Love roli jeptišky. Karel Roden má sice docela hodně prostoru, ale bohužel hraje na můj vkus moc uměřeně. Scházela mi tam tak nějak ta energie a ulítlost z předešlých dvou filmů, byť například honička mezi divokou bandou a ruskými gangstery na železniční trati měla nepochybně svoje kouzlo. Celkově je to za solidní 4* s tím, že jde o vyloženě nadstandardní žánrovku, která v mých očích jen tak nemá konkurenci. Celkový dojem: 85 %. (05.11.2012)

Guy Ritchie zpět v plné polní. Jeho gangsterka opět šlape jako hodinky, je hnaná dopředu přesně sedícími rytmy a ošperkovaná nekorektním humorem a dokonale sednoucími herci. Tedy klasický Ritchiovský standard, který mne ale nepřestane neustále dokolečka překvapovat... 4 hvězdičky JEN za to, že vedle Podfu(c)ku není Rocknrolla tak opakovatelná... (18.01.2009)

Guy Ritchie je späť. Chrbát mu kryje hlavne výborná dvojka Tom Wilkinson a Mark Strong, ale aj nekonečne sympatický tanečník Gerard Butler má k tomu čo dodať. Nemá to drajv a vtip Prachov a Podfaku, ale je to... elegantnejšie. Pevne verím, že sa tento dospelejší prístup prenesie aj do Sherlocka Holmesa. Na toho je v Guyovej filmografii najvyšší čas, ďalšiu divo spletitú pohodovú gangsterku v tomto štýle už svet naozaj nepotrebuje. (06.02.2009)

Nebudeme-li vkládat rovnítko mezi cool-ovost a povrch-nost, zříme neskonale vynalézavou podívanou. Opravdu prvotřídní film. ____ Několik poznámek: (i) Není zde postav hlavních, ni vedlejších. Všechny jsou zrovnoprávněný. A pokud se přece jen s některou více ztotožňujete a fandíte ji (kupř. Butlerovi), svědčí to nikoliv o tom, že by ta postava byla takhle napsaná a vyvýšená nad ostatní, ale o vašich sympatiích k tomu kterému hercovi. (ii) Příběhově se tu konfrontuje východ a Evropa (rusové v Londýně - návaznost na cronenbergovský Východní přísliby), ale je zajímavý, že stylisticky ta konfrontace probíhá naopak mezi Evropou a západem (takzvaný britský Hollywood – návaznost na stathamovský The Bank Job). (iii) Film provází ohromné množství cliff-hangerů - nerozuzlených dramatických situací, ukončených těsně před koncem. Nevadí to ze tří důvodů. Za prvé jsou scény velice krátké a neprovází je sebemenší expozice, tzv. hned se jde na věc, tudíž se ihned přesunete na scénu další a ta předchozí ve vás nedoznívá. Za druhé akce skoro absentuje, a film si tím může unstanovit a udržet jednotnou cliff-hangerovou strukturu, nepřerušovanou čímkoliv jiným (třeba nutností vkládat co půl hodiny pětiminutovou akční sekvenci). A za třetí se tu po celou dobu konstruuje příběh jako síť postupně spojovaných souvislostí, které zapadnou do výsledného obrazu až na konci. Nemá cenu tedy chtít po filmu, aby Vás zahrnoval katarzí uprostřed, nebo kdekoliv jinde. (iv) Ritchieův nejpozoruhodnější rys je kvalita světla. Barevná kompozice s převahou bílé, žluté a černé vychází ze slavného díla renesančního malíře Uccella, Bitva u San Romana. (v) Dále se film vyznačuje prokládáním umírněného vypravěčství s videoklipem, přičemž videoklipové sekvence zde zastupují trailer na film samotný, včleněný do děje. Reklamu uvnitř produktu, řeklo by se. Taková reklama ovšem nemá smysl, neboť produkt je již koupený. Jak ale ukáže následující bod, smysl má a nemalý. (vi) Nejzajímavější záhada je spojená s oním obrazem, okolo něhož obíhá veškerý děj. Obraz („McGuffin", chcete-li) zde totiž symbolizuje samotný film RocknRolla (buď reklamu na něj, nebo film jako takový, to není tak podstatné) – všechny postavy se obrazu obdivují a nepřímo k tomu pobízejí i diváka. Obraz ovšem zůstává po celou dobu skryt, což se váže k oné nesmírně důmyslné paralele s vypravěčskou stavbou – tak jako do sebe veškeré události zapadnou až u konce, tak i u obrazu očekáváme, že nám ho Ritchie na konci odhalí. Neodhalí, protože závěr odkazuje na chystaný druhý díl. (vii) Nakonec bych rád pochválil Ritchieho za opravdu výborně napsaný postavy a ještě lepší dialogy. Vážím si jich snad více než výtečné audiovize. Ono to vypadá všechno děsně samozřejmě, když člověk vypne a jen konzumuje, ale každý absolvent tvůrčího psaní a poctivý čtenář publikace Jak napsat dobrý scénář od Syda Fielda chápe, že tomu tak není. (19.01.2009)