RocknRolla

Nekonečná lavínová smršť absolútne skvostných a majsterských dialógov s lahodne skombinovaným anglickým slangom. Dejovo je to ďalšia krásna kombinácia náhod s dokonale vypracovaným pocitom, že táto šialená historka sa môže prihodiť komukoľvek, kedykoľvek. Ritchieho, možno nie najdrzejší, ale stále dostatočne drzý a správne krutý film na to, aby si znovu zaslúžil piatu hviezdičku, pretože aj po technickej stránke sa v jeho portfóliu jedná o jednoznačného kráľa. Prvé minúty pripomínajú, akoby to Guy rozbehol na istotu a riadil sa svojim nezmeneným starým štýlom. V nasledujúcich minútach som preto hľadal chybičky, či neviditeľné kopírovanie svojich vrcholných diel. Našiel som však len hromadu pôsobivo vycibrených hlášok, stopercentne nefalšovanú atmosféru bizarnej gangsterky a plno svojráznych a osobitých postavičiek, ktoré si vzali do parády skvelý herci. Herecký real RocknRolla bol však bezpochyby Tom Wilkinson. 95%. (18.01.2009)

Guy Ritchie zpět v plné polní. Jeho gangsterka opět šlape jako hodinky, je hnaná dopředu přesně sedícími rytmy a ošperkovaná nekorektním humorem a dokonale sednoucími herci. Tedy klasický Ritchiovský standard, který mne ale nepřestane neustále dokolečka překvapovat... 4 hvězdičky JEN za to, že vedle Podfu(c)ku není Rocknrolla tak opakovatelná... (18.01.2009)

Nebudeme-li vkládat rovnítko mezi cool-ovost a povrch-nost, zříme neskonale vynalézavou podívanou. Opravdu prvotřídní film. ____ Několik poznámek: (i) Není zde postav hlavních, ni vedlejších. Všechny jsou zrovnoprávněný. A pokud se přece jen s některou více ztotožňujete a fandíte ji (kupř. Butlerovi), svědčí to nikoliv o tom, že by ta postava byla takhle napsaná a vyvýšená nad ostatní, ale o vašich sympatiích k tomu kterému hercovi. (ii) Příběhově se tu konfrontuje východ a Evropa (rusové v Londýně - návaznost na cronenbergovský Východní přísliby), ale je zajímavý, že stylisticky ta konfrontace probíhá naopak mezi Evropou a západem (takzvaný britský Hollywood – návaznost na stathamovský The Bank Job). (iii) Film provází ohromné množství cliff-hangerů - nerozuzlených dramatických situací, ukončených těsně před koncem. Nevadí to ze tří důvodů. Za prvé jsou scény velice krátké a neprovází je sebemenší expozice, tzv. hned se jde na věc, tudíž se ihned přesunete na scénu další a ta předchozí ve vás nedoznívá. Za druhé akce skoro absentuje, a film si tím může unstanovit a udržet jednotnou cliff-hangerovou strukturu, nepřerušovanou čímkoliv jiným (třeba nutností vkládat co půl hodiny pětiminutovou akční sekvenci). A za třetí se tu po celou dobu konstruuje příběh jako síť postupně spojovaných souvislostí, které zapadnou do výsledného obrazu až na konci. Nemá cenu tedy chtít po filmu, aby Vás zahrnoval katarzí uprostřed, nebo kdekoliv jinde. (iv) Ritchieův nejpozoruhodnější rys je kvalita světla. Barevná kompozice s převahou bílé, žluté a černé vychází ze slavného díla renesančního malíře Uccella, Bitva u San Romana. (v) Dále se film vyznačuje prokládáním umírněného vypravěčství s videoklipem, přičemž videoklipové sekvence zde zastupují trailer na film samotný, včleněný do děje. Reklamu uvnitř produktu, řeklo by se. Taková reklama ovšem nemá smysl, neboť produkt je již koupený. Jak ale ukáže následující bod, smysl má a nemalý. (vi) Nejzajímavější záhada je spojená s oním obrazem, okolo něhož obíhá veškerý děj. Obraz („McGuffin", chcete-li) zde totiž symbolizuje samotný film RocknRolla (buď reklamu na něj, nebo film jako takový, to není tak podstatné) – všechny postavy se obrazu obdivují a nepřímo k tomu pobízejí i diváka. Obraz ovšem zůstává po celou dobu skryt, což se váže k oné nesmírně důmyslné paralele s vypravěčskou stavbou – tak jako do sebe veškeré události zapadnou až u konce, tak i u obrazu očekáváme, že nám ho Ritchie na konci odhalí. Neodhalí, protože závěr odkazuje na chystaný druhý díl. (vii) Nakonec bych rád pochválil Ritchieho za opravdu výborně napsaný postavy a ještě lepší dialogy. Vážím si jich snad více než výtečné audiovize. Ono to vypadá všechno děsně samozřejmě, když člověk vypne a jen konzumuje, ale každý absolvent tvůrčího psaní a poctivý čtenář publikace Jak napsat dobrý scénář od Syda Fielda chápe, že tomu tak není. (19.01.2009)

S Ritchiem je ten problém, že všechny jeho "gangsterky" jsou úplně stejné. Zábavné, cool až na půdu, ale úplně stejné. RocknRolla bohužel není výjimkou a kouknout se na ní vám dá asi tolik nového, co pustit si po xté Podfu(c)k. Přesto se nemůžu ubránit čtyřem hvězdám, i když s velmi odřenýma ušima. 70% (16.05.2010)

Nejdříve se ohlédněme trochu do minulosti, Lock, Stock and Two Smoking Barrels a Snatch byly dva vynikající filmy, pak přišel brak v podobě Swept Away a nakonec velice průměrný Revolver. Dnes tu před námi stojí Guy Ritchie se svým nejnovějším dílem s názvem RocknRolla. Již trailer předurčoval jistou kvalitu filmu a dával tušit, že se Ritchie vymanil ze svého nezdaru a přijde další trhák. Z části se dá říct, že se mu to i povedlo, ale bohužel ne na plných 100%, troufám si tvrdit, že ani ne na těch 80%. RocknRolla je především o podvodech, mafiánech, podsvětí, ukradeném obrazu a dlouhých rozhovorech s několika málo světlými momenty, jako je např. přepadení auta s penězi. Akce, na kterou jsme byly v předchozích dvou peckách zvyklý, se zkrátka někam vytratila. A já se ptám proč? Vždyť akce u těchto typů filmů je právě jeden ze stěžejních prvků úspěchu a zároveň zábavy. Co se mi tedy líbilo nejvíce kromě cool hlášek, záběrů a scény s účetní? Ty dynamické titulky hned v úvodu filmu, v tu chvíli jsem se ještě těšil, že je Ritchie zpět v plné síle. Rozhodně se tak ale nestalo, natočil totiž jen zábavnou konverzační přestřelku a pravé zbraně zůstaly zamčené v trezoru. Úplným závěrem si ještě rýpnu do Karla Rodena, je to dobrý herec a nic proti němu nemám, ale ať bude hrát Rusa, Američana nebo třeba Eskymáka, vždy v něm uvidím jen a jen Čecha. (7/10) (10.01.2009)