RocknRolla

Všechno, co potřebujete vědět o životě se nachází uzavřené mezi čtyřmi stěnami krabičky cigaret. Vaši nejlepší přátelé představující ale zároveň i jeden z hřebíků do rakve. To co, začíná sladce končí hořce. A to, co začíná hořce končí sladce. Nový film Guye Ritchieho začíná velmi sladce. Skvělou stylově animovanou titulkovou sekvencí předznamenávající velký návrat ztraceného syna, který se ztratil na své režisérské cestě, když vypustil do světa tragické Trosečníky, jenž dokonale předvedly Madonnin poločas rozpadu a nahé pozadí Adriana Gianniniho. Děj RocknRolly je patřičně zamotaný a scénář nepřináší nic převratně originálního ale způsob, jakým jej Ritchie převedl na plátno je přinejmenším velmi příjemný. Může se zdát, že na komedii je to málo vtipné a na gangsteru zase málo násilné ale díky hereckému obsazení jsem se nenudil ani chvilku. Opět jsou ve hře peníze plus jeden ztracený obraz. Ritchie znovu předvádí odvrácenou podobu dokonale naleštěného Londýna coby metropole plné úspěšných businessmenů. Ale v pozadí vždycky tahá za nitky někdo daleko mocnější. To je možná také důvod, proč nakonec nepůjde Rocknrolla do českých kin. Když snímek začínal sladce, skončí hořce? Na to si už udělejte obrázek sami. Ritchie vítej zpět. 8/10 (19.01.2009)

Možná mám jen špatnou paměť, ale první dvě Ritchieovy pecky mi přišly asi tak desetkrát vtipnější a zábavnější než jeho novinka. Navíc, oproti takovému Revolveru tu chybí i vizuální nápady a invence. Díky solidnímu obsazení se na RocknRolla dívat dá, ale pořád jsem tak nějak ještě čekal víc. U Sherlocka Holmese už asi radši nebudu. P.S. Kvůli mým oblíbencům The Subways zaokrouhluju nahoru na tři. (10.01.2009)

Guy Ritchie se urputně snaží vypadat jako ten starý lišák Ritchie, až vypadá jako svoje nepovedená imitace. RockNRolla je svým způsobem návratem ke komplikovaným gangsterkám, které brnkali na lehkonohou strunu. Ale i tak jsme měli strach o naše hrdiny. Nechybělo jim napětí. Autenticita smrti byla stejně tak blízká, jako ústí hlavně u Ritchieho hrdinů z nemanic. I tentokrát tu máme partu budižkničemů, kteří se zapletou s bohatým mafiánem. Ale opravdové napětí a strach o jejich osudy přichází až v poslední půl hodině. Mezitím sledujeme víceméně nezajímavé zápletky, na které už jsme zvyklí z jiných a především lepších filmů. Ritchieho snaha vrátit se do zajetých kolejí připomíná spíše umanutý vzdor druhorozeného prince, než návrat právoplatného krále londýnského podsvětí. Škoda. (09.11.2009)

Solidní návrat k Ritchieovým kořenům, který se klasikou typu Sbal prachy a vypadni či Podfu(c)k i přesto nestane. Filmu neshází tempo Ritchiemu vlastní, zajímavé a dobře odehrané charaktery (všechny ostatní zastiňují Mark Strong a Toby Kebbell) i spousta zábavných momentů s režijní invencí (viz. parádní flashbacky), přesto to ve výsledku na nerušenou dvouhodinovou chuťovku nestačí. Může za to občasné zpomalení i nedostatečná provázanost děje, která by v závěru vyústila v dokonalé zaklapnutí. A přeci jen bych radši The Real RocknRolla, jež slibuje konečně nějaký posun. 7/10 P.S. Soundtrack je v čele s The Bank Robber od The Clash bezchybný. (25.01.2009)

Chtít od tohoto filmu další klon prvních dvou Ritchieho filmů je chyba. Mnohem blíže než k rozjuchaně vtipným hláskařům má RocknRolla k Layer cake Matthewa Vaughna, tzn. brnká se na méně odlehčené struny, zato s důrazem na postavy a vrstvení provázaného děje, který opět táhne k ‚velkému‘ konci. Úprk od Luca Bessona i Madonny Guyovi evidentně svědčí a i když celá ta stará parta tak nějak nostalgicky chybí, cholerický Wilkinson, úlisný Roden a temně charismatický Strong vás rádi vezmou mezi sebe. Nechejte se pozvat, tahle ‚slezina‘ stojí za to. 4 a ½. (19.01.2009)